Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-4-

Zvedla jsem oči od jídla a konečně si sundala sluchátka. Turner si mě měřil divným pohledem a já se jen ušklíbla: ,,No, do teď to bylo celkem v pohodě."

,,Aaa, furt mě nemá ráda?" zeptal se Mark směrem ke klukům.

,,Div se jí, kvůli tobě se musela začít bavit s náma!" usmál se Ted ,,A hůř, mi jsme se museli začít bavit s ní!"

,,Ježiš, nemůžeš to pořád tak řešit Scottová, prostě tě všechny holky nesnáší, já za to skoro nemůžu!"

,,Skoro?!" prohlásila jsem naštvaně a Jared s Tedem oba řekli: ,,Ajeje..."

,,Celou základku mě všechny holky ignorovaly a nenáviděly jenom kvůli tobě! Navíc jsi to všechno dělal schválně! Musel jsi mi dát pusu před celou třídou, jenom proto, že jsi mě tolik nenáviděl a chtěl jsi aby mě nenáviděli i ostatní?!" řekla jsem dost naštvaně.

,,No, byl to stoprocentně dobrej fór a docela zabral... Ale nemůžeš to tak brát přece jenom to bylo na základce... Teď už jsi na střední!" usmál se a dál ignoroval můj naštvaný obličej.

,,To je sice pravda," vložil se do toho Ted ,,ale tys to zkusil i na střední..."

,,No, ale to není jedinej důvod, proč se s ní holky nebaví!" bránil se Mark. Jared a Adam se celé naší situaci jen pošklebovali a vypadali, že se dost baví.

,,Jo no, vy dva jste další důvod!" vložil se do toho Adam.

,,S tebou taky vole!" hned na něj útočil Ted.

,,Hold jsi odsouzená k tomu zůstat tu s námi a nebavit se s holkama. Přece jenom vždyť je stejně nesnášíš!" pronesl Adam a Jared se už radši vůbec nevyjadřoval.

Všichni pak začali probírat nějakou blbost, o které jsem nic nevěděla. Po dojedení jsem šla hned pryč, abych nemusela už s nikým vést konverzaci a dál nic neřešit.

Sedla jsem si do prázdné lavice úplně vzadu a věnovala se pozorování příchodů mých spolužáků. Za chvíli se v nich taky objevil Jared a sednul si hned vedle mě.

,,Turnerovi se podle mě líbíš!" ušklíbl se.

,,Blbost, maximálně mě může chtít do postele a to je všechno. Je to idiot a děvkař. Nic jinýho!"

,,No, podle mě s tebou to je jiný. Líbila ses mu už na základce..."

,,To není pravda!" bránila jsem se.

,,Ale je." Dál už naše debata nepokračovala, protože začala hodina a učitel za bavení posílal lidi rovnou za ředitelem. Tenhle si toho od nás vytrpěl doopravdy hodně. A všechno se kupodivu týkalo pravidel. Jednou mu někdo trefil dokonce něco do oka a pak chodil týden s páskou přes oko. Navíc jsme ho jednou zabarikádovali v jeho kanceláři, ale to je na jindy...

Jakmile konečně škola skončila, byli jsme odsouzení čekat další hodinu po škole jako trest za naše ranní chování. Pro poškoláky byla vymezena jedna speciální třída, kde se každé dva měsíce museli měnit lavice...

Pravidlo číslo 12. Když jste po škole je nutnost vyrýt své jméno do lavice, ve které sedíte.

Ano, a tak jsme to taky všichni udělali. Ironie ne? Být po škole kvůli plnění pravidel a zakončit to plněním pravidel.

Potom jsme šli jako každý pátek do Barney's. Byla to hospoda, bar, bistro, karaoke bar, kavárna. Tak trochu všechno v jednom, ale hlavně to sloužilo pro studenty jako my.

Naše město bylo docela malé, ale bydleli jsme u pobřeží, takže se to tím vykompenzovalo. Dost lidí sem jezdilo na dovolenou, takže i tak tu bylo někdy lidí až příliš.

,,No tak! Přestaň být naštvaná! Přece ti muselo dojít, že asi nejsi hnusná!" poznamenal Ted a sednul si k našemu oblíbenému stolu. Barney's se odlišovalo od různých restaurací a bister prakticky vším.

