Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-11-

Po škole jsem hned jela domů, abych všechno na náš večer stihla nachystat a koupit. Samozřejmě jsem taky zkontrolovala schránku, jestli tam nejsou i mé dopisy na vysokou, ale bohužel...

Rychle jsem se osprchovala, převlékla do oversize trička a riflových kraťasů a vzala si jen vak na záda. Vyrazila jsem na kole do malého obchůdku o pár ulic vedle.

Koupila jsem kyselé gumové bonbóny, různý mentolový bonbóny, tři balíčky octových brambůrek, spoustu malých kravin typu lentilky, tutti frutti, atd. Potom jsem ještě vzala velkou flašku Spritu, Fanty a Coly a všechno to dala do dvou velkých igelitek.

Vypotácela jsem se z obchodu a přemýšlela nad tím, jak sakra tohle vezmu na kolo a jak se tam sakra dostanu. Musela jsem obsah v taškách celý přeskládat, takže do jedné jsem dala jen pití a do druhé všechno jídlo. 

Tašku s pitím se mi podařilo hezky naskládat do košíku vzadu na kole a druhou jsem se rozhodla vzít do ruky. 

Takhle jsem se pomalu rozjela a celou dobu se jen snažila nějak neohrozit jídlo, pití a v neposlední řadě sebe nebo nějakého člověka na chodníku.

Ve vedlejší čtvrti jsem se zastavila u rodinného domku a kolo dovedla na jeho příjezdovou cestu.

Zaklepala jsem na dveře garáže, odkud se už ozývali kluci. Garáž měla v sobě i zabudované dveře, takže se nemusela zbytečně otvírat vždy celá. Ze dveří vylezla jen Tedova hlava.

,,Heslo!" prsknul a ušklíbl se.

,,Ježiši Tede! Děláš si ze mě srandu, že?" podívala jsem se na něj vzpurným pohledem.

,,Jared ho taky řekl!"

,,Jared tady bydlí!" odporovala jsem.

,,No, tak Scottová! Nebuď taková!" znovu se ušklíbl.

,,Ted je nejlepší nejlepší kamarád na světě," zašeptala jsem a Ted mě konečně spokojeně pustil dovnitř. Tohle byl dům Jaredova otce, u kterého Jared každý druhý týden bydlel. U matky měl normální pokoj, ale tady si mohl zařídit už takový byt v garáži.

Jared se rozvaloval po docela malé sedačce a nám samozřejmě nenechal místo. Kolo jsem si zavezla dovnitř a tašky položila na jídelní stůl. Ted se hned vrhnul na obsah.

Přešla jsem k Jaredovi a vzpurně se posadila na něj.

,,Au! Co děláš?!" vyprskl a začal mě shazovat.

,,Tak se posuň idiote!" prskla jsem zpátky a vstala. Jared se s úšklebkem posadil a já si mohla sednout vedle. Měl očividně špatnou náladu. Je pravda, že on měl takovou náladu pořád, ale dneska to bylo víc očividný než obvykle. 

,,Co ti je?" zeptala jsem se rovnou, nerada jsem se přetvařovala a hrála, že něco nevidím.

,,Nic," jen mávl rukou.

Ted se k nám otočil a divně si nás prohlížel. S úšklebkem dodal: ,,Je naštvanej na mě, ne na tebe."

,,Vy jste horší než holky, proboha! Zase jste se pohádali kvůli hře?! Nemůžete toho aspoň pro dnešek nechat, když oslavujeme?"

Ani jeden z nich nic neřekl. Obrátila jsem oči v sloup a vymýšlela plán, jak je zase usmířit a tím si nekazit dnešní den.

Místo toho zničehonic vyjel Jared na Teda: ,,Nechápu, proč by tu nemohla být! Jsme spolu už dost dlouho a je vážně super!"

Aha... Tady je problém.

Normální lidi, kteří umí lhát a neříkají pravdu, by řekli něco jako:

,,Daisy je doopravdy skvělá, oba ji naprosto zbožňujeme. Neboj Jarede, tolik vám to spolu sluší a tolik se k sobě hodíte."

Bohužel já jsem byla upřímná. Někdy jsem to považovala za dobrou vlastnost, ale jindy jsem tím jen lidem nechtěně ublížila.

,,Doopravdy ti ten vztah přejeme," řekla jsem jedinou pozitivní věc, která se o jejich vztahu dala říct.

,,Jo, nikdy jsi neměl lepší vztah," pokusil se usmát Ted, ale vznikl z toho spíš úšklebek. Jared si nás oba dost dlouho prohlížel a nakonec si povzdechl: ,,S ní se nerozejdu."

,,Ty ses taky skoro nikdy s nikým nerozešel," poznamenala jsem docela uštěpačně.

Všechny jeho vztahy končili vždycky, vždycky, vždycky moc vyhroceně.

,,Co máte proti Daisy?" zeptal se napřímo.

Byli jsme totální blbci, že jsem se o tom vůbec začali bavit. 

,,Nic," pronesla jsem naprosto upřímně ,,Jarede... Nikdy, nikdy, nikdy bychom nechtěli být důvodem, že se s někým rozejdeš, ale tohle je přece jenom naše tradice a ... Jak by bylo tobě, kdybych si sem přivedla nějakýho kluka, se kterým chodím. Ted určitě nemá nic proti Daisy jenom prostě nechtěl, abychom naši tradici něčím kazili."

Tou poslední větou jsem celej nápravnej proslov zkazila.

Ted pokřivil obličej a bylo vidět, jak jsem to ještě víc zhoršila.

,,To jsem nechtěla říct!" rychle jsem vyskočila. Nechápala jsem, proč, ale byl to prostě reflex. Vyskočit, aby náhodou neutekl.

Jared se zamyšleně díval na nohy a já totálně nevěděla, co si myslí. 

Nakvašeně jsem se podívala na Teda, díky němu na mě bude možná Jared naštvanej. Tohle měl být super den a já to takhle zvorám.

,,Jo v pohodě Sidney," pronesl tiše a pořád se zamyšleně koukal na nohy ,,s touhle holkou to nemůžu pokazit, ale jestli ji nemáte rádi, tak bych s ní asi neměl dál chodit."

Ted se do toho konečně vložil: ,,Brácho, na našem názoru vůbec nesejde, hlavní je, že vám to klape."

,,Pravidlo číslo 8!" připomněl Jared.

,,Můžeme prosím přestat řešit tohle a začít se dívat na ten seriál?" zeptala jsem se zoufale a podívala se na oba dva. Nesnášela jsem vyhrocený situace.

A tak jsem taky udělali. Zbytek dne jsme jen seděli a dívali se na naše oblíbený seriály, ale moc jsme nemluvili. Jakoby to stupidní téma pořád zůstávalo ve vzduchu.