Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-37-

,,Já nebudu ta co se omluví první!" štěkala jsem na Teda přes telefon.

,,Ale on neví, co dělá špatně... Jemu vždycky hrozně dlouho trvá, než si něco uvědomí!"

,,Chápeš to, on na mě vytáhl pravidlo! Co si to sakra dovoluje?! Já jsem přetrpěla ty jeho kravky. Se všema jsem musela chodit do kina a trpět jejich žvatlání, ale já jsem ta špatná!"

,,Ale on se ti fakt nelíbí," poznamenal unaveně Ted.

,,Jo, ale to na tom nic nemění!"

,,No, docela jo. Kdybys Jaredovi řekla, že jste se rozešli nebo že spolu určitě nejste, tak by se asi uklidnil!"

,,Tady nejde o to! Jde tu o princip! Proč by mi měl Jared zakazovat s někým chodit?!"

,,Protože mu na tobě kurva záleží Sidney! Možná víc, než si myslíš!" řekl naštvaně Ted.

,,Ale když mu na mě záleží, tak mu nevadí, že mě zraňuje? Že pokaždý, když je s nějakou fuchtlí, tak na mě kašle? Nevadí mu, že mi tím třeba může zlomit srdce? Co kdybych toho kluka milovala? Čistě teoreticky..."

,,Tristana taky neměl rád a nic ti neřekl, protože toho jsi měla ráda."

,,Já protrpěla Claru, která mi posílala výhružný SMS. Sáru, která mě doteď protíná hnusnýma pohledama. Fran, která se se mnou poprala, protože si myslela, že když Jareda objímám, tak s ním logicky mám sex. Přemohla jsem se a šla na kafe s Daisy!"

,,Jared tě má rád a záleží mu na tobě, jen prostě taky potřebuje prostor... Víš, jak zrovna on ve vztazích lítá... Jaktože sis to uvědomila až na tý párty?" 

,,Celou dobu jsem samu sebe nenáviděla za to, že si přeju, aby byl Jared sám. Prostě jsem si říkala, že jsem hrozná kamarádka. Ale asi to bylo tím, že si mě prostě nevšímal, proto jsem vždycky byla ráda, že se s někým rozešel... Jsem hrozná."

,,Nejsi... To chápu, taky jsem byl z části rád, když ses rozešla s Tristanem. Byla s tebou větší sranda..."

,,Vždycky s těma holkama chodil nejdýl dva měsíce, takže mi to asi tolik nepřipadalo jako teď s Daisy... Navíc jsem u těch ostatních vždycky musela řešit padesát tisíc věcí, aby mě nezabili..."

,,Měla bys mu odpustit a měli byste se zase bavit," řekl Ted.

,,Ne! Až se on omluví mě!" řekla jsem paličatě.

,,No, tak asi čau."

,,Ahoj."

Po tomhle dlouhým dnu jsem byla akorát tak zralá na sprchu a spánek. 

Celej den jsem si přehrávala v hlavě a připadalo mi, jako by se to stalo v celých dvou týdnech. Jako by všechen můj hněv se probudil až dneska...

,,SIDE!!!" vzbudily mě hlasy.

 Promnula jsem si oči a uvažovala nad tím, co je za den.

,,Co se děje? Zápas se zrušil ne?" zeptala jsem se ospale. Taťka si totiž vymknul kotník, takže nemohl hrát. Očekávala jsem tedy logicky, že se zápas zrušil.

,,Na poslední chvíli se obnovil. Máš dvacet minut!" 

Po osprchování a převléknutí do dresu jsem se už s taškou doplazila do obýváku. Taťka seděl s ortézou a díval se na fotbal. Bratři něco strašně důležitýho řešili a mamka chystala svačiny.

,,Jak budeme hrát čtyři na čtyři, když jsme jen tři? Nebo tati, ty chceš hrát s tou nohou?" zeptala jsem se.

,,Ne, pozvali jsme náhradu," vysvětlil rychle Wade a začal hledat klíče od auta.

,,Mám nějakýho třetího bratra, o kterým nevím?"

,,Ne, tak úplně. Vlastně není z rodiny," přiznal Nick a rychle kolem mě prošel do kuchyně.

,,Můžete sakra být víc otevření! Já vůbec nevím, o čem to sakra mluvíte!" řekla jsem nakvašeně a začala si zavazovat boty.

,,No, tak trochu jsme přizvali kámoše," přiznal Wade a zkoumavě si mě prohlížel.

,,Kámoše? Pokud vím, tak je to čistě rodinná záležitost."

,,Neboj, to se nějak vysvětlí..." usmál se na mě taťka a podíval se na bratry, kteří mu za mnou něco ukazovali rukama. Rychle jsem se otočila, ale oni schovali ruce za záda a přehnaně se usmívali.

Někdo zaklepal. Já jsem šla automaticky otevřít.

,,Stejně si myslím, že nám to neuznají a fakt nevím, jak chcete z někoho, kdo není součást rodiny udělat součást rodiny. To je proti pravidlům!" ještě jsem poznamenala, než jsem otevřela.

Dveře jsem zase rychle zabouchla, když jsem uviděla, kdo tam stojí. 

,,Zbláznili jste se?!" začala jsem na ně šeptem křičet.

,,Co?" zeptal se nechápavě Nick.

,,Víte, že spolu nemluvíme!" prskla jsem naštvaně. To už Wade dveře otevřel a pozdravil Jareda. Já jsem se neotáčela a ani ho nehodlala zdravit. Místo toho jsem šla do kuchyně pomoct mámě s jídlem.

Autem jsem samozřejmě musela jet s ním, i když jsem důrazně - ve své hlavě - protestovala.

,,Jarede, musíš Susan vyřídit, že ji naše pozvání hrozně těší!" usmála se na něj mamka v autě.

,,Jo, je ze svatby nadšená. Proto ji budou mít i tak brzo..." pronesl a podíval se na mě. Já jsem se raději dívala z okna. Nechtěla jsem s ním mluvit před rodičema.

Celou cestu se vedl normální rozhovor, do kterého jsem raději nezasahovala, protože jsem si nebyla jistá tím, jak na tom s Jaredem jsme.

Před zápasem jsme se rozehrávali. Bratři si celou dobu něco mezi sebou domlouvali, takže jsem si nebyla jistá vůbec ničím.

Přizvali snad celou školu, aby mě ještě víc naštvali? Hodlají mi zlomit nohu, abych se s Jaredem usmířila? Idioti.

,,Wade!" pozdravil se s ním strejda Aron.

,,Ahoj, prosimtě tohle je Jared. Bude hrát místo taťky... Jo já vím, jen rodinní příslušníci, ale Sid s ním chodí, takže je prakticky v rodině ne?" zeptal se Wade a usmál se tím svým okouzlujícím úsměvem.

,,Jo, jasně vůbec o nic nejde. Jareda znám," usmál se na něj strejda.

Všimla jsem si, že Jared si schválně stoupnul za mě, aby jim tu historku uvěřili.

Potom, co strýc odešel a já se mohla přestat usmívat, jsem se na bratry vražedně podívala.

,,Jako vážně?! To je proti pravidlům!" řekla jsem šeptem.

,,Ježiši Side, jako by ti to nějak ublížilo!" prohlásil znuděně Nick ,,Nebo ti vadí, že by tě tady mohl vidět ten tvůj přítel?!"

Vrhla jsem na něj pohrdající pohled a raději se začala soustředit na hru.