Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-35-

Následující dny ubíhaly zatraceně pomalu. 

Jared a já jsme se spolu pořád nebavili, což bylo naprosto ubíjející. Když vezmu v potaz, že jsme na sebe nepromluvili dva týdny, mám chuť za ním jít a omluvit se mu. Pak si to rozmyslím, protože jsem strašně paličatá a já se mu přece nemám za co omlouvat.

Ted se nás snažil dát zase dohromady, ale nějak se mu to nedařilo. Zvlášť, když ani jeho plán dostat mě na Jaredův zápas, nevyšel. Ten si vlastně zkazil sám. 

Můj nový problém byl ale Tom. Pořád jsme si psali a doopravdy jsem si uvědomovala, že je pěknej a hodnej a zajímavej. Ale nedokázala jsem si představit, že k němu něco cítím. Melody mi řekla, že jsem praštěná a že se všechno ukáže na tom rande v pátek.

Mrzelo mě, že nebudu na tom zápase, ale Jared se se mnou stejně teď nebavil, takže to bylo v celku jedno. Vlastně jsem vždycky vynechala jeho zápas jen kvůli nemoci...

V pátek po škole jsem měla podle plánu vyzvednou Melody. Nasedla jsem do auta a zase mi někdo začal klepat na okno.

Byl to Jared, což mě doopravdy překvapilo. Vystoupila jsme a pokusila se od něj držet odstup.

Jared se zhluboka nadechl: ,,Susan chce, abych tě pozval na svatbu jí a táty."

To je doopravdy něco jinýho, než jsem čekala.

,,Aha, tak že děkuju, ale myslím, že mamce a taťkovi přišlo pozvání už včera."

,,Susan chtěla, abych tě pozval osobně, že prej bys nemusela pochopit, že ty jsi samozřejmě zvaná taky," prsknul trochu jízlivě a celou dobu se na mě nedíval.

,,Dobře díky, ještě něco?" zeptala jsem se drze a naklonila hlavu.

,,Přijdeš na zápas?" zeptal se už trochu lepším tónem.

,,Nevím, jestli to stihnu. Něco mám," přiznala jsem.

,,Jo, slyšel jsem.. Tak si to užij. Zdar," řekl už zase trochu hnusným tónem. 

,,Idiot," pronesla jsem tiše. Docela mě mrzelo, že ani neřekl: Zdar Scottová.

Takhle jsme se zdravili vždycky...

Doma jsem s Melody zapadla do pokoje. Podle ní jsem měla být nachystaná tak za hodinu, ale já jsem věděla, že mi bude stačit deset minut.

,,Přijede až ve čtyři!" prskla jsem otráveně a lehla si na postel.

,,A co si vezmeš?"

,,No asi jeany a nějaký tričko... Jdeme jen do kina!" prskla jsem a nechtěla se v tom dál nimrat. V kině se asi nemusí moc mluvit, že? Jak zjistím, jestli se dívá na Star Wars?

Melody se rozhodla ze mě udělat holku, takže mi načesala vlasy do vysokýho drdolu a vybrala mi oblečení. Bohužel jsem to musela podstoupit, protože jsem před nějakou dobou prohrála sázku a tohle byla její výhra.

,,Vypadáš skvostně!" řekla Melody a já se na sebe šklebila v zrcadle. Naštěstí mi nedala make-up, takže to aspoň zůstalo stejný, ale donutila mě vzít si černou sukni a nějakou halenku nebo co to bylo.

,,Co když mi bude zima?" zeptala jsem se.

,,Tak si od něj půjčíš mikinu!" mrkla na mě.

,,Snad dole nikdo nebude!" prosila jsem, protože kdyby mě takhle viděli bratři... Hned by jim bylo jasný, že jdu na rande a to by nebylo dobrý.

,,Sušenko... Moc ti to sluší!" poznamenala mamka, která jako jediná byla v obýváku.

,,Díky mami, přijedu později," usmála jsem se a společně s Melody jsem vypadla před barák.

Tom přijel skoro na minutu přesně a všechno šlo podle Melodyiných instrukcí.

Tom by totiž kluk, kterej počítal s normálním rande, což jsem snad nikdy nezažila. S Tristanem jsme chodili jen tak ven, a pak mi najednou dal pusu a tak to nějak začalo. Chodili jsme spolu i do kina, ale že by to bylo nějak moc oficiální to ne. Navíc to bylo před rokem, takže moje poslední rande bylo vážně dávno.

