Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-46-

,,Nemám sebou žádný oblečení!"

,,Sakra co budeme dělat?"

,,Jarede, posuň se!"

,,Nechte toho a začněte se svlíkat!"

Mluvili jsme jeden přes druhého. Ted konečně našel vypínač a rozsvítil v Jaredově garáži.

,,Jsi blbej!" vyprskla jsem a dala si přes sebe mokré tričko.

,,Už jsem tě viděl v podprsence!" podotkl.

Já jsem na něj vrhla směsici pohledů. Jared se jen ušklíbl a hodil svoje mokré tričko na zem.

,,Je mi strašná zima!" prskla jsem a pořád si před sebou držela kus hadru.

Jared přešel ke svojí skříni. Vytáhl odtud tři trička a rozhodil je po nás.

Oblékla jsem si ho a vděčně se na něj usmála.

,,Moje mamka mě zabije," pronesla jsem a hodila svoje mokré tričko taky na zem.

,,Upřímně už teď stejně všichni musí vědět, co se tam stalo," pokrčil rameny Ted.

,,Chceš půjčit i kalhoty?" zeptal se Jared Teda a prohraboval se ve vlastní skříni.

,,Asi jo, nevím jak bych dojel domů... Asi nechávat za sebou kapat barvu není úplně nejlepší způsob cesty domů..."

,,Kterýho kreténa napadlo dojít s barvou?" zeptala jsem se naštvaně.

,,No, asi někoho koho napadlo házet odpadky po oknech," prskl naštvaně taky Jared. Oba se začali převlíkat a já se raději otočila. Ne, že by jim to nějak vadilo. To já jsem si připadala trapně.

,,Jak se to tak mohlo posrat?" zeptala jsem se stále otočená.

,,Kdyby ředitel neměl pořád nějaký proslovy, tak by z toho byl klidnej protest, kterej by skončil návrhem na školní radu... Takhle si to hlavně posral on sám," podotkl Ted. Měl pravdu. Kdyby ředitel neměl narážky na studenty, tak by se to takhle nezvrhlo. A taky kdyby studenti nebyli kreténi.

,,Už se můžeš otočit," podotkl Jared.

Podívala jsem se na Teda, kterej k mýmu otočení neřekl nějakou poznámku. Normálně by štval Jareda tím, že řekne něco ve stylu: Stejně už mě Scottová nahýho viděla, nebo Nestyď se lásko, mně nevadí, že se díváš. Přesně tohle jsem čekala, ale nepřišlo to.

,,Budete se chtít někdo osprchovat?" zeptal se Jared, ale díval se spíš na Teda. Ten měl barvu i  ve vlasech a na nohách už zaschlou.

,,Asi jo... Kdyby to nevadilo," pokrčil rameny a hrábl si do vlasů. Měl je sice krátký, ale i tak mu v nich barva držela.

Jared ze skříně ještě vytáhl ručník a hodil ho po Tedovi. Ten odešel a nechal nás tu samotný. Jared sebou plácnul na sedačku a unaveně zaklonil hlavu.

Já jsem zůstávala stát. Měla jsem kraťasy celý mokrý od těch stupidních hasičů, kteří přijeli usměrňovat dav.

,,Ty si nesedneš?" zeptal se.

,,No-" začala jsem mluvit, ale on najednou vstal a znovu rychle přešel ke skříni.

,,Nech to, stejně za chvíli pojedu domů," mávla jsem nad tím rukou. Zrovna teď mi v hlavě jelo jen to, že mám pořád mokrou podprsenku, což znamená, že mi znovu promokne to tričko a na fakt blbým místě.

,,Stejně tě hodím domů já a v mým autě už mokrá nepojedeš."

Všechny auta na školním parkovišti nemohla odjet, takže jsme my tři museli jet s Jaredem, kterej naštěstí parkoval kousek dál na ulici. Celou cestu jsme museli všichni sedět na igelitech a jen kousek na sedadlech, abychom nic nezašpinili barvou nebo nezamokřili.

Jared po mě hodil jeho tepláky.

,,Když já nevím, nechci ti je špinit!" přiznala jsem. Pořád jsem na nohou měla cákance od barvy. Mokří už jsme naštěstí moc nebyli, díky tomu, že tady pražilo slunce pořád. Ale barva zaschla jen někomu.

