Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-14-

Ani jsem se nenadála a byl tu čtvrtek. Den Tedových narozenin. Stála jsem u své skříňky a pila svoje kafe, když mě najednou někdo vrthl do reality.

Poklepal mi na rameno a já leknutím málem spadla na zem. Vyndala jsem si sluchátka z uší a otočila se na Jareda, kterej se mi smál.

,,Aby ses nezbláznil!" prskla jsem.

,,Taky tě rád vidím."

Potom, co jsme spolu byli na jídle, bylo všechno v normálu. Sice mě Melody pak celou dobu jen a jen krmila představami o tom, jak jednou budeme spolu, ale to jsem se snažila vypustit z hlavy. Jared se usmířil i s Tedem a jeho vztah s Daisy vypadal pořád stejně růžově jako na začátku.

Daisy mi i dokonce napsala a dnes jsme spolu měli jít na kafe.

,,Už jsi viděla našeho oslavence?" zeptal se a společně jsem se vydali směrem do třídy.

,,Ne a děsím se toho, jak letos přijde do školy."

,,Třeba vjede autem až do jídelny," začal s úvahami Jared.

,,Nebo seskočí padákem na školní dvůr," oba jsme se začali smát a vymýšlet různé teorie. Vlastně do doby než jsme zahnuli za roh a Jared se rychle zastavil. 

Daisy se na něj usmála a přejela pohledem ke mně. V tom okamžiku změnila trochu pohled z milého na překvapený.

,,Ahoj lásko," řekl Jared, objal ji a políbil. Já tam trapně stála a nevěděla, co dělat.

,,Neříkal jsi, že si potřebuješ ráno něco zařídit?" zeptala se s pořád milým tónem. Bylo to až otravný.

,,No, se Scottovou jsme se domlouvali na dárek pro Teda," řekl prostě a pokrčil rameny.

,,Ajo, on má vlastně narozeniny," řekla a trochu zaraženě se podívala do země.

,,Hele já už půjdu," řekla jsem a neodvážila se podívat na Jareda.

,,Jo jasně, tak potom," řekl rychle Jared. Rozloučila jsem se s nima a rychle odklusala. Nechtěla jsem poslouchat to jejich cukrování.

První hodinu jsem měla fyziku, sedla jsem si do poslední lavice a na sousední židli jsem si hodila tašku. Normálně sedím s Tedem, ale dnes jsem si byla jistá, že na první hodinu nepřijde určitě včas.

Nechtěla jsem ani, aby si ke mně někdo sednul nebo se se mnou bavil. Rozhodla jsem se dát si do uší sluchátka.

Bohužel jsem to nestihla.

,,Scottová, máš dneska odpoledne čas?" zaskočil mě Mark Turner.

,,Normální lidi se zdraví," úšklíbla jsem se.

,,Já myslel, že tobě vyhovuje, když se k tobě chovají lidi jinak než k ostatním."

Nechápavě jsem se na něj podívala.

,,Takže co dnešek?" zeptal se znovu a flirtovně kmitnul obočím.

,,Promiň pravidlo 7 a navíc ne."

Pravidlo číslo 7. Nikdy nechoďte s nikým, s kým máte společných víc než 5 předmětů.

,,Chodíme spolu přesně na pět předmětů to zaprvé! A za druhé proč ne?" zeptal se trochu ukřivděně.

,,Hele Turnere to, že mě někam pozveš, což je pravda, že nikdy neděláš, nesmaže to, že tě nemám ráda," odpověděla jsem naprosto v klidu.

,,Byla to dětská kravina, prostě ses mi na základce líbila a já ti to nechtěl říct!"

Pořád se mnou mluvil svým flirtovacím hlasem.

,,Promiň, ale asi fakt ne... Já na tebe nemám moc dobrej názor a chodit s tebou nechci. Když jsem naposledy chodila s někým jen proto, že mě pozval na rande, tak to nedopadlo moc dobře..."

Turner chtěl ještě něco říct, ale někdo mu skočil do řeči.

,,Copak vy dva tu tak pospolu? Chodíte snad spolu?" zeptal se Ted.

,,Ne, ale co nevidět budeme," mrknul na mě Turner. Já jen obrátila oči v sloup.

,,Všechno nejlepší kámo," popřál ještě Tedovi, a pak odešel.

,,Letos žádnej velkolepej příchod?" zeptala jsem se ho hned, jakmile si sednul.

,,Chvíli počkej," potutelně se usmál.

,,Mimochodem všechno nejlepší Králíčku! Vím, že jsem ti volala o půlnoci a psala ti ráno ty zprávy, ale říkala jsem si, že ti stejně musím popřát ještě teď a jako vždy tě s přáním budu otravovat celej den!"

Ted se usmál a objal mě: ,,Stejně jsi nejlepší ségra na světě."

,,Páni dneska jsi nějak hodnej," usmála jsem se na něj.

,,No mám dobrou náladu, je mi osmnáct a kromě toho, že rodiče nejsou zase doma, tak je všechno v pohodě."

,,Zase jsou na pracovní cestě?" zeptala jsem se opatrně.

,,Jak jinak," řekl trochu zklamaně.

,,Ale přáli ti ne?"

,,Jo máma volala hned ráno," usmál se už trochu.

Do třídy najednou vtrhnul profesor.

Všichni zmlkli a byli nuceni poslouchat jeho nudný proslov.

Ted se celý začátek hodiny díval na telefon na čas. Bylo to dost podezřelé. Čekala jsem každou chvíli nějakou bombu.

Přesně deset minut po začátku hodiny se ozval zvuk, který oznamoval hlášení ve školním rozhlase.

,,Prosíme všechny studenty, aby spořádaně podle pokynů vyučujících opustili budovu, nejedná se o cvičení! Opakuji: Prosíme všechny studenty, aby..."

Zbytek už jsem neposlouchala a spořádaně si sbalila všechny věci, které jsem si následně vzala sebou. Učitel se zmateně díval a vypadal doopravdy vyplašeně na rozdíl od všech ostatních.

,,Tvoje práce?" zeptala jsem se nenápadně Teda šeptem.

Ten se jen potutelně usmál. 

Podle pokynů a cvičení, které jsme každý rok museli přetrpět, jsme se měli shromáždit venku před školou. 

Jakmile nás učitel vyvedl ven ze třídy začal zmatek. Na chodbě bylo několik tříd, někteří bez učitele jiní s, ale všichni zmateně koukali a nevěděli, kam jít. Bylo to docela vtipný.

Na konci chodby bylo vidět, jak je schodiště zacpané a než se tudy procpou další třídy, tak to bude dlouho trvat.

,,Půjdeme bočním schodištěm," řekl učitel a vydal se tím směrem. Nikdo z naší třídy se ani nehnul.

Pravidlo číslo 18. Vedlejší schodiště v druhém patře je zakázáno používat!

Ano, čím větší číslo na pravidlu tím bizarnější a nelogičtější bylo.

,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se Teda. 

,,S tímhle jsem fakt nepočítal," přiznal se Ted.

,,Jdeme bez něj ne?" ozval se Turner. Všichni naši spolužáci ho poslechli a začali se cpát s ostatními třídami ven ze školy.

Jestli byl na chodbách zmatek, tak s tím, co se odehrávalo venku, se to nedalo srovnat. Všichni poletovali sem a tam. Nikdo nevěděl, co dělat. Učitelé vypadali víc vyděšeně než studenti, kterým to očividně bylo naprosto volný.

Třídy se měli seřadit k sobě do řad. Asi po čtvrt hodině se tak taky stalo, ale naší třídě tak trochu chyběl učitel.