Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-21-

,,Hanson se na mě prostě jen tak zničehonic vrhnul!" křičel Idiot 2, poté co se ho ředitel zeptal, co se tam stalo. Idiot 1 mu to jen dosvědčil.

,,To není pravda!" bránila jsem Jareda.

,,Neměli jste jí nadávat!" přidal se ke mně Jared.

,,Pokud vím, tak to není tvoje holka Hansone! Neměl by ses zajímat spíš o ni?" ušklíbl se jeden z nich škodolibě.

,,To vůbec není tvoje věc!" znovu zvýšil hlas Jared.

,,TAK DOST!" zařval ředitel.

,,Teď bude mluvit jen jeden z vás! Pane Ewarte?" vyzval kluka, kterej si pořád svíral břicho. Ten se podíval na oba Idioty a zaváhal.

,,Já... No, oni..." řekl, ale pak se raději zastavil.

Ředitel dlouho čekal, jestli ze sebe něco vypraví.

Pravidlo číslo 17. Nikdy na nikoho nebonzujte!

,,Takže slečno Scottová, co jste tam dělala vy?" zeptal se mě. Teď byla otázka, jestli chci porušit pravidla. Nikdo je ve škole skoro neporušoval a zrovna tohle pravidlo bylo docela logický, ale jestli začnu mluvit bude to blbý. Podívala jsem se na Jareda a chtěla zjistit, jestli by je on prásknul nebo ne. Jared se zamyšleně díval před sebe, takže asi taky nevěděl, co dělat.

,,No já jsem šla na výtvarku... No a omylem jsem se tam tak nějak ocitla..."

Ředitel se z nás snažil ještě dlouho něco vymlátit, ale nějak se mu to nedařilo. Vlastně kromě toho, že Jared a Idioti se poprali nevěděl vůbec nic. 

,,Jistě zase mi nikdo nic neřekne. Skoro tři roky tady pořád a pořád všichni mlčí. Nemyslete si, že nevím, o co jde! Naše zlatá pravidla. V tomto případě 17 a navíc 10. Už toho mám doopravdy dost. Hned teď zavolám vašim rodičům a ti si pro vás budou muset přijet. Pro dnešek jste ze školy vyloučeni a berte to jako výstrahu. Nedám vám podmíněné vyloučení, protože byste byli první a bylo vás tu už takhle dost. Ale je to naposledy, co něco takového toleruji! Teď jděte počkat na své rodiče!"

Všichni jsme vyšli a znovu se posadili na židle u ředitelny.

,,Neměla ses do toho plést," řekl ten zmlácenej kluk, kterýho jméno mi zase vypadlo. Nebylo to zlý, spíš jako takový vyčítavý.

,,Kdybych se nepletla, nebyl bys schopnej ani vstát!" bránila jsem se.

Jared seděl se zakloněnou hlavou a držel si nos.

,,Co je? Teče ti krev?" zeptala jsem se ho.

,,Ne... Zatím," řekl a podíval se podrážděně na ty dva. Jednomu z nich začínaly modrat obě oči a zároveň byl asi taky dost pobouchanej. Druhej si držel krvavej nos a taky nevypadal moc dobře. Vlastně jsem tu teď jediná, které nebyla vůbec poškozená.

,,Takže ty jsi na ně začala křičet, kvůli tomu, že ho mlátili?" zeptal se Jared a znovu unaveně zaklonil hlavu dozadu.

,,Jo, proč?"

,,To by udělal málokdo," řekl, ale myslel to dobře.

,,Díky, že ses za mě postavil... ale neměls to dělat. Jinak bys neměl průšvih."

,,Neměl ti nadávat a navíc ho mlátit. Dva na jednoho! Pche! To je odvaha!" teď se podíval na ty dva, co seděli naproti.

,,Kdyby neporušoval pravidla nic by se nestalo!" řekl Idiot 1.

Já se rozhlídla, abych si byla jistá, že nás nikdo neslyší.

,,Navíc se do toho ta kráva neměla, co plést!" dodal Idiot 2.

Jared zaťal ruku v pěst a chtěl vstát. Já ho chytila, takže se na chvíli zastavil. Na štěstí v té chvíli se otevřely dveře a z nich vyšel ředitel, který nám oznámil, že si pro nás jedou rodiče.