,,Nech to být," mávl rukou a poslušně se otočil.

Převlékla jsem se do Jaredových tepláků. Byly mi obrovský, ale pro přejezd domů mi to asi vadit nebude. Stáhla jsem si šňůrku kolem pasu.

,,Nepůjčíš mi nějakou igelitku na to mokrý a barevný oblečení?" zeptala jsem se. Jared se jen usmál a zmizel ve dveřích do domu. 

Zůstala jsem sama v jeho provizorním bytě. Vždycky se mi to tu líbilo. Jared to to spravil celý sám. Spolu s Tedem jsme mu pomáhali malovat, a vím, že přes noc si sám sestavoval nábytek. Tehdy chodil různě po babičkách a příbuzných a sháněl něco starýho, co by mohl opravit a nemusel platit.

Měl tu televizi, sedačku, malou provizorní kuchyň - vlastně jen kousek linky s mikrovlnkou, vařičem a ledničkou -, velkou postel v rohu a nějaký skříně. Nebylo to tu moc velký, ale on to sem všechno dokázal napasovat.

Vytáhla jsem si nohavice, abych se mohla v pohodě pohybovat. Přešla jsem ke stěně vedle sedačky a prohlížela si fotografie.

Jared tam měl rodinu, teda obě jeho rodiny, školní fotky, tým a pak spoustu fotek kamarádů. Usmívala jsem se nad fotkou nás tří z konce třetí třídy. Tehdy jsme se fotili jako jediná smíšená skupinka.

,,Panebože, tady jsi tak roztomilej!" poznamenala jsem a ukázala na fotku. Jared zrovna vešel.

Nechápavě ke mně přišel a prohlížel si onu fotku.

,,Ted měl tehdy strašný háro," zasmál se.

,,Díky," vzala jsem si od něj igelitku a naházela do ní mokré a barevné oblečení. Jared si pořád prohlížel naše fotky.

,,Schválně naše nejlepší fotka?" přiskočila jsem zpátky k němu.

Jared si všechny prohlížel.

,,Tahle!" ukázala jsem na fotku, kde jsme byli převlečení za postavy ze Star Wars.

,,Kdyby ses tehdy převlíkla za princeznu Leiu, tak by to bylo lepší!" poznamenal.

,,Jenomže vy dva jste trvali na bikinách, takže jsem zvolila lepší alternativu," pokrčila jsem rameny. Byla jsem za stormtroopra. Strejda mi sehnal úplně dokonalej kostým. Ne, takovej ten drahej reálnej, ale dobře vyrobenej a propracovanej.

,,Tahle je hezčí," pokrčil rameny Jared a ukázal na fotku z prváku na střední. Byli jsme na školním výletě a ztratili učitelku. Tu fotku fotil Adam. Seděli jsme tam všichni tři na trávě. Ted se usmíval tím jeho kouzelným roztomilým úsměvem a Jared se odmítal usmát, takže jsem ho objala kolem krku. Což ho donutilo aspoň k malýmu úsměvu.

,,Jo dobře, ale máme i lepší vtipnější fotky," pokrčila jsem rameny a sedla si na pohovku. Jared si sednul za mnou.

,,Takže co budeme dělat?" zeptal se.

Já pokrčila mírně obočí.

,,No, já pravděpodobně budu muset jet domů a vysvětlovat, proč jsem celý měsíc po škole," pokrčila jsem rameny. Jen zakroutil hlavou a nic neřekl. Chvíli bylo ticho. Ale ne trapný, prostě normální. Ticho, které může být mezi rodinou, mezi dlouholetými přáteli, mezi mnou, Jaredem a Tedem.

,,Ty moje tepláky ti sluší," usmál se po chvíli.

,,Asi budu muset tvoje oblečení nosit častěji," pokrčila jsem rameny a uhnula pohledem.

,,To by mi ani tak moc nevadilo."

,,NE!" zakřičel Ted a vřítil se do pokoje. Oba jsme se na něj podívali.

,,Co se děje?" zeptala jsem se pomalu.

Ted chvíli kmital pohledem mezi mnou a Jaredem.

,,Ale nic, jen jsem vás chtěl vyděsit!" pokrčil rameny.