Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-24-

,,Nechce se mi to všechno dopisovat," zakňučel Jared a naštvaně se znovu podíval na telefon.

,,A já že jsme stresman," uchechtla jsem se a opřela se o zeď. Seděli jsme spolu na mojí posteli a jen tak si povídali.

,,Ty máš stresy z jiných věcí," ušklíbl se.

,,Máš v neděli čas?" zeptal se po chvíli a opřel se o zeď vedle mě.

,,Jo mám. Sice nevím, jestli nebudu mít kocovinu, ale uvidíme," pokrčila jsem rameny a podívala se na něj.

,,S pár klukama jsme se domlouvali na fotbale, jen tak si zahrát na hřišti, tak kdybys ses chtěla přidat."

,,Jo klidně, to by bylo fajn, ale musíš počítat s tím, že když půjdu já, tak půjdou i moji bratři... Fotbal si nenechají ujít. Vlastně žádnej sport," usmála jsem se.

Většinu času, co jsme byli u mě jsme, jsme jen poslouchali písničky a bavili se o kravinách. S ním jsem se dokázala bavit doopravdy o všem, co mě trápilo, co mě napadlo nebo čeho jsem se děsila. Stejně tak s Tedem. 

,,Jak se ti to nemůže líbit?!" zeptala jsem se nevěřícně.

,,Proč pořád posloucháš depresivní písničky? To je furt rozchod, nemiluje mě, nefunguje to, rozchod, nemůžu na ni zapomenout, rozchod, rozchod, rozchod." Jared protočil očima.

,,Možná kdybych měla kluka nebo byla zamilovaná, tak bych poslouchala i zamilovaný písničky... Ne to je blbost. Většina písniček je o rozchodu, tak toho nech!" plácla jsem ho přes rameno.

,,A tobě se teď nikdo nelíbí?" zeptal se Jared. Bylo to hodně hodně hodně divný, že se zeptal. Ani se na mě v tu chvíli nedíval, takže jsem nedokázala poznat, proč se ptá.

,,No, asi ne. Já nevím, nikdy to nepoznám," pokrčila jsem rameny.

,,To je blbost, každej pozná, když se mu někdo líbí!" řekl Jared a konečně se na mě podíval.

,,Jenomže já si ani nejsem jistá tím, jaký typy se mi líbí. Jasně Tristan byl v pohodě, ale asi bych znovu nechtěla kluka jako byl on," znovu jsem se nad tím zamyslela.

,,Tak nějakej typ se ti musí líbit ne?" pořád ho to zajímalo.

,,Víš, proč se my dva nikdy nebavíme o holkách ani klucích? Protože je to prostě divný," plácla jsem sebou na postel a zamyšleně se dívala do stropu. Nohy jsem si natáhla přes Jaredovy a nic neřešila.

,,A proč je to divný? Jo je to divný, ale nechápu, proč."

,,Prostě je," pokrčila jsem rameny a nechtěla to řešit. Z repráku se ozvala nová písnička a já si začala bez hlasu odříkávat text.

,,Tahle není o vztahu," poznamenal Jared a poslouchal text ,,ale je pořád depresivní."

,,No a? Zpívá se tam o tom, jak je pro holku těžký, jak od ní všichni něco očekávají!"

,,Jakej mám podle tebe typ holky?" zeptal se znovu Jared. Já jsem nesouhlasně zakňučela.

,,Proč se o tom chceš bavit Jarede?"

,,Protože jsi moje nejlepší kamarádka a já nad tímhle poslední dobou fakt dost přemýšlím!"

,,Chceš se rozejít s Daisy?"

,,Ne, jen přemýšlím, proč k ní nemůžu cítit to, co ona ke mně!"

,,No, tvůj typ. Asi hnědý vlasy, roztomilá, milá, spíš malá, hezká, chytrá a asi i takovej ten typ na vztahy?"

,,Teď jsi jen popsala Daisy, takže to zkus znova."

,,Ale to není fér! To bys měl nejlíp vědět ty! A upřímně, jestli k ní nic necítíš, tak se s ní prostě rozejdi!" prskla jsem.

,,Jo, to je totiž vážně jednoduchý nechat jedinou holku, která mě kdy milovala a se kterou jsem kdy měl vztah," prsknul taky.

,,Jarede! Prostě tohle nechci řešit, pochop to prosím," zakňučela jsem znovu.

,,Jo, dobře," usmál se. Celej ten rozhovor mě dost vykolejil a znovu mě to donutilo myslet na rozhovor s Daisy. Jak byla milá a docela zoufalá a jak mě prosila, abych se od Jareda držela trochu dál.

,,Jsem doma!" zakřičel někdo zespodu. Oba jsme vstali z postele a vydali se domů. Podle hlasu to mohl být Nick a ten někdy vozil mámu z práce, takže je pravděpodobný, že přijeli oba dva.

Jakmile jsem sešla ze schodů, Nick ke mě přiběhl a zvedl mě do náruče. Byl vážně o dost vyšší.

Slyšela jsem, jak se Jared za mnou směje a musela jsem se taky smát.

,,Side! Ty jsi prostě nejlepší! Věděl jsem, že ty talentovky dáš!" začal Nick a pustil mě na zem.

Hned potom ke mně přišla máma. Viděla jsem, jak je šťastná a hrdá. Zhluboka se nadechla a usmála se.

,,Za to ve škole vážně nemůžu!" začala jsem s obhajobou.

,,Jenom vlastně bránila jednoho kluka," přidal se ke mně Jared.

,,A Jared za to už vůbec nemůže! On jen bránil mě!" 

,,A ředitel jen nevěděl, co s náma!"

,,A proč jste mu neřekli pravdu, jak to bylo?" vložil se do toho Nick.

,,No..." začala jsem, ale nevěděla, jak to dopovědět.

,,Zlatíčko to teď neřeš, zaracha máš až po víkendu," usmála se mile mamka a objala mě.

,,Dostala jsem se s plným stipendiem na obě mami! Takže LA nebo New York."

A pak byli všichni dlouho zticha. Protože jsem zrovna řekla, že vlastně za pár měsíců už tady nebudu bydlet. Další nevýhodou i mého vysněného budoucího povolání bylo, že pracovní místa jsou většinou ve velkých městech a jestli se mi bude hodně dařit, tak zřejmě budu i dost cestovat...

,,Musíme to hned oslavit! Jak přijedou taťka s Wadem z práce, tak zajdeme do The Moon," pohladila mě po tváři.

,,Chceš jít s náma?" zeptal se Nick Jareda, kterej se tvářil dost nepřítomně.

,,Jo, klidně, jestli to nevadí. Stejně nemám plány," pokrčil Jared rameny.

,,A co filmovej večer u Teda?" zeptala jsem se rychle, ,,V kolik říkal?"

,,V sedm. To stihneme," usmál se trochu Jared a dál to neřešil.

,,Zavolám Ruth," usmál se Nick a když mě obcházel, tak na mě mrknul. Dneska je to divnější a divnější.

,,Zlatíčko, já tomu pořád nemůžu uvěřit!" znovu začala mamka. Přesně takhle jsem si to představovala. Moje rodina a já. A samozřejmě mí kámoši. Tohle pro mě bylo prioritou.