Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-57-

Chodila jsem po pokoji a měla strašný nutkání někomu zavolat. Bohužel jsem neměla telefon. Jakoby tenhle stupidní den nemohl nikdy skončit. Po dlouhém rozhovoru s ředitelem, jsme musela ještě absolvovat dlouhou cestu autem. 

Říkám tomu ticho před bouří. Hádka následovala a všichni to věděli, ale měla se stát až doma, na domácím hřišti.

Potom to nebylo tak hrozný. S rodičema jsem se snad v životě nehádala a bylo to v tomhle ohledu hodně blbý. Vysvětlovala jsem svoje chování a to proč jsem to nikomu neřekla. Vysvětlovala jsem, že za ty akce doopravdy nemůžu, že nemůžu za nic z toho. I tak jsem dostala zaracha a sebrali mi telefon.

Celou noc jsem nějak nemohla zabrat. Přehrávala jsem si události celého dne, hádky a vysvětlování. A pak jsem jen přemítala nad tím, co bude ve škole. Přes notebook jsem se dozvěděla, že ředitel zítra vydá prohlášení, což znamenalo jediné. Práskne nás.

Ráno jsem vstala a jako vždy se nachystala nahoře. Dole v kuchyni seděli všichni, což bylo zvláštní.

,,Dobré ráno," špitla jsem. Vzala jsem si jogurt z ledničky a sedla si ke stolu. Celou snídani nikdo nepromluvil. Taťka už nevypadal tak naštvaně, ale mamka pořád byla.

No, upřímně... Teoreticky vzato kvůli mě celá škola pořádala demonstraci a ničila školní pozemky. Navíc ředitel je podrazák a docela hnusně jim všechno vytmavil, něco dokonce ani nebyla pravda.

Ticho prolomil Nick: ,,A to vás to všechno napadlo jen tak? Já si vždycky myslel, že to napsali nějací opilí idioti."

Podívala jsem se na něj vražedným pohledem. Jestli na mě praskne i to, že jsem se v patnácti totálně ztřískala na plese, tak to bude vážně o to lepší.

,,Já bych to nebral tak katastroficky, ředitel si všechno vždycky upravoval podle sebe... Navíc oni si jen hráli a nedopatřením se stalo, že tím ovlivnili celou školu," pokrčil rameny Wade.

Nevím, jestli mi tím pomáhali nebo to jen zhoršovali.

,,Jedu do školy," řekla jsem místo odpovědi na jejich kecy.

Obal od jogurtu jsem hodila do koše a s věcmi vyšla před dům.

Nemohla jsem si ani kontrolovat čas na telefonu, takže jsem si sebou musela vzít hodinky. 

U školy už stálo typicky několik aut. Zaparkovala jsem a šla rovnou dovnitř. Dneska jsem vyjížděla fakt brzo, takže škola musela být docela prázdná. Doufala jsem v to. 

Někdo musel určitě vidět naše rodiče vcházet dovnitř nebo se mohl někdo z učitelů přeřeknout. A najednou bychom byli hlavním tématem všeho.

Procházela jsem školou a snažila se na nikoho nedívat. I tak jsem měla pocit, že několik časných studentů se na mě dívalo. 

Zamířila jsem rovnou do třídy. Tam ještě nikdo nebyl. Sedla jsem si do prázdné lavice a neměla šanci ani poslouchat písničky, protože ty všechny byly v telefonu.

Začala jsem si raději dopisovat nějaký resty z doby, kdy jsem byla nemocná. 

,,Slečno Scottová, dnes jste tu brzo," poznamenala kysele učitelka chemie, která do třídy přinesla nějaké pomůcky. Vždycky mě měla ráda, teď už asi ne.

,,Dobrý den."

Jen kmitla obočím a dál se ke mně nevyjadřovala. Do třídy se začali trousit studenti a naštěstí se na mě nikdo se zájmem nedíval. Jared se přiřítil těsně před začátkem hodiny.

Sednul si hned vedle.

,,Volal jsem ti asi pětkrát."

,,Zabavili mi telefon," poznamenala jsem.

,,Mně taky, ale máme ještě pevnou, takže aspoň, že tak."

,,Kde je Ted?" zeptala jsem se a ukázal na místo vedle sebe. V chemii jsme měli lavice po třech.

,,Tam jde!" ukázal Jared ke dveřím.

Ted si naštvaně sednul vedle a my se ani nemuseli ptát, jak to dopadlo.

,,Vyřešíme to potom? Až tady bude míň lidí?" zeptala jsem se.

,,Jo, to bude nejlepší," kývnul Jared.

,,Musel jsem jet autobusem," pronesl kysele Ted.

Já jsem se trochu uchechtla a Jared se přidal.

,,Autobusem? Ty?"

,,Byli hodně naštvaní... Ředitel to strašně zveličil!"

,,Pravda!" přidala jsem se k němu a naštvaně si založila ruce přes prsa.

,,Znělo to jako bysme založili nějakou sektu proti škole."

Učitelka vešla do třídy a všichni jsme museli zmlknout. Zbytek hodiny jakoby skoro nikdo nemluvil.

,,Pan ředitel si přeje, abyste další hodinu přišli do tělocvičny, bude mít projev," oznámila na konci hodiny. 

Všichni začali odcházet a zajímali se o to, proč s námi ředitel chce mluvit. Já zůstala sedět a zaraženě koukala na lavici.

,,Nechci tam jít, všichni se na nás budou dívat a zlobit," pronesla jsem, když všichni odešli.

,,Stejně to jednou muselo přijít. A myslíš, že budou naštvaní?" opáčil Jared a začal si balit věci.

,,Zrušili kvůli nám maturák, všechny akce, většina má kvůli nám vážný problémy doma... Hodně lidí si to vypilo ohledně trestání kvůli porušování, někteří kvůli tomu byli odvrhnutí od přátel, všichni kvůli nám mají neomluvené hodiny... Jakože kdo by nebyl naštvanej?"

Oba mlčeli a přemýšleli nad tím, co jsem řekla.

,,Asi bysme tam měli taky jít ne?" zvednul se Ted.

,,Myslíte, že nás ředitel práskne?" zeptal se Jared a taky vstal.

,,Vzhledem k faktu, jak moc si užíval, když to říkal rodičům, tak jsem si dost jistej, že to určitě řekne."

,,Já tam nechci! Nechcete zatáhnout školu?" zeptala jsem se zoufale.

,,Blázníš? Hrozí nám vyloučení! Teď nemůžeme zatahovat školu!" ušklíbl se Jared.

,,Budeme tam s tebou Scottová," usmál se povzbudivě Ted. Bohužel jsem doopravdy musela jít.

Všichni tři jsme si nasadili čepice před vstupem do tělocvičny a šli dovnitř. Většina spolužáků už seděla na místech a dívala se dopředu. Všichni si vzrušeně povídali a hádali se o tom, co se bude dít.

,,Upozorňuju vás, že nikam nejdu!" řekla jsem, jakmile jsme si sedli.

,,Jak to myslíš?" zeptal se nechápavě Jared.

,,Co když nás pozve dopředu?!" zašeptala jsem. Jared jen kmitl obočím.

,,Kde sakra jste? Hledám vás už dva dny!" objevil se vedle nás Adam.

Všichni tři jsme se na něj omluvně podívali.

,,Vy jste včera zatáhli školu beze mě?" podíval se ublíženě a sednul si vedle Jareda.

,,Já ti to potom vysvětlím," uklidnil ho Jared.