Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-52-

,,Sušenko, odneseš to prosím ven?" usmála se mamka a podala mi mísu s masem. Taťka dneska griloval.

Rychle jsem vyběhla ven a pokoušela štěstí s tím, jestli mi mísa vypadne z ruky.

,,Děkuji," usmál se taťka. Dneska u nás byla Abigail, která zrovna vzadu s Wadem hrála basket. Nick s Ruth měli každou chvílí přijet. Rodinná idylka.

,,Jdeš dneska někam?" zakřičel na mě přes zahradu Wade.

,,Možná, ještě nevím, ale ve čtyři jdu na hřiště," zavolala jsem zpátky.

,,Co jdeš ven s tím svým klukem?" pronesl, když ke mně přišel.

,,Jak jste sakra došli k tomu, že mám kluka?" zeptala jsem se vykolejeně.

,,Nick tě minulej týden viděl nějakou nastrojenou a chováš se divně!" ukázal na mě prstem.

,,Máš kluka?! Sidney to je skvělý!" objala mě Abigail.

,,Nemám. Byla jsem jenom jednou s jedním klukem venku a to nijak nedopadlo, takže se můžete s Nickem jít bodnout," ušklíbla jsem se na Wadea.

,,Ale chodíš poslední týden často ven... Jared zase nemá holku, a tak na tebe má čas?" zeptal se uštěpačně.

Probodla jsem ho hnusným pohledem.

,,Nech ji být! Jared je skvělej!" usmála se Abigail a mrkla na mě.

,,Asi půjdu pryč," nuceně jsem se usmála.

,,Za Jaredem?" zeptal se Wade.

,,Jdi do háje!"

,,Vyřiď mu, že si to s ním vyřídím! Chodit s mojí sestrou?! A to jsem ho měl za fajn borce!"

To už jsem ignorovala a šla raději ven. Bylo krásně. Slunce tolik nepařilo, vítr foukal jen mírně a všude byl klid. Typická sobota.

Procházela jsem se klidným městem, kde panovala ona bájná idyla. Zastavila jsem se až o kousek dál od domu na dětském hřišti. Sedla jsem si na houpačku a tiše přemýšlela. Milovala jsem houpání. Asi jsem divná, ale prostě jo.

Vytáhla jsem telefon a začala volat.

,,Nechceš jít ven?"

...

Čekala jsem tu asi dvacet minut. Nevadilo mi to. Dost času jsem vždycky trávila jen tak přemýšlením. Uklidňovalo mě to.

,,Čau, čekáš tu dlouho?" objevil se Adam.

,,Ne, ani ne," usmála jsem se na něj. Sednul si na vedlejší houpačku.

,,Páni, moc často jsme spolu sami venku nebyli," poznamenal a začal si nervózně třít ruce.

,,Nebude to Lauře vadit?"

,,Ne, je s tebou v pohodě... Když zjistila, že já jsem ten poslední s kým bys flirtovala... A navíc si myslí, že se ti líbí Jared, takže je s tebou teď už v pohodě," pokrčil rameny.

Mlčela jsem.

,,Co se děje?" zeptal se upřímně Adam.

,,Jen si potřebuju s někým promluvit."

Adam tázavě zvednul obočí. Samozřejmě jsme spolu mluvili, byli jsme kámoši. Ale vlastně jen přes Teda a Jareda. Osobní rozhovor jsem s ním snad v životě nevedla, vlastně možná jednou.

,,Jde o to. Jsi můj kámoš... A tohle můžu říct asi o čtyřech lidech... No a teď si potřebuju s někým promluvit a s těma třema to asi nepůjde."

,,Předpokládám, že to nebudu moct říct ani Jaredovi ani Tedovi... vlastně ani nikomu jinýmu?"

,,Byla bych ti fakt vděčná," usmála jsem se a pokračovala: ,,Vím, že dokážeš udržet tajemství. I když jsem toho asi nikdy nevyužila."

,,Dlužím ti to... O co jde?"

