Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-3-

,,Takže znovu F! Jako byste se nikdy nepoučil pane Allene!" poslala učitelka Teda sednout.

,,To máš za to, že se mi furt směješ!" ušklíbl se Jared na Teda a já se uchechtla.

Učitelka se zadívala do svého sešitu, protože nejspíš chtěla zkoušet dalšího: ,,Dnes je 15, takže-"

V ten okamžik, kdy učitelka řekla špatné datum po ní všichni hodili, co měli v tu chvíli po ruce. Tužky, papírky, pouzdra, telefony... No měla to chudák těžký...

Pravidlo číslo 5. Při chybě učitele je povinnost po něm něčím hodit. Je to učitel, nemá se co plést!

Učitelka se jen tak tak vyhnula všem věcem a ihned její trpělivost přetekla. Třetím rokem při každé chybě učitele, ať už jen tak v řeči nebo v učivu, po nich házíme věci. Ano, v tomto jsou pravidla doopravdy špatná. Přeci jen něco hodit po učiteli není zas tak v pohodě...

,,A dost! Tohle musí přestat!" vybouchla naše učitelka ,,Bude to mít dohru! Všichni jste po škole! Jak si to sakra představujete?! Házet po učitelích věci?! Nemyslete si, že nevím o co jde! Ano, ta naše slavná Zlatá pravidla střední školy. Stupidní vtip s  nedozírnými následky. Přijde vám normální, že poléváte studenty při vstupu do školy? Nebo že celá škola jednou za čas odmítne si vyzvednout oběd? Tohle musí přestat. Po hodině to jdu vyřešit s panem ředitelem a můžete všichni počítat s následky!"

Během jejího výkladu jsme se všichni zarytě dívali na lavice. Potom jsme na sebe s Jaredem hodily letmý pohled a hned zase přestali. Nikdo nic dlouho neřekl. Učitelka měla pravdu. Ve všem, ale nikdo to nechtěl přiznat. Pravidla k naší škole patřila, ale někdy už to bylo přehnané.

Všichni to věděli. Všichni. Ale bylo to něco jako droga. Začnete je dodržovat a nemůžete přestat. Učitel řekne chybu a najednou mi vystřelí ruka a automaticky po něm něco hodím. Prakticky za to nemůžu, je to zlozvyk, povinnost, nutnost.

Po dlouhé promlčené hodině jsme se konečně vydali všichni pryč ze třídy. V tu chvíli se naše třída rozdělila na dvě skupiny.

,,Pitomá učitelka, jako nechápu za co jsme po škole?! Čůza!" řekl Mark Turner jeden z basketbalového týmu, ve kterém byl Jared.

Ted měl vždy na všechno názor, podporoval rozruch, získával si autoritu a popularitu, organizoval protesty a hledal jakoukoliv šanci se dostat do problémů. Ale teď?

Mlčel. Nepřidal se k četným protestům ostatních spolužáků. 

Většina basketbalového týmu křičela a nadávala, přidali se k nim populární lidi a spousta dalších. 

Druhá skupina na to reagovala trochu jinak.

,,Nějací idioti udělají pravidla a my za to budeme pykat? Si děláte srandu?" nadávala jedna z třídních šprtek Stacy.

,,Tys to taky házela, tak zmlkni!" okřikl ji jeden z mých spolužáků.

Začala hádka mezi lidmi, kteří pravidla bránili a mezi těmi, kteří na ně nadávali. 

My tři jsme stáli a nic neříkali. Já se nepřidala ke šprtům a lidem, kteří nebyli populární, i když patřím ke oné skupině. A ani Ted ani Jared se nepřidali k populárním a sportovcům.

,,Neměli bychom jim něco říct?" zašeptala jsem směrem k nim.

,,To není náš problém!" prsknul Ted.

Já i Jared jsme se na něj podívali tázavým pohledem.

,,Myslíš?" řekla jsem nakvašeně.

