Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-39-

Položila jsem krabici na práh domu, zazvonila a odběhla pryč za roh.

Zrovna jsem položila před dům Jaredovi mámy krabici, ve které bylo asi dvacet čokotyčinek. Pamatuju si, že když jsem se rozešla s Tristanem, tak Jared přišel se spoustou jídla a tvrdil, že jídlo je stejně nejlepší přítel, protože tě nemůže zklamat a neopustí tě.

Recept na obezitu, řekla jsem tehdy. Nebo něco takovýho.

K tomu jsem mu napsala lísteček: Vím, že spolu teď nemluvíme, ale pořád jsme nejlepší kámoši... Je mi líto, že jste se rozešli. -Scottová-

Pomalu jsem došla až k domu. Venku na zahradě spolu Wade a Abigail hráli basket, máma s tátou zahradničili a Nick zřejmě byl u Ruth. Všechno působilo tak idylicky, jen já se cítila na pendrek. Protože můj nejlepší kámoš se mnou nemluvil.

Byla jsem z toho už docela zoufalá, čím víc jsem nad tím uvažovala, tím víc jsem chtěla běžet se mu omluvit. Ale bála jsem se toho.

V osm večer jsem seděla na posteli a vybrnkávala si různý písničky, co mě napadly. Když v tom někdo zaklepal. Ale nebylo to na dveře, ale na okno. 

Vyvalila jsem oči a sledovala obličej za sklem. Šlo sem docela snadno vylézt. Stačilo vyšplhat na strom vedle garáže a po střeše garáže se sem docela v pohodě dalo dostat. Otevřela jsem okno a naklonila hlavu na stranu.

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se.

,,Potřebuju s tebou mluvit," vysvětlil Jared a přešlápl. Asi aby nespadl.

,,A proč nejdeš dveřma?"

,,Protože snášet kecy tvých bratrů bych teď asi nechtěl. Můžu dovnitř?" zeptal se trochu stydlivě. Já jsem poodstoupila a zatímco Jared lezl dovnitř, tak jsem rovnala všude poházený papíry not a textů.

Přešla jsem ke dveřím a raději je zamkla, protože moji bratři byli doopravdy hrozní. Hlavně Nick.

,,Díky za tyčinky," usmál se trochu křivým úsměvem.

,,Nemáš zač," pokrčila jsem rameny. Říkala jsem si, že být na něj naštvaná za to, že mi o tom rozchodu neřekl, asi nemá cenu.

Věděla jsem moc dobře, že Jared se v takových situacích neuměl chovat. Nebo spíš ani jeden z nás. Šlo nám líp hádání než usmiřování. Posadil se na mou postel a hleděl do země. Zřejmě si urovnával, o čem chce mluvit. Sedla jsem si na otáčecí židli a nasměrovala se k němu.

,,Já vím, že nebylo fér to s Tomem," prohlásil pomalu ,,ale zase tím, že jsem tvůj kámoš, tak bys asi měla dbát trochu i na můj názor."

Kývla jsem: ,,Jo, dbala bych, kdybys mi to řekl v klidu a nebyl na mě kvůli tomu naštvanej."

,,Já na tebe byl ale naštvanej z mnoha jiných věcí," přiznal. Já jsem zvedla obočí. Konečně se mi podíval do očí.

,,Dobře, chvíli budeme mluvit o něčem jiným," změnila jsem téma ,,asi jsem to trochu přehnala s celou tou situací ohledně tvých vztahů."

Jared kývl, ale taky jako já dodal: ,,Měla jsi ale částečně pravdu. Ale doopravdy jsi se mi nemusela celej den vyhýbat."

,,Mrzelo mě to. Prostě celá ta věc... Jako bych pro tebe nic neznamenala... Prostě holka, která tu je, když nikoho nemám, abych zaplnil místo po nějaké fuchtli," předvedla jsem Jaredův hluboký hlas.

,,Jak si tohle můžeš myslet?! Sakra víš, co pro mě znamenáš?! Jsi moje rodina! Znamenáš pro mě sakra hodně. Možná víc než kdokoliv jinej! Sidney já vím, že jsem ti ubližoval svým chováním, ale to, že ty si to můžeš myslet, zase raní mě!"

,,Promiň, neměla jsem to takhle říct," podívala jsem se do země.

,,Celou tu párty ses mi vyhýbala, Daisy na tebe byla naštvaná a já jsem si myslel, žes jí schválně řekla, že jsme spolu strávili celej pátek, proto jsem byl na tebe naštvanej. A potom jsem tě viděl líbat se s Tomem! Tebe, která si všechno ohledně kluků padesátkrát rozmyslí, která nezačala chodit ani s Turnerem, i když tomu se asi doopravdy líbíš a která je tak zodpovědná a všechno."

,,Možná jsem to chtěla zkusit. Vždycky se chovám tak slušně a políbila jsem zatím asi dva kluky... Navíc jsem byla nalitá," přiznala jsem.

,,Nevím, co to do mě vjelo a ještě ses ke mně potom chovala odtažitě a hnusně... Sice já se nechoval o moc líp, ale..."

,,Promiň," zašeptala jsem znovu.

,,Ne, ty promiň. Choval jsem se k tobě vážně blbě. A neměl jsem tolik vyšilovat kvůli klukovi... Stejně si jednou někoho najdeš," usmál se trochu nervózně.

,,Je mi líto, že vám to s Daisy nevyšlo... Měl jsi zavolat. Kdybys mi to řekl, vykašlala bych se na Toma a byla na tom zápase. Myslela jsem si, že tam budeš mít ji."

,,Nechtěl jsem tohle ukončit rozchodem s Daisy. Potřebovali jsme si promluvit."

Měl pravdu, kdyby mi řekl, že se rozešli, tak bych mu prostě nějak odpustila a nechala bych to plavat.

,,Chyběla jsi mi," přiznal tiše Jared, ale nedíval se mi do očí.

,,Ty mě taky," přiznala jsem.

,,A hlavně to měl asi nejhorší Ted."

,,Chudák."

,,Zase skládáš?" snažil se změnit téma.

,,Znáš to, špatný psychický rozpoložení a tak... Ale ještě než začneme řešit normální věci... proč jste se rozešli?"

,,Daisy to chtěla," kývl hlavou a nervózně si vjel rukou do vlasů. Dělal to tak vždycky...

,,Našla si někoho?"

,,Ne, měla pocit, že k ní nechovám stejné city jako ona ke mně a něco takovýho pronesla. Pak řekla, že si stejně myslí, že spolu chodíme jen proto, že já nemám chodit s kým jiným... A něco takovýho," pokrčil rameny.

,,Je mi to líto... Neřeknu, že jste se k sobě hodili, ale vycházelo vám to."

,,Musíš mě naučit na kytaru, slíbilas mi to asi před dvěma rokama!" znovu změnil téma a vzal mojí kytaru do rukou. Já vyvalila oči a zaťala ruce v pěst.

,,Ne!" vykřikla jsem. Jared to pochopil. Kytaru opatrně položil zpátky na postel a zvedl ruce ve znamení, že se vzdává.

,,Jak sis mohl dovolit jí vzít do ruky bez dovolení?!" vyskočila jsem na nohy a šla kytaru rychle schovat.

,,Jako bys mě neznal!" prskla jsem.

Jared se zasmál a opřel se o zeď: ,,Tolik jsi mi chyběla."