Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-45-

,,Kde sakra jste?" zeptal se naštvaně Ted.

,,V chemii, kde jsi ty?" opáčila jsem.

,,No, tady to začíná být drsný. Jsou tu dva policajti a asi si budou přivolávat další... Začalo se do toho míchat spousta jiných věcí... Co sakra vy dva děláte v chemii?"

,,Jared mě sem zatáhl. Už mě tam ta spousta lidí nebavila," pokrčila jsem rameny, i když jsem věděla, že mě nevidí.

,,Jared- Tě tam zatáhl- Jared... Aha. No a proč mi ten vůl nezvedá telefon?"

,,To byl Ted, komu jsi to třikrát típnul?" vyjela jsem na Jareda. Ten se jen nevinně zatvářil a dál poslouchal moje odpovědi.

,,Okamžitě mi ho dej!" řekl rychle Ted.

Podala jsem Jaredovi telefon, ale on ho nechtěl přijmout. Asi třikrát jsem to musela zopakovat, než to konečně vzal.

,,No?"

Teda jsem bohužel neslyšela. Šla jsem si sednou vedle Jareda, abych rozuměla, ale on schválně vstal a odešel ode mě.

,,Hm... Ne."

,,Hej, co tam řešíte?!" vyjela jsem na něj.

,,Ne... Ne... Ale vždyť je to moje věc!"

,,Jarede je to můj telefon a okamžitě mi to podej!" vyjela jsem na něj. On ode mě pořád ustupoval.

,,Ano!" řekl směrem k telefonu.

,,Jo... Jo... Jo..."

Co ti idioti řeší?

Přišla jsem konečně k němu a telefon se mu snažila vzít.

,,Prosimtě, teď nemám čas, Scottová mě tady objímá," řekl a típnul to. 

,,Co jste ksakru řešili? A proč jsi mu to nebral?" vyjela jsem na něj hned. Jared mě chytil kolem pasu, zvednul mě a postavil vedle sebe, aby mohl projít zpátky k našemu místu.

,,Jarede! Mluv se mnou!" řekla jsem a šla za ním.

,,To je jedno, neřeš to," mávl rukou, ale očividně si celou situaci užíval. Nakažlivě se usmíval.

Sedla jsem si na moje dřívější místo a uraženě se dívala jinam.

,,Vážně budeš naštvaná?"

,,Třetí kámoš se nemá vynechávat!" připomněla jsem mu. Jared vstal a přešel ke mně. Otočil mou hlavou, abych se dívala na něj.

Zhluboka se nadechl: ,,Půjdeš si o víkendu zahrát basket?"

Ta otázka mě vykolejila. Ale víc mě vykolejilo, že byl docela blízko a kompletně celá tahle pozice, kdy jsme si byli dost blízko. Ale nedokázala jsem z jeho obličeje poznat, jestli myslí na to stejný. Sakra on je fakt blízko. A měla bych přestat používat slovo blízko!

Reaguj na otázku! připomněla jsem si.

,,Jo, jasně s kým?"

,,S pár kámošema," pokrčil rameny a naklonil hlavou. Pořád se na mě díval.

,,Jarede-" chtěla jsem začít mluvit, ale přerušil mě hluk z chodby. Oba jsme začali panikařit a pobíhat po třídě. Snažili jsme se posbírat naše věci a nic tu nenechat.

,,Rychle ven oknem!" přikázal Jared šeptem.

Hned jsem vyskočila. On to ale nestihl a v momentu, kdy lezl ven, někdo do třídy vtrhnul. Oba jsme začali víc a víc panikařit. Jared z okna spadnul.

Já už začínala lézt přes plot.

,,Scottová! Opovažte se to přelézt!" ozval se hlas pana Burnese, učitele historie, kterej koukal z okna na mě a Jareda.

,,Lez dál, je demonstrace nemůže nám nic přikazovat," šeptl směrem ke mně Jared.

,,Hansone! Budete oba po škole!"

,,To budeme tak i tak," pokrčila jsem rameny už na durhé straně čekající na Jareda. Jakmile seskočil, tak jsme se vydali stejnou cestou zpátky k ostatním studentům.

,,No, do prdele," pronesl tiše.

Dav, který tam jen tak stál, teď vypadal úplně jinak. Všichni křičeli, někdo měl megafon, házeli věcma po budově, skákali a burcovali dav. Sakra tohle je průser.

Jediný pozitivní bylo, že pár lidí stálo opodál, a mezi nimi byl i Ted. Oklikou jsme se vydali na druhou stranu barikády, dozadu za ním.

,,To je trochu moc vyhrocený ne?" zeptala jsem se.

,,Trochu? Mají přijet fízlové... Teď už to není ani tak o pravidlech, jako o narušování soukromí studentů, braní práv a svobody studentů a rušení akcí... Ředitel přitvrzoval... Zrušil všechny kroužky a spolky."

,,Ajeje."

Všimla jsem si, že Jared s Tedem se na sebe rychle podívali. Nechápavě jsem otáčela hlavou mezi nima.

,,Vysvětlíte mi o co jde?"

,,Co myslíš?"

,,Co by se dělo?"

,,Jo dobře budeme dělat, že vy dva jste naprosto v pohodě," pronesla jsem jízlivě.

,,Takže čím ještě ředitel všechny naštval?" změnil téma Jared.

,,Tak trochu měl nějakou narážku proti LGBT komunitě a potom ještě pronesl něco k holkám, čímž všechny ještě víc nasral... Pár lidí se prej vloupalo do školy a dělali tam bordel... A mám takovej pocit, že vás dva za to budou podezřívat taky."

Já s Jaredem jsme na sebe vrhli vyděšenej pohled.

,,Mamka mě zabije," zašeptala jsem.

,,No, prej už napsali všem rodičům mail..." dodal Ted a rozhlídl se.

,,Už si pro někoho rodiče přijeli?" zeptala jsem se vážně.

,,Jo, pro pár lidí... Ale nikdo k nim nešel." Ted ukázal na školní parkoviště, které teď bylo přeplněné. Na druhé straně stálo několik aut a u nich nějací lidi. Zřejmě ti rodiče.

,,Mohli bysme to zabalit a jít pryč," navrhl Jared.

,,A nebudeme mít neomluvenou hodinu?" opáčil Ted.

,,Myslíš, že tohle se jako neomluvená hodina počítat nebude?"

Najednou jsme se všichni otočili, protože z ulice se ozvaly policejní sirény.

,,A do prdele," špitla jsem.

Všichni studenti najednou zmlkli.

,,Když protest, tak protest!" zakřičel někdo.

,,Nebudou nám přikazovat, co můžeme a co musíme!" přidali se další lidi. Potom se dav zase vyburcoval do předchozí atmosféry.