Všechny místa k sezení byla většinou jiná. Buď jste mohli sedět u baru na vysokých barových stoličkách nebo tam stát nebo tam sedět na takových malých židličkách, takže vám šla vidět jen hlava. Mohli jste tu sedět na zemi na polštářích, na různých sedacích pytlech, na normálních židlích, které vždy byly rozmístěny, tak aby byla jen jedna u stolu. Dále tu byla různá křesla, příliš vysoké stoly s vysokými židlemi, pohovky a nebo jste si mohli sednou do výlohy. Prostě dost možností.

Takhle se to tu zdá být velké, ale zase tak obrovské to nebylo.

Ted si sednul na otáčecí židli a šklebil se na mě. Adam zaujal místo na dřevěné lavičce, která byla přimontovaná ke zdi. Jared si sednul do velkého křesla a já si sedla jako vždy na malou pohovku, která vždy byla jen pro mě a pro nikoho jinýho.

Přinejmenším jsem si to kdysi takhle označila, ale naše tradice měla jednu nemalou nevýhodu. Vždy se k nám přifařili kamarádi kluků nebo hůř jejich přítelkyně. Ne, že bych nějak žárlila, ale přítomnost holek, který mě nenávidí a schválně ignorují mi doopravdy vadí.

,,Stejně si myslím, že to není pravda!" prskla jsem a začala se dívat do jídelního lístku.

,,Dáme si hranolky napůl?" zeptal se mě Jared.

,,Víš, že je většinou sním skoro celý já a mě pak stejně vadí, že je nemám celý pro sebe," podívala jsem se na něj omluvně.

,,Chápu," usmál se a rozhlédl se po bistru.

,,Čekáš někoho?" zeptal se Ted a zvídavě na Jareda vytáhl obočí.

,,Jo, britskou královnu a celou její rodinu!" poznamenal sarkasticky ,,Má přijít Daisy."

Daisy Hallová. Daisy je typická holka. Hnědý dlouhý vlasy, upřímné kamarádky, moc milá. Chodí s Jaredem už čtyři měsíce a zatím jim to doopravdy klape.

Já a Ted jsme společně protočili očima a střetli se nakvašeným pohledem. I když Jareda většina jeho bývalých jen využívala, musím uznat, že Daisy taková nebyla. Doopravdy je do něj zamilovaná a on do ní zřejmě taky. Moc se v něm v tomhle nevyznám. Ale problém byl trochu jinde. Nenáviděla mě.

Jared se nás už dva měsíce snažil skamarádit a já se doopravdy snažila. Dokonce jsem ani nedělala hloupý vtipy, ale ona se mnou prostě nechtěla mluvit. Většinu času mě pak vždy ignoruje, a pak ještě k tomu na mě má hnusný narážky, kterých si nevšimnete, když jste kluk nebo když nejste cílem oné narážky. Jim to někdy přijde jako vtip, mně doopravdy ne.

Ted ji neměl rád z prostýho důvodu. Nesnášel takový holky. Ničím zajímavý, příliš zamilovaný a až moc přeslazený.

Jared si toho našeho pohledu nevšiml a dál se rozhlížel. Bistro už bylo celkem plné a začal tu být i docela hluk. 

Ted šel k baru objednat a Adam zrovna začal volat své nedočkavé holce.

,,To nad tebou musí mít pořád takovou kontrolu?" zeptala jsem se ho upřímně hned, jak zavěsil.

,,Znáš ji, nevěří ostatním holkám, takže se furt ujišťuje, jestli tu někdo není..." řekl Adam a podíval se do země.

,,Takže sem přijde?" zeptal se ho Jared a znovu se rozhlédl.

,,Jo, prej do pěti minut je tu. Moc tě nemusí," podíval se na mě a já jen obrátila oči v sloup.

,,Zdar! Co vy tu?" zeptal se Mark Turner a pozdravil se s Jaredem a Adamem nějakým zvláštním gestem. Já jsem obrátila oči v sloup a doufala, že co nejdřív přijde Ted. Za Turnerem se dovalili další tři basketbalisti. Úžasný...

,,Znáš to, je pátek!" řekl Adam.