Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-33-

,,A co mají jako důkazy?" zeptala jsem se jich. 

,,No tak trochu našli ten papír, kterej nějakej kretén tehdy zkopíroval a rozeslal celý škole."

,,Někdo oblíbenej?" zeptala jsem se.

,,Bylo to víc lidí, našli ten papír a hrozně je to zaujalo... Navíc jsme to napsali asi na šest tabulí ve škole..." poznamenal Jared a nervózně si prohrábl vlasy.

,,Můžou nás vyloučit?" zeptal se Ted.

,,Nevím, co by tím vyřešili," poznamenala jsem.

,,Prostě to chtějí utnout a chcou to na někoho hodit, aby měli koho trestat!" řekl nervózně a zároveň naštvaně Jared.

,,Nemůžeme za to, že to někdo vzal vážně. Celý to byla jen sranda. Spousta keců, který nedávají logiku." Ted začal hledat něco v telefonu.

,,Něco logiku má," nakrčila jsem nos.

,,Třeba tohle je strašná blbost: Pravidlo číslo 23. Celej květen je nutnost do školy nosit hůl! Větší blbost nikdo vymyslet nemohl!"

,,Fakt ráda bych si pamatovala, koho to napadlo!"

,,Já myslím, že mě," přiznal barvu Jared a podrbal se na zátylku.

,,Co budeme dělat? Jestli mají ten papír, tak přece můžou přijít na to, kdo to psal. Jsou přece nějací ti lidi, kteří to umí rozeznávat! Nemůžu vyletět ze školy, to je naprosto vyloučený, přece bych musel opakovat celej maturitní ročník, což by znamenalo, bydlet tu další rok!" začal vyšilovat vždy klidnej Ted. Jared ho chytil za ramena a zatřásl s ním: ,,Nic! Prostě to budeme zatloukat! Nemůžou nám to nijak potvrdit! Nikdo nás neviděl, nikdo nemá důkaz, že jsme to vymysleli a navíc to není nic proti školnímu řádu!"

Začalo zvonit. Ted se na Jareda podíval a chvíli uvažoval nad tím, jestli mu věřit. Pak jen kývl.

Všichni jsme se vydali do tříd. Bohužel, já jsem měla mít teď předmět společně s Jaredem. Navíc jsem s ním měla sedět. Přišla jsem do třídy dřív a sedla si na naše místo. Nechala jsem na něm, jestli si za mnou sedne. 

Vešel do třídy a střetl se se mnou pohledem. Nevěděla jsem, co si myslí, ale byl podobně zmatenej jako já. Radši si sednul k někomu dopředu, za což jsem mu z části byla vděčná.

Jak Ted řekl, místo čtvrté hodiny jsme se všichni vydali do tělocvičny. Před ní jsem si nasadila tu čepici, kterou jsem si brala ze skříňky.

Pravidlo číslo 1. Na školní akce pořádané v tělocvičně si noste čepice. I v létě je tam teplota jako v zimě.

Všichni tak učinili taky, takže jsem se nebála, že bych nějak vyčnívala. Vtipný bylo, že ne všem hezkým holkám čepice slušely a navíc jim kazily účesy. Mně čepice doopravdy slušely, akorát dneska jsem jako skoro vždy měla culík, takže jsem musela vypadat jako idiot, ale nijak mě to netížilo.

Sedla jsem si vedle Teda. Jared seděl z jeho druhé strany. Všichni tři jsme seděli někde uprostřed davu, aby to nepůsobilo podezřele.

Celá škola měla na sobě čepici, kromě učitelů a všichni se naprosto normálně bavili. 

,,Tak co? Myslíš si, že se viník přizná?" zeptal se mě Adam, kterej seděl vedle mě.

,,No, úplně nevidím důvod, proč by měl. To bych třeba rovnou mohla jít a poprosit ředitele, aby mě vyhodil. Stejně by dopadl i on," začala jsem trochu vyšilovat, když jsem to dořekla.

