Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-53-

Potom, co jsem byla venku s Adamem, mě čekal basket s Jaredovýma kámošema. Doma jsem se na to psychicky připravovala a doufala, že všechno bude v pohodě. Hlavně nesmím myslet na Jareda, prostě se mu budu vyhýbat.

Můj plán měla ale jednu velkou nevýhodu... Jared mě tam měl odvézt.

,,Ahoj," usmála jsem se. 

,,Čau," opáčil. Já jsem se na něj pro jistotu nedívala. Zjištění, že jsem do něj asi vážně zamilovaná, mě dost vykolejilo a rozhodla jsem se to nechat být, abych neohrozila naše přátelství. Stejně budu potřebovat čas.

Během cesty jsme vedli normální konverzaci o ničem. Prostě jen tak jsme se bavili. 

Dojeli jsme až ke hřišti, který bylo až u pobřeží, ale pořád v našem městě. Většina už tam čekala.

Kupodivu mě dost lidí zdravilo, takže jsem si nepřipadala tak odstrčená jako jindy.

,,Hrajeme spolu?" zeptala jsem se vyděšeně, když mi Jared podal modrej odlišovák.

,,Proč se tváříš tak vyděšeně?" zeptal se pomalu.

,,Netvářím," uhnula jsem pohledem. 

,,Říkal jsem, že ti stejně nejvíc sluší tílko a kraťasy," poznamenal ke mně a jemně nakrčil nos.

Já jsem se překvapeně ohlídla. Když vám tohle řekne kámoš, řeknete si: chce být milej nebo si z vás dělá legraci. Když vám to řekne kluk, co se vám líbí, máte chuť se culit až do haleluja.

,,Víc než tvoje tepláky?" usmála jsem se zpátky.

Proč mám pocit, že spolu poslední týden pořád flirtujeme???

,,No, to nevím. To je těžká volba," Jared se zamyslel a pořád se při tom usmíval. Ještě chtěl něco dodat, ale to už nás ostatní svolávali ke hře.

Během hry jsem si ho naštěstí měla možnost držet dál od těla. Potřebovala jsem se zase trochu vzpamatovat a chvíli nevidět jeho úsměv nebo obličej. V celku se mi to i dařilo. Sice jsem kvůli tomu třikrát spadla, ale kdy já nepadám?

,,Promiň reflex," prohlásil Jared, když mě jednou zase shodil. Já jsem se naštvala, protože jsem věděla, že to udělal schválně. Jakmile jsem měla míč, tak jsem mu jakože chtěla nahrát, ale místo toho jsem mu ho hodila zezadu do hlavy. 

Já vím, že jsem tím zkazila míč, ale zase za pomstu...

,,Promiň reflex," ušklíbla jsem se, když se na mě ublíženě díval.

Po zápase jsem seděla na lavičce a pila.

,,Vážně jsi mi hodila míč do hlavy?" přišel ke mně.

,,Vážně jsi mě schválně shodil?" zeptala jsem se stejným tónem. Trvalo asi tři vteřiny, než jsme se oba začali smát.

,,Jdeš teda s náma na jídlo?" zeptal se Jared. Já jsem se rozhlídla. Šlo asi dalších pět kluků, takže to nemuselo být tak hrozný.

,,Jo jasně."

Cestou tam nás naštěstí v tom autě jelo víc, takže jsem nemusela s Jaredem moc mluvit.

,,Mimochodem, co se to děje u vás ve škole?" zeptal se Zeen.

,,No, tak trochu se tam konají demonstrace kvůli těm pravidlům a dost lidí to bere dost vážně... Navíc ředitel měl rasistický kecy a navíc tam docela urazil pár holek a leseb a gayů... No moc dobře to nevypadá," vysvětlil Harry, kterej chodil o rok níž.

Všichni jsme si posedali. Naštěstí to byly normální židle, takže jsem se nemusela nikoho mačkat v malým boxu.

Celý večer probíhal vážně poklidně. Vzhledem k faktu, že jsem se vůbec nepotřebovala zapojovat do konverzace.

Uběhlo to docela rychle a už jsem zase seděla sama s Jaredem v autě. A oba jsme mlčeli.

,,Děje se něco?" zeptal se znepokojeně Jared.

,,Ne, co by se dělo?"

Dívala jsem se ven z okna. Nepotřebovala jsem dál podněcovat všechno, co jsem k němu cítila, hleděním na něj.

,,No celou dobu na jídle ses mi nějak vyhýbala pohledem a vůbec jsi nereagovala," pokrčil rameny.

,,Nějak jsem se necítila společensky," snažila jsem se o tom nemluvit.

,,Zítra oběd u nás, nezapomeň! Susan se na tebe strašně těší. Sice nechápu proč, ale nechávám ji při tom!"

,,Ty nechápeš, proč se na mě těší?! Jsem přece nejzajímavější osoba na světě," poznamenala jsem ironicky a musela se smát. 

Jared se taky smál. 

Abychom už nemluvili, tak jsem zesílila rádio. Jared si v autě pouštěl pokaždý jen svůj vlastní výběr, stejně jako já neměl rád rádiové stanice, kde víc mluvili než pouštěli písničky a když už nějaký, tak blbý.

Když zastavil před naším domem, vypnul motor. Což mě zarazilo. Chtěla jsem totiž rovnou vystoupit.

,,Potřebuju s tebou vážně mluvit," řekl klidným tónem.

Obrátila jsem k němu hlavu. Proč začal mluvit až teď? Mohl to dělat celou dobu předtím.

,,Ano?"

,,Přemýšlím o tom,... že půjdu na ples s Jill... Víš, já vím, že ty tam stejně nechceš a nechci tam být sám a křenit tam Ginny a Tedovi."

Kývla jsem hlavou.

,,O tom jsi se mnou chtěl vážně mluvit?" zeptala jsem se zmateně. Ne, že bych neočekávala, že něco takovýho řekne. Spíš mi přišlo hloupý jen kvůli tomuhle mě naprosto rozladit.

Jared se dlouho zamýšlel.

,,Upřímně jsem chtěl pozvat tebe, ale během toho, co jsem to řekl, jsem si to rozmyslel. Vím, že tam nechceš jít a nechci tě do toho nutit."

,,Měl bys tam jít s Jill. Je milá a nevypadá na to, že by tě odmítla."

Jared jen kývl hlavou, ale nepodíval se na mě.

,,Tak asi čau Hansone."

,,Čau Scottová."