Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-34-

,,Je mi osmnáct, souhlas rodičů pro mě nic neznamená. Jsem přece už plnoletej, nemůžou mě vyslýchat bez mýho svojení," řekl Ted už docela v klidu. Sedla jsem si na obědech vedle něj.

Naproti seděl Adam s Jaredem.

,,Kdo to ale podle vás mohl udělat?" zeptal se zvědavě Adam a jako jedinej z nás z toho všeho byl docela pobavenej a nadšenej.

,,No, já nevím asi nějací idioti, kteří si očividně neuměli vážit něčeho tak podstatnýho jako je seznamovací ples," pronesla jsem kysele a nějak jsem se k tomu tématu neměla chuť vracet.

,,Jarede? Kdy máš fotbal? Vím, že někdy teď míváš zápasy ne?" zeptal se se zájmem Ted Jareda. Já jsem se nechápavě podívala do talíře, protože jsem moc dobře věděla, že Ted se nikdy moc o fotbalový zápasy Jareda nezajímal. Vždycky přišel na některý z nich, ale fotbal ho moc nebral. Já jsem chodila pravidelně, protože jsem ráda podporovala kamaráda a protože jsem se ráda dívala na fotbal naživo.

,,Jo, teď máme hrát v pátek večer, nebudu moc přijít do Barney's, škoda," nepronesl to zklamaným hlasem, ale ani radostným. Spíš prostě neutrálním.

,,No, tak to bysme měli přijít ne?" Ted do mě dloubnul loktem a já se podívala konečně jinam než do talíře. Adam se na nás divně díval a nechápal, o co Tedovi jde. Jared sledoval mou reakci a zase neměl žádnej výraz.

,,Já nevím, jestli mám čas," řekla jsem příkře a znovu se podívala do talíře.

,,Super, takže jdeme! Stejně mi to chybí Scottová, už jsme dlouho nebyli spolu na Jaredově zápase!"

,,Jo, protože ty na ně nechodíš!" pronesl naprosto v klidu Adam a hrál s Tedem jeho trapnou hru.

Potom se ti dva starali o konverzaci u našeho stolu. Jared raději dřív odešel, asi za Daisy. Já jsem se vydala na moji hodinu.

Celý zbytek dne byl jako jedna velká nudná noční můra. Ten detektiv se doopravdy snažil hledat něco. Několikrát jsem ho ten den potkala, jak se baví se studenty, prohlíží si různé předměty nebo chodí z hodiny na hodinu. Trapák... Bůhví, jestli vůbec ví, co dělá.

Po škole jsem neměla vůbec žádné plány. Bohužel můj osud - nebo spíš zákon schválnosti - mi připravil jiný program.

U auta jsem se zastavila a začala hledat v tašce klíče. Rozhlížela jsem se přitom po parkovišti, kde několik studentů nasedalo do aut nebo se na sebe tiskli. Jako například Daisy s Jaredem asi tři auta ode mě. 

Super... Ty dva jsem doopravdy chtěla potkat. Rychle jsem se skrčila, aby mě Jared neviděl a náhodou neměl náladu mě zase seřvat. Konečně jsem vylovila klíče a nastoupila do auta. Tam mě snad už nikdo otravovat nebude.

Někdo mi zaklepal na okno a já se strašně lekla. 

,,Ahoj!" usmíval se na mě Tom.

Otevřela jsem okýnko a trochu zklidněně odpověděla na pozdrav.

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se hned, protože Tom přece chodil na vysokou a tohle je pořád střední.

,,Chodím tudy běhat a dneska mi zrušili přednášky na odpoledne," usmál se.

,,Aha, no já tu chodím do školy," pokusila jsem se odpovědět, ale vyšla z toho trapná věta. Měla jsem chuť začít mlátit hlavou o volant.

,,A nechceš třeba někam zajít?" zeptal se rovnou. Což mě dost vykolejilo. Vždycky jsem měla čas si takový věci rozmyslet, ale teď jsem na to nějak neměla náladu. Nebylo to jako s Tristanem, když jsme si spolu začali, tak jsem věděla, že s ním chci chodit.

Tady jsem si nebyla jistá. Ale jak řekla Melody, je mi sedmnáct, měla bych si něčím projít.