,,Co jste si udělali s Jaredem?" zeptal se rovnou Adam. Jak to sakra všichni ví???

,,Co?" hrála jsem nechápavou.

,,No, minulej týden byl celou dobu strašně naštvanej a uzavřenej... Říkal, že jste se pohádali."

,,To neřeš," mávla jsem nad tím rukou a už mě doopravdy unavovala celá tahle situace. Jared se choval nemožně! Za prvé nic nechápal a za druhé se choval strašně sobecky a ublíženě. Jako malý dítě. Já jsem měla stokrát víc důvodů být na něj naštvaná.

Ředitel začal vážně mluvit. Nejdřív nás otravoval z běžnými kecy a děkováním učitelskému sboru. Potom některé obeznamoval s několika situacemi, které se tu poslední téměř tři roky děly.

,,A teď už je to příliš... Nehodlám na svojí škole trpět něco takového. Vždyť vy nevíte, kde je hranice. Nikdo z vás si neuvědomuje, jak to může na některé působit! Bohužel nevím, jak přesně vám všem zakázat pravidla, takže jsem se rozhodl následovně. Nikdy jsme neměli možnost nikoho z vás za to trestat, takže se pokusíme najít viníky, kteří to vymysleli a ti ponesou plnou zodpovědnost za vše, co se kvůli těm vašim pravidlům stane..."

Většina lidí se na sebe podívali nic neříkajícími obličeji. Adam se ke mně naklonil a zašeptal.

,,To jsem zvědavej, jak by to asi tak chtěli zjistit," řekl to tím drzým tónem, který jsem taky často používala.

,,Jelikož si většina učitelů pamatuje tu noc, kdy se tři studenti vloupali během seznamovacího plesu, do budovy školy a tehdy udělali nepořádek v několika třídách, pokreslili tabule těmi pravidly a nakonec utekli oknem. Budeme vycházet z toho, že tito tři, jak jsem zjistili podle písma, jsou zodpovědní za to všechno."

,,Jak sakra můžou podle písma poznat, že byli tři?" zeptal se nervózně Ted. Většina lidí si teď vyměňovala poznámky k projevu, takže naše šeptání nijak nevynikalo.

,,Rozhodl jsem se pro tuto věc povolat do školy specialistu a to detektiva, který se bude zabývat celou věcí. Psal jsem mail všem vašim rodičům a mám od nich v této věci souhlas, takže tady pan Hudson s vámi bude moct vést soukromé rozhovory, bude vám třeba prohlížet skříňky nebo bude chtít vidět vaše sešity, prostě naprosto normální záležitosti ohledně vyšetřování. Teď bych ho poprosil," ukázal ředitel na stolek před ním a uvolnil tomu chlapovi místo. 

Ne, že by si škola mohla dovolit platit kvůli takové hovadině detektiva. Tohle byl ředitelův syn, kterýho pokud vím, vyhodili z práce kvůli nějakýmu přestupku. No a asi si šel za tatínkem stěžovat...

,,Chci vás jen všechny upozornit, že jsem dobrák a přestávám být dobrákem jen tehdy, když se se mnou jedná z vrchu nebo když mi někdo odmlouvá. Prostě si mě nechtějte naštvat! Jasný?" Hra na drsňáka mu očividně nešla...

Potom se řešili ještě formality a ředitel nám vysvětloval nějaký blbosti, o tom proč se to děje, jak přesně to bude probíhat a detailně popisoval události, který to zapříčinili.

,,Díky papíru, kterej jsem obdržel od pana ředitele," začal znovu ten 'detektivu' ,,jsme zatím ve vyšetřování pokročili tak, že s jistotou víme, že jsou to studenti z maturitního ročníku, jsou tři a podle analýzy písma by to měla být dívka a dva chlapci. O postupování vás musím podle vašich rodičů postupně informovat."