Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-44-

,,Jak jsi věděl, že to okno je rozbitý?" zeptala jsem se, když jsem si sedla na lavici učebny chemie.

,,Kdysi jsme ho s Tedem rozbili, když jsme se tu sekli a zamkli nás ve škole."

,,Jo, to si pamatuju, ale myslela jsem, že jste skočili ze střechy tělocvičny."

,,To si Ted vymyslel, aby to neznělo tak nudně," pokrčil Jared rameny a sednul si naproti mě.

,,She could by the one, I guess I'll never know... 'Cause I'm not over you," zašeptala jsem kus textu a začala si broukat. 

Jared jemně pokrčil obočí a sledoval mě.

,,Jaký to je být zamilovaná?" zeptala jsem se.

,,Co?" nechápavě svraštil obočí.

,,Já nevím, prostě... jakej je to pocit?"

,,Když jsi chodila s Tristanem, tak jsi byla zamilovaná," poznamenal najednou kysele, ,,a neříkala jsi náhodou, že je to divný, když to my dva řešíme?"

,,Jo, je to divný... Ale já mám pocit, že to nepoznám. Jakože u Tristana to bylo jednoduchý. Psali jsme si a líbil se mi, ale jak to poznám jinak?"

,,Prostě se ti líbí, myslíš na něj a tak. Já nevím, jak to vysvětlit!" mávl nad tím rukou.

,,Dobře, budeme probírat něco jinýho," navrhla jsem ,,kam půjdeš na vysokou?"

Jared se zhluboka nadechl: ,,Stanford, by pro mě měl být asi priorita... Ale ani UCLA nechci vynechat... A ostatní zatím asi ne... Přemýšlel jsem a chci studovat v Kalifornii. Jezdit sem tam domů přes prázniny a nemuset kvůli tomu lítat letadlem."

,,Já nevím, New York nebo LA, obě jsou skvělý, ale je pravda, že bydlet v LA je asi výhodnější. Dostala bych se domů autem, sice dlouhou cestou, ale dostala. A nemusela bych letět přes celou Ameriku," pokrčila jsem rameny.

,,Myslíš, že Tedovi vyjde jeho plán na cestování?"

,,Hrozně bych si přála, aby mu to vyšlo," přitakala jsem.

,,Nechci jet někam, kde nikoho nebudu znát... Zase se ze mě stane ten divnej introvert."

,,To těžko, divnej introvert jsi byl možná tak v první třídě. Na střední sis už našel i vlastní kamarády bez ohledu na cokoliv jinýho."

,,Nevím, jestli vysoká bez vás bude vysoká..."

To zůstalo ve vzduchu, jako by jsme nad tím oba nepřetržitě přemýšleli. Dvanáct let Jareda vídám téměř denně. Teda deset let... a to se mělo změnit?

,,Měl bys jít na Stanford," poznamenal jsem vážně.

,,Ale takhle bysme se vůbec nevídali," řekl tiše a podíval se mi do očí.

,,Jít spolu na vysokou byl vždycky náš sen... Pamatuješ, jak jsme si koupili společně mikiny místní vysoké a nosili je aspoň dva měsíce?" usmála jsem se nad vzpomínkou.

,,Jo, mamka z toho už potom šílela... Stejně to je jedno kam půjdu," pokrčil Jared rameny.

,,Jarede, Stanford. Tohle se neodmítá," připomněla jsem mu.

,,Ale třeba tam nechci, vzdělání dostanu všude stejný a navíc UCLA... Je to blíž a byla bys tam ty..."

,,Já to ještě nevím jistě a neměl by ses rozhodovat kvůli mě!"

,,Sidney, jsi moje nejlepší kámoška, jsi moje rodina, prostě tě nemůžu ztratit. Nechci se s tebou přestat vídat. Už tak stačí mít rozbitou celou rodinu a nevědět, co se zase posere. Někdy jsi možná ty a Ted jediná jistota v mým životě... A to Teda určitě celej příští rok neuvidím."