,,Tak jo klidně," pokrčila jsem rameny a hodila hlavou k vedlejšímu sedadlu.

Tom se usmál a obešel auto.

,,Jé čau Hansone," slyšela jsem tlumeně a měla chuť se schovat pod palubovku.

Naštěstí jsem zavřela okýnko, takže jsem neslyšela zbytek rozhovoru, což byla moje jediná výhoda. Asi bych nepřežila, kdybych zase musela stát s nima dvouma a trapně mlčet.

,,Můžeme zajet třeba do Clouds," navrhnul a usmál se. Jak se zrovna jemu můžu líbit, to fakt nepochopím.

Cestou jsme si nenuceně povídali. Byl vážně nadšenec do sportu, takže ho hrozně bavily moje poznatky o tom. Doopravdy se s ním dobře povídalo a nebyl ani blbej.

Pamatuju si, když jsme s Melody měly jednu z prvních přespávaček. Bavili jsme se o klucích. Melody zajímali hlavně Jared a Ted, protože ona moc klučičích kamarádů neměla a já ji podezírala, že se jí Jared líbí. Melody tvrdila, že má pět pravidel, podle kterých kluka hodnotí a když je nesplňuje, tak s ním nemá smysl chodit.

Tehdy jsem si taky těch pět pravidel vymyslela:

1. Nesmí mít hubený nohy! (Jo, jsem trochu ulítlá na klučičí nohy... Někdo se dívá na zadek, já na nohy...)
2. Musí poslouchat alespoň trochu dobrou hudbu!!! Nebo prostě něco poslouchat!!!
3. Alespoň jednou musel vidět Star Wars, Harryho Pottera a Přátelé!
4. Musí jíst maso! Prostě nesmí být vegan, vegetarián nebo něco jinýho.
5. Musí hrát nějakej sport (a to je spíš pravidlo mých bratrů)

Zatím splňoval dvě pravidla a ty ostatní jsem zatím nezjistila, ale to se uvidí...

V Clouds bylo docela plno, ale stůl jsme našli. Bohužel jsem si všimla, že Ted tu byl taky s nějakou holkou a začala jsem se pomalu propadat do země. 

Naštěstí Ted si mě nevšiml a ani Tom si nevšiml jeho, takže jsem byla v klidu.

,,Jíš maso?" zeptala jsem se hloupě. Jeho to naštěstí spíš pobavilo a trochu trapně se zasmál: ,,Jo, proč se ptáš?"

,,Jen tak, to neřeš!" mávla jsem nad tím rukou. Vzala jsem si lístek a předstírala, že si vybírám, protože jsem si nebyla jistá další konverzací.

O tu se naštěstí staral Tom. Mluvil o jeho rodině a škole, což mě dost uklidnilo, protože se zdál být ten typ, co vždycky měl o čem mluvit. To já fakt nebyla. 

,,Ahoj," řekl někdo za mnou a chytil mě za ramena.

,,Nazdar," řekla jsem trochu odměřeně a odstrčila svůj prázdný hrnek na kraj stolu.

,,Co vy tu děláte?" usmál se Ted a sednul si na prázdnou židli.

,,Ale jen tak jsme zašli po škole na kafe," vyhýbala jsem se jeho pohledu.

,,Tome, kámo, jak se máš?!"

,,Jo dobrý, hele jak přesvědčím Sidney, aby se mnou šla v pátek na rande? Nějak se mi zdá, že by mě odmítla," usmál se a mrknul na mě. Já jsem měla hrozný nutkání se culit, takže jsem se raději začala dívat do stolu.

,,No, já ji přemluvím, že seš to ty... Ale bacha, má čtyři bratry, který by tě mohli v pohodě zabít a zakopat na zahradě!" upozornil ho Ted a usmál se.

,,Nemáš náhodou jen dva?"

Ted se do toho zase vložil: ,,Dva bráchy a dva nejlepší kámoše, kteří jsou jako její bráchové!" Po tomhle naštěstí odešel.

,,Takže v pátek bys někam mohla?" zeptal se už mě.

,,Jo jasně," usmála jsem se a zvažovala následky.