Nakonec jsme se všichni rozešli. Já jsem opustila kluky a šla na výtvarku, jelikož už jsem s nimi nemusela mluvit, tak jsem si dala do uší sluchátka a přenesla se do jiné dimenze. 

Konečně jsem se zase mohla věnovat sama sobě a svým úvahám. Těšila jsem se až vypadnu z téhle školy a konečně budu dělat jen to, co chci. Hudbu.

Milovala jsem ji. Zbožňovala jsem ji. Byla jsem jí posedlá, závislá a naprosto paralizovaná. Nedokázala jsem bez ní žít.

Během dalších hodin se nic zajímavého nestalo. Většina třídy se dozvěděla o fiasku během naší první hodiny, takže teď všichni řešili, jak moc to je špatný. Já jsem je nevnímala a místo toho jsem si chtěla vychutnat klid na obědech.

Vzala jsem si tác s nějakou podivnou věcí. Ano, ani se tomu nedalo říkat jídlo... A vyrazila jsem k prázdnému stolu vzadu v jídelně. Bylo tam šest volných židlí a já jsem se spokojeně usadila naproti stěně, abych se nemusela koukat na své spolužáky.

,,Nazdar Scottová! Celej den jsem tě neviděl! Zase se mi vyhýbáš?!" slyšela jsem tlumeně přes muziku, která mi hrála do uší. 

Adam Smith. Můj třetí kamarád. Spíš teda kamarád mých kamarádů, se kterým se taky bavím. Dalo by se říct, že já, on, Jared a Ted tvoříme jakousi partu, ale Adam místo nás dost času trávil taky se svým basketbalovým týmem, což mu zabíralo veškerý volný čas. Jared je jeho nejlepší kámoš, protože upřímně ty paka (čímž myslím basketbalový tým) jsou největší tupci ze třídy, takže je logický, že se chce Adam bavit i s někým chytrým. Chodí s jednou z roztleskávaček - Laurou Floversovou. Sice je dost egoistickej a trošku víc blbej, ale i tak se s ním dalo v mezích bavit.

,,Samozřejmě, taky co bych jinýho přes den dělala, než se ti vyhýbala?" ušklíbla jsem se a dívala se na něj, jak si sedá. Bývalo pravidlo, že když si k nám sednul on, vždy si sebou přitáhl nějakýho idiota z týmu, kterej neumí ani do deseti napočítat.

,,Kde máš kluky?" zeptal se a vytáhnul svůj mobil.

,,No-" začala jsem, ale někdo mi skočil na ramena a přerušil mě.

,,Ty mě podvádíš se Smithem? Víš, jak moc jsi mě ranila?!" začal hystericky mluvit Ted a šíleně to přehrával. Jared za ním jen protočil očima a posadil se vedle.

,,Ty dneska jíš s náma, jo?" ušklíbl se Ted na Adama a posadil se naproti z druhé strany vedle mě.

,,Říkal jsem si, že bude zajímavý zase za váma po dlouhý době přijít."

,,Je tu volno?" zeptal se Mark Turner a rovnou se posadil. 

Mark Turner. Basketbalista, problémovej kluk a miláček všech holek. Je to jeden z Tedových nejlepších kamarádů, a tak i Jaredův. Já jsem ho moc nemusela, přece jen ho měli všichni rádi, tak proč bych měla i já?

Všichni ho pozdravili, až na mě... a začali jíst. Já jsem ho neměla ráda i z trošku jiného důvodu. Znala jsem ho už dlouhou dobu, doopravdy dlouhou. Na základce si ze mě vždy dělal legraci a různě si ze mě utahoval. Díky, tomu mě vlastně skoro všechny holky nenáviděly, protože já měla jeho pozornost a ony ne. Holky mě vlastně nemají rády i teď, ale to je trochu z jiných důvodů...

Mark byl vždycky děvkař a všichni to ví, a i proto ho nemám ráda. Prostě takový lidi nemám ráda.

,,Scottová, tak co? Jak to jde?"