Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-56-

Zbytek pondělí ubíhal zatraceně pomalu. Celý řešení věcí s ředitelem zabralo další hodinu, upozorňování, kázní a formality. Volali našim rodičům, kteří měli odpoledne přijít do školy. 

Po přednášce jsme museli tři hodiny sedět v kanceláři a čekat na vyhodnocení z forenzního oddělení policie, kde se přezkoumávala podobnost našeho písma s písmem na pravidlech.

Když nám to ředitel oznámil, mohli jsme se jít najíst, potom jsme se prý měli hned vrátit zpátky a následně počkat na rodiče. Nevěděla jsem, kdy chce ředitel oznámit, že jsme to byli my, ale doufala jsem, že se tomu vyhnu...

Na obědě jsme byli sami. Pauzu na něj jsme zmeškaly, ale jídelna naštěstí ještě vydávala. Většina lidí teď měla už dávno odpolední vyučování.

,,Měli jste to nechat na mě! Stejně už mě podezřívali! A nic neztratím!" rozčílil se Ted, když si sedal. Do té doby jsme nemluvili.

,,Já jsem to měla vzít na sebe! Talentovky udělám příští rok znovu a bylo by to v pohodě! Ale ty ztratíš stipendium a ty bys nemohl odjet!"

,,Hele dost, tohle nemá smysl řešit. Všichni jsme se chtěli navzájem krýt a nakonec to dopadlo blbě."

,,Všichni jsme se chtěli krýt..." poznamenala jsem znovu dojatým hlasem.

,,Vždycky Scottová," usmál se Ted.

Objala jsem ho a Jareda chytila přes stůl za ruku.

,,Jedeme v tom spolu." Jared mi ji stisknul.

,,Hele dneska je salát!" všiml si až příliš pozdě Ted.

Pravidlo číslo 2. Nikdy si ve školní jídelně nedávejte salát! (Je v tom víc chemikálií než v celé laborce!)

Všichni jsme se začali smát.

,,Ještěže já si vždycky měním obědy," usmála jsem se a začal jíst nějaké maso s bramborami. 

,,Hele, takže aspoň nemusíme řešit, kdo s kým půjde na ples!" poznamenal pozitivně Jared.

,,Já to mám třeba vyřešený už dávno, to jen ty to řešíš!" usmála jsem se na něj.

,,Vždyť ten salát je dobrej, koho to sakra napadlo?" mluvil naprosto mimo Ted.

,,Přiznávám!" zvedla jsem ruce do vzduchu.

,,Počkej až nás budou všichni linčovat a nenávidět za to, že jsme to byli my. Některým se kvůli tomu děly fakt blbý věci. Vem si, kolik lidí to muselo mít doma blbý kvůli těm neomluveným hodinách a měsíci po škole," poznamenal Jared.

,,Jupí, ještěže mě hodně lidí neřeší, takže mi zase tak nebude vadit, když mě nebudou mít rádi. A i kdyby tak stejně vyletíme, takže nemá smysl to řešit," pokrčila jsem rameny.

,,To nevíš jistě!" podotkl Jared.

,,Já to jistě vím," usmál se smířeně Ted ,,vy dva nemáte moc přestupků. Jared je v týmu a je to premiant. Scottová je zase v školním časopise a je taky zástupce třídy ve studentské radě. Já mám jen průsery."

,,Nemůžeme házet flintu do žita," usmála jsem se.

,,Kde ty na ty moudra chodíš?" ušklíbl se Jared.

,,Aby ses nezbláznil!" prskla jsem. Všichni jsme se začali smát. 

Takhle jsme trávili poslední chvíle ve škole.

***

Dalších několik hodin bylo únavných. Do školy museli přijet podle ředitele oba rodiče, což byl už tak dost velekej problém. 