,,Mamka mě zabije," pronesla jsem tiše, tak aby to slyšel jen Jared.

,,To jsem zvědavej, komu z rodičů volal... Asi matce ne?" pronesl trochu přiškrceně, protože to znamenalo, že si pro něj bude muset přijet pan Kernet. Jaredova mamka, totiž nemohla jen tak odejít z práce.

,,Uvidíš," pokrčila jsem rameny.

,,Panebože už teď slyším ten jeho stupidní proslov... Asi tu cestu nepřežiju!" ušklíbl se.

,,Já nechci zaracha... Co když nebudu moct na Tedovu oslavu?" vyděsila jsem se.

,,To by ti nezakázali ne? Když dostatečně podtrhneš jeho rodinou situaci."

Jen jsem kmitla obočím a přemýšlela nad tím.

,,Jsi v pohodě? Když jsi tam ležel nevypadal jsi moc dobře," poznamenal Jared k tomu klukovi.

,,Nestarej se," řekl nijakým tónem. Ježiiiš, ten je divnej.

,,Tak promiň," poznamenal tiše Jared.

Asi za čtvrt hodiny se ozvaly docela pobavené hlasy v chodbě. Za chvíli dveřmi do kanceláře vešel můj táta a táta Jareda. Spolu se o něčem pobaveně bavili, ale jak přišli dovnitř nasadili rádoby pobaveně přísný obličeje.

,,Pan ředitel na vás čeká," ukázala jim sekretářka a oba zmizeli za dveřma.

Jared si zřetelně oddechnul.

,,Co to sakra bylo?" zeptala jsem se směrem k tomu, jak se chovali.

,,Netuším... Ale asi se znají. Vzhledem k faktu, že my dva se spolu bavíme, kolik? Skoro dvanáct let."

,,To jsem nemyslela, myslela jsem to jak byli pobavení."

,,Jo to bylo taky divný," přikývl Jared. 

Oba vyšli skoro hned ven a už vypadali víc přísně a míň pobaveně. Já i Jared jsme vstali a batohy si hodili na záda. Táta se rozhlídl po všechno okolo a poznamenal: ,,Páni nevěděl jsem, že moje dcera umí zlikvidovat čtyři kluky a nemít přitom úraz."

Jo, on mě prostě musí ztrapňovat. Bez řečí jsem vyrazila ven z kanceláře.

Taťka se o něčem bavil s Jaredovým otcem, zatímco my dva jsme šli tiše za nimi. Nějak jsem teď neměla náladu na srandičky zvlášť, když mě čekala promluva do duše.

,,Čau Hansone," ušklíbla jsem se na Jareda u auta.

,,Zdar Scottová."

,,Nashledanou!" ještě jsem se usmála na pana Hansona a ten mi úsměv opětoval.

Sedla jsem si na přední sedadlo a připoutala se. Taťka bez řečí vyjel z parkoviště a zamířil rovnou do jeho dílny. Asi mě nesveze domů, protože musí pracovat... 

,,Takže co se tam stalo? A já to chci slyšet popravdě. Ředitel říkal, že vám dá všem stejný trest a to proto, že vůbec neví, kdo je viník. Předpokládám, že kvůli těm vašim pravidlům jste mu to neřekli."

,,Já nechtěla bonzovat, ale přísahám, že za to skoro nemůžu!" obhajovala jsem se. Táta zvednul jedno obočí a přeměřil si mě pohledem. Věděla jsem, že jemu tolik průsery ve škole nevadí, spíš to bude horší s mámou.

,,Dva kluci mlátili jinýho kluka a hrozně moc lidí stálo kolem nich. No a já jsem ho šla bránit. Mlátili ho kvůli porušování pravidel a mně to přišlo naprosto nefér a nelogický. No a oni se se mnou začali hádat a řekli nějakou nadávku... Potom se přiřítil Jared a bránil mě."

,,A proč jsi to neřekla řediteli?" zeptal se narovinu, ale už teď bylo jasný, že to podle něj zas tak hrozný není.

,,Kvůli pravidlům..."