Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-25-

Seděli jsme v Moonu a taťka vyprávěl nějakou hrozně vtipnou historku z mýho dědství. Bratři se smáli a až trochu moc vypadali vesele. Jared si to strašně užíval, protože zbožňoval, když mě moje rodina ztrapňovala. 

,,Nechte ji chudáka! Navíc jste za to určitě mohli vy dva!" obvinila moje bratry Abigail.

,,Za to že jako malá spadla z pódia na dětským představení, kde mimochodem začala nadávat všem, kteří v tom hráli?" zeptal se složitě Wade.

,,Jo! Beztak jste ji nějak vynervovali a navíc byla asi poprvý převlečená za holku!"

,,Chtěla jsem hrát vlka, ale učitelka mi to zatrhla... prý by se mě spolužáci báli," pronesla jsem trpce a všichni se zasmáli.

Potom začala normální konverzace. Většinou jsem do ničeho nemluvila, protože o konverzaci se v naší rodině starali mí bratři, taťka a teď momentálně i Abigail.

Mamka něco strašně důležitýho probírala s Ruth a já poslouchala.

,,Odkud se vy dva vůbec znáte?" převedla Abigail konverzaci ke mně a Jaredovi.

,,Asi z první třídy? Neměla kamarády, takže jsem se s ní musel začít bavit," ušklíbl se Jared, ale mile.

,,Ne, omyl! To já se začala bavit s ním, protože neměl kamarády!"

,,A vy spolu nechodíte?" zeptala se hloupě Abigail, což vyvolalo dost dlouhé ticho u stolu. Jared se chtěl začít smát, mí bratři na mě viseli pohledy, mamka si přála, aby mě nikdo netrápil a já se taky měla začít chuť smát. Celá tahle situace byla dost vtipná ještě s tím, jak se k nám celou dobu Abi chovala. Jareda znala a věděla, kdo to je, ale asi si myslela, že když je dnes tady, znamená to něco víc. Konečně to vysvětlovalo i to, jak na mě celou dobu nenápadně mrkala a šťouchala do mě.

Oba s Jaredem jsme se začali smát, což celou situaci aspoň částečně vyřešilo.

,,Ne, on je jen idiot, se kterým se musím kamarádit, protože beze mě by to nezvládl," ušklíbla jsem se na něj mile.

Jared se usmál a dál se věnoval jídlu.

,,Ale myslím, že je zase čas na Sidovi známosti!" zvolal nadšeně Nick.

,,Takže kdyby Sid chodila třeba s Markem Turnerem, tak bych ji asi zavřel do sklepa a jeho zakopal na zahradě!" usmál se Nick.

,,Side, s ním chodit fakt nemůžeš. Proklepli jsme si ho a je to pěknej idiot!" přidal se k němu Wade.

,,Ale horší by byl Oliver Moose! Ten se s tebou pořád snaží flirtovat ne?" přidal se k nim Jared a mě totálně naštval.

,,Vážně?! Jsi můj nejlepší kámoš a přidáš se k nim?!" vyjela jsem na něj a pokoušela se ho kopnout pod stolem.

Jared se ušklíbl a podíval se na moje bratry.

,,Takže víš co Side, nejlepší by bylo kdybys s nikým nechodila. Stačilo to s Tristanem... idiot!" prsknul Wade a já ho proťala hnusným pohledem.

,,Viděl jsem ho asi tři minuty a i tak mi to stačilo." Nick objal Ruth kolem ramen.

,,Nejhorší čtyři měsíce," přikývl Jared. Nikdy se o Tristanovi nevyjadřoval a vlastně ani o žádným klukovi, kterej mě kdy zajímal.

,,Prosím, proč vždycky musíme řešit tohle?!" naštvaně jsem si zkřížila ruce přes prsa.

,,Má pravdu. Dneska máme oslavovat a ne si z ní dělat legraci," obhajovala mě mamka.