Moji rodiče to jediní mohli aspoň trochu zvládnout. Máma pracovala na úřadě, takže si jen vzala na zbytek dne volno a taťka jen odjel z autodílny a nechal jeho práci na někom jiným. Tedovi rodiče sice asi mohli z práce odejít, ale bohužel oba byli workoholici, takže jen to, že někam musí jít kvůli jejich nevydařenému synovi, je strašně obtěžovalo.

A nejhorší to měl Jared. Jeho mamka jen tak nemohla odejít z práce, ale po naléhavosti situace se musela uvolnit. A nemohla tam jít s Kernetem, takže museli zavolat i panu Hansonovi. Což vzhledem k situaci, že jsou rozvedení a zase takoví kamarádi nejsou, taky není nejlepší řešení.

Po rodinných skupinkách jsme se všichni museli vystřídat u ředitele. První šli Allenovi, protože spěchali.

,,Vysvětlíš mi, co tu děláme?" zeptala se přísně mamka. Seděli se mnou na jedné straně a Hansonovi na druhé. Jared musel sedět mezi nimi, aby nemuseli sedět vedle sebe. Jared na mě nakrčil obočí a soucitně se na mě podíval.

,,Myslím, že bude lepší, když si to poslechneš od ředitele a naštveš se až tam," řekla jsem opatrně.

,,Sidney? Co se sakra stalo?" vyjel šeptem taťka.

,,Fakt bude lepší to nechat na něm, já vám to pak doma vysvětlím!"

,,Nechápu, jak někdo tak chytrej jako ty může během měsíce skončit dvakrát tady!" řekla naštvaně Jaredova mamka směrem k němu. Ten jen obrátil oči v sloup.

,,Matka má pravdu!" přidal se k ní jeho otec.

,,Musela jsem si kvůli tobě vzít dovolenou! Bůhví, jestli budu mít vůbec nějaké volné dny na prázdniny, když musím pořád něco řešit!"

,,Přeháníš," řekl v klidu Jared.

,,Minule jsem pro něj byl já, řekni mi, kdy jsi ho naposledy vyzvedla ze školy?" zeptal se uštěpačně pan Hanson. Oba dva byli doopravdy milí, ale spolu nikdy nedokázali vycházet.

,,Od té doby, co jsi mu koupil bez mého svolení auto, už dlouho ne!" prskla naštvaně.

,,A předtím ho, jak dobře vím, vozil ten idiot! Promiň, že jsem nechtěl, aby mého syna vozil ON! Předtím jsem tě slušně prosil, aby s ním můj syn trávil co nejmíň času!"

,,A s tou tvou čas trávit může?!" oba už křičeli. Jared seděl zaraženě mezi nima a díval se do země.

,,Mohli byste se prosím uklidnit? Rušíte vyučování," řekla klidně úřednice.

Allenovi tam byli doopravdy dlouho. Když vyšli, Tedův otec vypadal hodně rozzuřeně a jeho matka taky. Ted šel za nima a jen nám pohledem naznačil, že je to špatný.

,,Můžete jít další Judy, my tolik nespěcháme," usmála se mile mamka. Zřejmě nechtěla, aby se tu dál hádali.

Hansonovi tam byli taky dost dlouho. Nebo se mi to aspoň zdálo. Chvíli jsem měla dokonce pocit, že slyším, jak tam na sebe někdo křičí, ale raději jsem si domyslela, že to byl jen přelud.

Když vycházeli vypadali dost podobně jako Allenovi. Jaredova matka vypadala hodně naštvaně, ale jeho táta vypadal neutrálně. Nedokázala jsem si ho představit, že by na Jareda křičel kvůli průšvihu, ale i to se mohlo stát.

Jared šel, stejně jako Ted, poslední. Pohled zabořený do země a neutrální obličej. Když procházel kolem mě, tak se povzbudivě usmál.

My jsme se konečně vydali taky dovnitř. Ředitel vypadal dost vyčerpaně, ale zahlédla jsem v něm i trochu spokojenosti. Idiot...

Posadili jsme se na židle a čekali až začne mluvit.

Nejdřív začaly zdvořilostní fráze, a pak spousta, spousta, spousta vysvětlování.