Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-48-

,,Jak pojedeš do školy?" zakřičel na mě Nick zespoda.

,,Jede pro mě Jared!" zakřičela jsem na něj z pokoje. Já vím, že by jeden z nás mohl přijít za tím druhým, ale oba jsme byli moc líní.

,,Můžu tě vzít, aby si Jared nemusel zajíždět!"

,,Taky jsem mu to říkala, ale trval na tom!"

,,Proč?" přidal se ke křiku Wade. Ten ale křičel z jeho pokoje. Všichni tři jsme byli jednoduše praštění.

,,No, uvidíš."

Stála jsem už deset minut před zrcadlem a prohlížela si svůj odraz. Nelíbilo se mi to. Včera v Jaredově tričku a jeho teplácích jsem vypadala mnohem líp než takhle.

Musela jsem zakroutit hlavou nad včerejšími kecy bratrů, když mě viděli.

Ten krátkej top mi půjčila Melody. Ne, že bych proti takovýmu oblečení něco měla. Ne, holkám to slušelo a doopravdy jsem je obdivovala. Protože já jsem měla až moc předsudků o mým těle a celkově malý sebevědomí. Proto jsem nosila oversize trička, jeany a málokdy kraťasy.

,,Jared je před domem!" zakřičel Nick.

,,Už jdu!" křikla jsem zpátky. Vzala jsem si na sebe mikinu a zapla ji až ke krku. Sice jsem věděla, že to stejně tak být nebude moct, ale alespoň se vyhnu kecům bratrů.

,,Ahoj!" rozloučila jsem se se všema a rychle zabouchla dveře.

Přiběhla jsem k Jaredově černýmu autu.

Ten se už přehnaně usmíval.

,,Vážně co se s tebou pořád děje? Poslední dobou jsi nějak moc usměvavej!" podotkla jsem.

,,Ani neřekneš ahoj?" vytáhl obočí a usmál se.

,,Čau Jarede, můj nejlepší kámoši!"

,,Ahoj Scottová," ušklíbl se a vyjel.

Celou cestu jsem tiše doufala, že na sázku zapomněl. Protože mi to nepřipomněl a ani neřekl nic na tu mikinu.

Bohužel, jakmile zastavil před školou, tak se na mě podíval a usmál se: ,,Svlíkej se!"

,,Hele, tohle po holce nemůžeš jen tak chtít! Známe se teprve dvanáct let!" hrála jsem.

,,Mikinu, jinak ta sázka neplatí a já vyhrál!" ušklíbl se.

Nakvašeně jsem se podívala a sundala si mikinu. Rychle jsem otevřela dveře a vyšla z auta.

Jared mě hned následoval. Nechtěla jsem tam sedět, protože jsem měla pocit, že když sedím s odhaleným břichem, tak vypadám tlustě.

Jared si mě prohlídl a divně se tvářil. Vypadal, jako bych se mu vůbec nelíbila.

,,Vůbec to k tobě nesedí," podotkl.

,,Díky!" řekla jsem potěšeně.

,,Ty moje tepláky ti slušely víc," usmál se konečně.

,,Jo, prostě očividně mi sluší volný věci," pokrčila jsem rameny.

,,Nebo ti sluší moje věci," usmál se a kmitl obočím.

,,Scottová!" zakřičel někdo. Nebo spíš Ted. Stáhl u hlavních dveří a díval se směrem k nám.

S Jaredem jsme k němu přišli. Chytil mě za ramena a zatřásl se mnou.

,,Co děláš debile?" vyjela jsem na něj.

,,CO? Ty sis uvědomila, že jsi holka a můžeš tak i vypadat?"

,,Podle mě jí to nesedí," podotkl Jared.

,,Sluší ti to, příště bys do školy mohla dojít třeba v plavkách," usmál se flirtovně Ted.

,,No nebo nahá," ušklíbla jsem se.

Ted chtěl ještě něco dodat, ale rozmyslel si to. Co se to s ním děje?!

,,Můžu mít mikinu, když ji nebudu mít zapnutou?" zeptala jsem se už vážně Jareda. Ten se na mě stále nasraně podíval a ušklíbl se: ,,Ne. Den to bez mikiny vydržíš."

Připadala jsem si strašně blbě. Prostě jsem na tohle neměla sebevědomí a celkově jsem si připadala tlustá a hnusná. Procházeli jsme chodbou a já měla doopravdy pocit, že se na mě dívají všichni, i když to pravda samozřejmě nebyla.

U skříněk jsme se zastavili a začali si jako vždy vydělávat učebnice. Po škole se teď rozvěšovali plakáty, které někdo nechal vyrobit, s tím, co se včera dělo.

,,Ježiš čau! Konečně se zase ukážeš!" objímal někdo Jareda. Otočila jsem a nechápavě si tu holku prohlížela.

,,Sidney! Ahoj," usmála se na mě Miley.

,,Čau," usmála jsem se nervózně a vrazila si imaginární facku za to žárlení.

,,Sluší ti to," usmála se na mě mile. Společně i s ní jsme se vydali do tříd. Bohužel jsem neměla hodinu s nima, takže jsem byla odsouzena sedět sama. Celou dobu jsem si kontrolovala, jak sedím a jak vypadám. Připadala jsem si tak trapně.

,,Vždyť si to můžu jít převlíct," zašeptala jsem během hodiny sama pro sebe.

,,Chtěla jste něco říct slečno Scottová?" zeptal se mě pan Burnes, učitel historie.

,,Ne, nechtěla," zašeptala jsem a ignorovala jeho nakvašený výraz.

Všichni učitelé byli dost naštvaní a vlastně i všichni studenti.

Měla jsem normálně chuť jít za ředitelem a přiznat se, že jsem to vymyslela já.

Po několika úporných hodinách tu byl konečně oběd. Adam už seděl na našem obvyklém místě a povídal si s Drewem.

Drew Roberts byl jeden z Jaredových nejlepších přátel. Bavili se spolu hodně díky fotbalu a mně nikdy nevadil. Vždycky nosil zvláštní trička s neznámýma kapelama, a upřímně mi to připadalo dost cool.

,,Ahoj," usmála jsem se na ně.

,,Čau Scottová, jak je?" usmál se mile Drew.

,,Dobrý, co ty?"

,,Jde to, znáš to... Už jdeš s někým na ples?" zeptal se hned. Adam jen zvedl obočí a sledoval mě.

,,Já? No... ehm... Upřímně nejdu na ples," podotkla jsem a sedla si.

,,Jde tam se mnou," přiřítil se k našemu stolu Jared.

,,Co? Já jsem neřekla, že tam půjdu!"

,,Tu sázku vyhraju!" usmál se potěšeně.

,,Vy jste se vsadili o ples?" zeptal se vyděšeně Ted, kterej zrovna přišel ke stolu.

Jared začal Tedovi připomínat sázku a já se mezitím omlouvala Drewovi: ,,Promiň, ale já asi vážně nepůjdu... Nějak na tyhle akce nejsem. Naposledy jsem byla na plese prváků..."

,,Ples prváků, to byla strašná nuda," poznamenal Adam.

,,Jo no, tohle bude lepší Scottová uvidíš," mrknul na mě Drew.

,,Pozdě, Scottová jde se mnou," ušklíbl se Jared a konečně se posadil.

,,Cože?!" vykřikl hystericky Ted, ,,Zlomilas mi srdce!"

Všichni jsme se začali smát, vlastně Jared se smál nuceně, což šlo na něm strašně poznat. Podívala jsem se na něj a zvedla obočí. Ignoroval mě.

,,Takže jak jste včera dopadli?"