,,Je tu jedna věc, se kterou si nějak nejsem jistá a potřebuju nestranej názor... Melody by to hrozně prožívala a neviděla by to realisticky, Ted by se zřejmě naštval a taky by to neviděl realisticky.... A s Jaredem o tom mluvit nemůžu."

Adam se na mě podíval: ,,Líbí se ti."

Nebyla to otázka. Prostě oznámení. Nebylo poznat v jeho pohledu, co si o tom myslí. Dost mě to celý vykolejilo.

,,Co?" 

,,Líbí se ti Jared."

Zhluboka jsem se nadechla: ,,Nejsem si tím jistá!" obhájila jsem se rychle.

,,Nejsi?"

,,Já nikdy nepoznám, když se mi někdo líbí. Nebo možná jo, ale třeba si to nechci přiznat. Je tu taková spousta faktorů, který nesmím přehlídnout. Přece jenom je to Jared! Můj nejlepší kámoš! Kdyby to nevyšlo, bylo by to naprosto v prdeli. Nemůžu si dovolit ho ztratit! Nemůžu si dovolit se s ním zase nebavit!"

,,Scottová zpomal," upozornil mě.

Nadechla jsem se: ,,Nemůže se mi líbit."

,,Nechápu proč."

Pravidlo číslo 24. NIKDY SE NEZAMILUJTE DO SVÝHO NEJLEPŠÍHO KÁMOŠE!!!

Vždycky jsme si dělali legraci, že tohle jediný pravidlo dávalo smysl. A teď, když by to mohla být realita... Nejde o to, že by mi vadilo je porušovat. Šlo o jakousi smlouvu mezi náma třema. Jako bych podváděla svoje nejlepší přátele.

,,Nechci ho ztratit, je pro mě nejdůležitější osobou! Prosím, řekni mi že je blbost, aby se mi líbil. Že je to jen poblouznění a že jsem pitomá!"

Adam se usmál: ,,Scottová, znám tě už dlouho. Bavíme se spolu dlouho. A  i když nejsme takoví kámoši... znám tě. Ty a Jared se k sobě perfektně hodíte a jestli můžu říct svůj upřímnej názor... podle mě jsi do něj zamilovaná už dlouho."

,,Zamilovaná?" vylekala jsem se. Tohle bylo jiný označení než poblouzněná.

,,Jo, vždycky ses dívala na ty jeho holky s různým odporem, jako bys žárlila. Vždycky s ním tak ráda trávíš čas. Mluvíš o něm skoro jako o nejlepším člověku na světě. Stoprocentně vím, že je Jared tvůj typ... A prostě to jde vidět. Možná sis to jen podvědomě zakázala a přehlížela to."

,,Měla jsem radši mluvit s Melody," poznamenala jsem, ale ne hnusně. Spíš z legrace.

,,Záleží jen na tobě, jestli teď půjdeš a řekneš mu to. Nebo to vzdáš..."

,,Nemůžu ho ztratit... Jaká je možnost že se mu líbím? Co když za ním půjdu a on mi dá friendzone? Nikdy by to nebylo jako dřív... Co když nebude chtít, abysme se rozešli, takže kvůli mě bude předstírat, že se mnou chce taky chodit a dopadne to katastroficky? Museli bysme se přestat bavit... Co když to dopadne celý hrozně?"

,,Nebo získáš kluka svých snů a ve vašem případě bych se nebál označení toho pravýho..."

Chvíli jsme byli oba zticha.

,,Jsi vážně dobrej kámoš Adame," usmála jsem se po chvíli.

,,Nejdeš do toho že?"

,,Nemůžu to riskovat... Ale díky za názor, potřebovala jsem si s někým o tom promluvit."

,,Dostaneš se z toho, bude stačit, když ho uvidíš, jak je opilej nebo jak zpívá," zasmál se.

,,Náhodou, ty zpíváš hůř!"

,,Byl jsem opilej... A karaoke bylo špatnej nápad!"

Začali jsme se smát.

,,Takže mě neprozradíš?"

,,Jasně že ne. Taky jsi držela v tajnosti, že jsem usnul nahej u vás před domem..."