Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-62-

,,Ne!"

,,Ano!"

,,Ne!"

,,Ano!"

,,Jak můžeš tvrdit, že je čokoláda s oříškama lepší než normální?" vyjela jsem na něj z legrace.

,,Horší je, že ty tvrdíš, že je sprite lepší než cola!" opáčil a taky se usmál. 

Společně s Jaredem jsme seděli v autě a jen tak si povídali. U toho jsme jedli jídlo, co jsme si koupili v samoobsluze kousek odsud. Zaparkovali jsme u pobřeží, protože tady byl ten nejlepší a zároveň nejlevnější obchod.

,,Co rodiče? Nevadí, že jsi venku?" zeptal se opatrně už vážným tónem.

,,Taťka tvrdí, že si to dost odpykám tím, že budu muset celý prázdniny pracovat a že jsem navíc už skoro plnoletá, takže je to hlavně na mým svědomí... A mamku jsem přesvědčovala, že ty jakožto dítě z rozvedené rodiny to máš těžký a že nikdo z tvých 4 rodičů na tvoje zápasy nechodí a ona mě pustila."

,,Myslím, že jí dojde, že zápas netrvá tři hodiny," ušklíbl se.

,,Jsou v pohodě. Ví, že jsem nikomu nechtěla ublížit a už vůbec něco udělat naschvál."

,,Kernet je hodně nasranej, ale jeho věc to není, což dost zvýraznil táta, když tam naposledy byl. Ale zase na druhou stranu, Susan se do toho taky dost vměšuje a to mu nevadí. Ale zaracha mi nedali, nemá to smysl. Jsem už plnoletej," pokrčil rameny a díval se někam do dáli na moře.

,,Jsi na mě naštvaná?" otočil se najednou a zkoumavě svraštil obočí. Nebyl to jeho zklamanej nebo nechápavej výraz, kterej by tahle věta normálně obnášela, ale tohle bylo jiný. Jako by chtěl zjistit, proč něco dělám.

,,Ne."

,,A proč ses dneska vyhýbala tomu se mnou někam jít?" znovu zkoumavý pohled.

Otočila jsem pohledem k němu a taky si ho začala prohlížet.

,,Byla jsem unavená, nic jinýho v tom nehledej!" mávla jsem rukou. 

Jared na mě ještě chvíli civěl, pak obrátil pohled a usmál se.

,,Ted ti něco řekl?" zeptala jsem se podezíravě.

,,Co by mi měl Ted říct?" opáčil zvědavě. Na Jaredovi bylo blbý, že jsem nikdy nepoznala, kdy lže. 

,,A Adam?"

,,Ty přede mnou něco tajíš?" zeptal se jakoby dotčeně.

,,Ne, samozřejmě že ne. Akorát se ptám, jestli ti někdo z mých kamarádů neřekl něco, kvůli čemu by ses choval tak divně. A tím něčím myslím to, o čem bych nevěděla, protože by to byl výmysl jednoho z nich. Vlastně tě jen upozorňuju na to, že poslední dobou je Adam dost upovídanej a, jak jsi řekl předtím, Ted se chová divně," pokrčila jsem nevinně rameny a usmála se. Celej proslov jsem pronesla naprosto klidným hlasem a rychle. 

Sice jsem netušila, jestli to dávalo logiku, ale neřešila jsem to.

,,Dobře?" spíš se zeptal. Potom jsme byli oba chvíli zticha. Nechtěla jsem se na něj dívat, ale podvědomě jsem tušila, že se on dívá na mě. A stejně jako dneska celej den, zkoumá moje reakce.

,,Chováš se divně!" osočila jsem ho asi po pěti vteřinách.

,,Co?"

,,Jo, díváš se divně, celou dobu sleduješ reakci na každý mý slovo, mluvíš divně a prostě všechno! Nech toho!" řekla jsem vyděšeně.