Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-9-

Víkend uběhl jako voda a už tu zase byl nový týden ve škole. Tyhle poslední měsíce před maturitou jsem si doopravdy užívala, ale musela přijít i tvrdá realita ohledně rozhodnutí z univerzit.

Ten týden jsem začala jako vždy. Nick mě svezl ke škole a popřál mi hodně štěstí. Já jsem šla rovnou do vedlejší kavárny a koupila si ranní kafe, protože kafe prostě miluju!

A s kelímkem v ruce už mířila rovnou do školy. V uších mi hrála hudba a já nevnímala okolní svět, jako bych ani nebyla na střední.

Upřímně radši bych už byla na vysoké, ale to bych teď neměla řešit. Zatímco já jsem v naprosté pohodě dál postupovala ke své skříňce u ní už mě čekala těžká rána reality v podobě jedné z Tedových bejvalek.

Nevnímala jsem ji a rovnou přešla ke své skříňce a doopravdy bych si ji nevšimla, kdyby mi nevytrhla sluchátko z uší.

,,Co je?" vykřikla jsem šokovaně tak, že mě slyšela asi celá chodba.

,,Chodíš s ním?" začala na mě křičet Stacy Dannová. Dalo by se o ní říct doopravdy spousta věcí, ale nic by nebylo zajímavého. Prostě školní kravka.

,,S kým?" vyvalila jsem na ní oči.

,,S Teddym!" řekla dost upištěným hlasem.

,,Ježiši Kriste to fakt ne!" obrátila jsem se ke skříňce a začala si z ní vyndávat učebnice.

,,Lhářko! Včera vás prý viděli spolu!" pokusila se mě otočit, ale nepodařilo se jí to, protože jsem byla očividně silnější než ona.

,,Jsme nejlepší kámoši, jasně že spolu chodíme ven!" prskla jsem na ní klidně a pořád se neotočila.

,,Ty jsi vážně strašná děvka! Taháš se s kdekým a navíc se tváříš hrozně ukřivděně, že tě holky nemají rády!"

,,S kdekým?! Nikdy jsem nechodila s nikým ze školy," pořád jsem měla svůj klidnej tón a v klidu jsem se otočila ,,Já jsem děvka? To říkáš ty, která vystřídala půlku fotbalovýho týmu a ještě dalších asi 20 lidí ze školy. Buď jsi tak blbá, že nevidíš, že tě má každej jen na jedno použití nebo jsi hold tak ubohá."

Vážně jsem nad svou teorií kývala hlavou a ona se jen nafoukla a odešla pryč. Cestou jen vrazila do Jareda, který zrovna přišel.

,,Zdar Scottová, co to bylo?" zeptal se Jared a začal si otvírat skříňku.

,,Ale nic," mávla jsem nad tím rukou a zastavila písničku v mobilu.

,,Jakej byl víkend? A co zápas?" usmál se a otočil se na mě.

,,Co ti je?" zeptala jsem se trochu vyděšeně.

,,Nic, co by bylo?" znovu se až přehnaně usmál. Znala jsem ho, když se takhle usmíval, ale nikdy ne ve škole. Ve škole si držel ode všech odstup. Zato když jsme trávili venku čas jen já, Ted, on a někdy Adam. Tam býval doopravdy nejšťastnější, ale teď to bylo až podezřelý.

,,No, řekl jsi mi Scottová, což je u tebe divný, protože mi tak říkáš jen před tvýma holkama. A navíc se nějak moc usmíváš!" obvinila jsem ho.

,,Aby ses nezbláznila!" řekl schválně moji větu a pořád se usmíval.

Pak mi to došlo: ,,Panebože!" vykřikla jsem.

,,Dostal ses!" hned jsem mu skočila kolem kruku. On mě objal a zvedl do výšky.

,,Jsem na tebe tolik hrdá, tolik, tolik, tolik! To musíme jít oslavit!" řekla jsem hned, jak mě pustil.

,,Jo, musíme! Po škole někam zajdem!" usmál se.

,,Co vám hrabe?" zeptal se Ted za mnou.

,,Co by?" pokrčila jsem rameny.

,,No, já nevím. Upřímně vás tady vidět málem tančit, mě fakt vyvedlo z míry..." zvedl obočí a zvláštně si nás prohlížel.

,,Tady náš William se dostal na univerzitu!" řekla jsem nadšeně a ukázala na Jareda.

S Tedem jsme mu občas jen mezi sebou říkali William, jakože Shakespeare. Jared měl totiž tajnej sen, napsat knihu, v čemž jsme ho samozřejmě podporovali.

Ted se na Jareda vrhnul a taky ho objal. Potom jsme začali s výčtem všeho, co musíme ještě do odjezdu na univerzity udělat a bylo toho doopravdy hodně.

,,Co na to rodiče?" zeptala jsem se opatrně, když už jsme seděli ve třídě.

,,No, dopis jsem dostal u mámy, hned ráno, když přišel pošťák. Byla nadšená a pan Kernet to neřeší." Zakroutil hlavou a dál to nechtěl rozebírat.

Jared to měl komplikovaný. Jeho matka ho milovala, ale vzala si děsnýho chlapa, kterýmu Jared naschvál říkal pan Kernet. Sice by mu asi měl říkat jménem, ale on to tak nedělal. Ten chlap byl neemoční a sobeckej kariérista. 

,,Takže zajdeme tam jak vždycky?" zeptala jsem se a oni oba jen kývli a zasmáli se.

Stejně jako doma jsme i my měli místo na oslavu úspěchů. Spočívalo to hlavně v jednoduchosti. Pokaždý nakoupíme každej svoje speciální jídlo, které jsme po dobu našeho přátelství dovedli k dokonalosti. Pak jsem se jen sešli a hodiny si dokázali povídat. Tohle byla jen a jen naše tradice, kterou jsem nejvíc zbožňovala.

Takových tradic jsme měli víc. Například jsme všichni tři milovali filmy a seriály.

Ted doma měli domácí kino, takže nás jednou pozval k sobě na nějakej akční film. A tam vznikla naše tradice filmových večerů. Pokaždý když se jeden z nás zamiloval do seriálu musel okamžitě přestat s koukáním a počkat na ostatní. Pak se pořádal seriálovej maraton u Teda doma, kde jsme většinu seriálu stihli dokoukat.

,,Kdy jsme takhle něco slavili naposledy?" zeptala jsem se a snažila si vzpomenout.

,,To jsme přece slavili, že jsi vyhrála tu soutěž talentů a vybrali tvou písničku jako školní hymnu!" připomněl Jared.

,,Jo, to jsme se vážně ztřískali..." poznamenal Ted a musel se pousmát nad tou vzpomínkou.

,,Jsem pro žádnej alkohol! Minule to dopadlo doopravdy hrozně!" hned jsem zastavila jeho pobavený obličej.

,,Co?! Proč?" vyjel hned Ted.

,,Například proto, že jsi začal lízt po autech a řvát po celým městě, že jsi král světa. A dokonce ses ty auta pak ze srandy pokusil vykrást!" přidal se ke mně Jared.

,,Jo a vy dva jste byli taky dost nalití!" snažil se nás taky obvinit.

,,No, já si nepamatuju půlku večera ani nevím, jak jsem se dostala domů..." pokrčila jsem rameny.

,,No bylo to náročný..." pokusil se to ukončit Jared.

,,Náhodou jednou jsme se opili ještě mnohem víc!" zavzpomínal Ted.

Všichni tři jsme se po té větě na sebe podívali a raději zmlkli.