,,Někdy si říkám, jestli jsem prostě neměla jít na místní vysokou. Prostě zůstat tu s rodinou... Já asi nechci odjet pryč, ode všech."

,,Já taky ne," přiznal a prohrábl si nervózně vlasy.

,,Pamatuješ, jak jsme si jako malí hráli na dospělý? Nosili jsme kufříky a chodili jako by do práce," usmála jsem se, ,,tehdy jsem chtěla být dospělá... Ale teď bych nejradši zůstala v tomhle věku a tu stupidní dospělost poslala do háje."

,,Nejradši bych zůstal i v týhle stupidní škole se stupidníma pravidlama," pokrčil rameny.

,,Možná jsme to tehdy museli vymyslet... Možná jsme tehdy něco takovýho potřebovali... Všichni tři jsme naprosto v jiných školních skupinách a na střední se to poprvé projevilo... Možná jsme prostě něco takovýho potřebovali udělat proto, abychom sebe utvrdili v tom, že spolu zůstaneme..."

,,A víš, že máš pravdu! Tehdy jsme něco takovýho potřebovali, protože jsme si v té době našli i jiný lidi za kamarády a potřebovali jsme se zase najít... Vymyslet nějakou blbost, která nás sblíží. A tak jsme sblížili celou naši školu," zasmál se.

,,Kdyby to věděla mamka, zabila by mě."

,,Mě moje taky," ušklíbl se.

Chvíli nikdo z nás nepromluvil. Já jsem začala panikařit a přemýšlet nad vším, co předtím Jared říkal... Začala jsem panikařit: ,,Co když spolu půjdeme na vysokou a odcizíme se? Co když se budeme muset odcizit kvůli tomu, že každej budeme na druhým konci států? Co když se přestaneme bavit?" 

Toho všeho jsem se tolik bála. Jared a Ted pro mě byli jako rodina...

,,Nepřestaneme. Slibuju," zašeptal a podíval se mi přímo do očí. Nevím proč, ale tenhle moment mi přišel strašně intimní. Prostě tu sedět sami dva. Hledět si do očí. Myslet na to, jak jeden druhýho nechceme ztratit.

Moje mysl si dala další imaginární facku. Uhla jsem symbolicky hlavou. Jared se zarazil a chvíli na mě podivně hleděl.

,,Musíme zase zajít do kina," podotkla jsem a nechtěla se vracet k tématu.

,,Jo to musíme... Dokážeš si představit, kolik kin bude v Los Angeles?"

Uhla jsem pohledem.

,,Tohle dořešíme," podotkl. Moc dobře mě znal. A já znala jeho. Nesnášel, když se něco nevyřešilo hned a utíkalo se od toho.

,,Já vím, že Stanford by měl být prioritou, ale já chci do LA. S tebou. Tak jak jsme to vždycky plánovali. Proč by to mělo být jinak?"

,,Ale co když já nechci do LA?"

,,A ty nechceš?" zvednul obočí a trošku se usmál.

,,Jasně, že chci! Ale nechci, aby ses rozhodoval jenom kvůli mě!"

,,Já se nerozhoduju jenom kvůli tobě! Jenomže v seznamu pro a proti mi prostě vyšlo líp LA!"

,,A co přesně rozhodlo?" chtěla jsem s ním jít do konfliktu. Vždycky jsem si naše jakoby hádky užívala. Když to nebylo příliš vyhrocené jako posledně...

,,Ty školy jsou prakticky stejný a jedinej rozdíl je v tom, že v LA budu někoho znát. A je to blíž!"

,,Takže UCLA?" ujistila jsem se.

Jared kývl a čekal, co řeknu já.

,,Takže kdy si koupíme nový univerzitní mikiny?"

Jared seskočil ze stolu a zvedl mě do náruče.