V kině mi chtěl Tom koupit popcorn, což mě potěšilo, ale zároveň jsem si připadala trapně, protože to za mě platil. Nejdřív něco říkal o tom, že si vezmeme jeden na půl... Naštěstí se toho vzdal a koupil dva menší.

V našem kině Star se většinou pouštěli starší filmy, jakože nový se tam pouštěli hodně málo. 

Šli jsme s Tomem na nějakej  fantasy film, což mě dost zaujalo, ale všechno ostatní zas tak moc ne. Celou dobu v kině jsem si akorát připadala trapně, protože jsem nevěděla co dělat. 

Kam s rukama? Do klína? Nebo na opěrku? Co když mě bude chtít chytit za ruku? Panebože, to je strašný rande!

Kolik je hodin? Stihnu konec fotbalu?

Vždyť jsem tam nechtěla jít! okřikla jsem se v duchu a snažila se věnovat filmu a ne mým pocitům.

V sedm bylo po filmu a my jsme se vydali ven. Tom navrhl, že se projdeme, což jsem podle Melodyiných instrukcí musela přijmout.

,,Ted je číslo, má vážně zajímavou osobnost!" poznamenal a šel pomalu vedle mě.

,,Jo, to je. Když jsme se poznali, pomatuju si, že jsme si s Jaredem říkali, co to je za idiota? Ani jeden z nás si do té doby nijak extra v pozornosti nevyžíval. Vlastně doteď, ale Ted ji zbožňuje. Přišel do třídy a hned se začal s někým bavit. Nikdy jsem nikoho tam moc společenskýho a trhlýho neviděla..."

,,A ty se bavíš jen s Jaredem a Tedem?" zeptal se trochu hloupě.

,,No, s nima a pak s Adamem... No a potom mimo školu s Melody. Nemám moc kamarádů... Spíš si držím ty blízký."

Tom kývl hlavou.

,,Nevím, nějak jsem nepotřebovala hledat další lidi, jsem dost stydlivá a navíc mi dost kazí šanci na další kamarády fakt, že nevycházím s holkama ve škole nebo spíš, že ony nevychází se mnou," pokrčila jsem rameny. 

Procházením jsme pomalu dostali až k mýmu domu, což asi teoreticky vzato mělo znamenat konec rande. Nervózně jsem se rozhlídla.

,,Takže zopakujeme to?" usmál se mile Tom.

,,Jo jasně to by mohlo být fajn..." nevěděla jsem, jak z toho vycouvat. 

Najednou se ke mně naklonil a znovu mě začal líbat. Nějak jsem se snažila spolupracovat, ale celá ta situace mi nebyla dvakrát tak příjemná. Tom se po chvíli odtáhl.

,,Tak čau," usmála jsem se. Konečně jsem se otočila ke dveřím a mohla odejít. Jakmile jsem zabouchla dveře, tak jsem si oddechla. Nevím. Ne, že by to bylo špatný rande, ale neměla jsem z toho takovej ten zamilovanej pocit. Navíc jsem se cítila špatně kvůli Jaredovi. Vynechala jsem jeho zápas kvůli rande s klukem, kterýho nemá rád! Co jsem to za kamarádku?

,,Co to máš na sobě?" zeptal se Nick, kterej zrovna vyšel z kuchyně.

,,Melody," mávla jsem nad tím rukou a začala v misce u dveří hledat moje klíče od auta. Než Nick stihl říct nějakou kousavou poznámku, tak jsem vypadal ze dveří a utíkala k autu. Naštěstí Tom chodil rychle, takže mu chvilka stačila na to, aby už před naším domem nebyl.

Když si pospíším, tak stihnu konec zápasu.

Ve škole jsem byla do dvaceti minut a doufala jsem, že se zápas opozdil. Bohužel jsem přijela v dobu, kdy už všichni nasedali do aut a odjížděli. Naštvaně jsem bouchla do volantu.

Možná bych mohla jít najít aspoň Teda.

Šla jsem přesně opačným směrem, než všichni ostatní. Teda jsem bohužel nikde neviděla, takže jsem si sedla na prázdné tribuny a chvíli jen tak přemýšlela.

Zklamala jsem Jareda? Byla jsme na každým jeho zápase! Ale je to můj nejlepší kámoš!