,,Takže Sušenko, pro kterou se rozhodneš?" zeptala se.

Všichni se na mě podívali. 

,,Ještě nevím," usmála jsem se.

,,A mohli bysme si připít!" prohlásil taťka. Já jen zvedla obočí. Většina z nás už měla dávno po jídle.

Všichni jsme si stoupli a vzali do ruky různý pití. Taťka naprosto miloval projevy. Na každé takové akci jsme museli mít přípitek.

,,Takže na Sida-ney, naši malou Scottovou. Zlatíčko všichni jsme samozřejmě věděli, že se na vysokou dostaneš. Tvoji posedlost hudbou jsme všichni museli snášet úporných 15 let od doby, co sis jako malá pořád dokola zpívala jednu písničku dokola."

Všichni se trochu zasmáli.

,,Když ti bratrové koupili první kytaru, tak jsme zase museli trpět tvoje hraní ve dne v noci, ale všichni jsme viděli světlo na konci tunelu a když jsi pak po chvíli začala hrát doopravdové písničky, můžu mluvit za všechny, že v tu chvíli nám všem odpadl velký kámen od srdce."

,,Jo, první tři týdny jsem litoval každé koruny, kterou jsem do té kytary vložil," ušklíbl se Wade.

,,Na tebe holčičko," usmála se na mě mamka.

Po přípitku jsme si znovu sedli a všichni se znovu začali bavit.

Jared se na mě usmál. Vytáhla jsem nechápavě obočí. On jen zakroutil hlavou a pořád se usmíval.

,,Vidíš Sidney, konečně máš proti komu sedět," naklonil a se ke mně Abigail a vytáhla obočí.

Po dokonalé rodinné večeři jsme vyrazili zase domů.

,,Nech toho!" prskla jsem na Nicka, když jsem vystupovala z auta.

,,Je lepší než hokej a nepřesvědčíš mě!"

,,Jak to můžeš tvrdit? Na fotbal se v televizi nedá dívat a na hokej se dá dívat jak v televizi tak naživo!" prosazovala jsem svojí.

,,Vždyť hraješ fotbal! Jak můžeš tvrdit, že je hokej lepší?!"

,,Přestaňte se hádat, s váma je to pořád dokola!" okřikl nás taťka jen tak z legrace.

Oba jsme se na sebe ještě trochu ukřivděně podívali a já pak nasadila milý úsměv: ,,Svezl bys mě prosím k Tedovi?"

,,Teď mě o něco prosíš? Po tom co ses se mnou celou cestu hádala?"

,,Máš pravdu. Wade svezeš mě k Tedovi?" obrátila jsem se na druhého bratra, kterej před chvíli vystoupil z druhého auta.

Táta už s mámou byli u dveří a dívali se na naši skupinku.

,,Side na něco jsem zapomněl!" zakřičel taťka odtamtud. Kluci mě obešli bez odpovědi a šli taky ke vchodu. Nechápavě jsem se po všech podívala. Taťka si promnul spánek.

,,Víš, jak sis půjčila to auto dneska?"

,,Myslíš, jak jsi mě donutil řídit?"

,,Jo přesně. No to auto je tak trochu tvoje. S Wadem jsme ho opravili. Papíry máš v přihrávce a je to dárek."

Všichni šli dovnitř, protože taťka to celou dobu říkal během odemykání dveří. Já jsem zůstala sama s Jaredem na příjezdové cestě. Celý to působilo jako naprosto běžný oznámení a ne jako, že mi někdo dal auto.

,,To jsou podrazáci!" stěžovala jsem si na ně všechny.

,,Protože ti koupili auto?"

,,Jo, ví, že nechci řídit!" 

,,A taky ví, že budeš na vysoké, kde se ti auto bude zatraceně hodit!" usmál se.

,,Mám auto," poznamenala jsem a usmála se.

,,Jo, už to tak vypadá." 

Já jsem se nadšeně rozeběhla ke dveřím, tátu obejmout.