Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-58-

Ředitel se s učiteli bavil před tribunou, něco důležitého řešili, ale nikdo je neslyšel.

Začaly se mi třást ruce. Nechtěla jsem, aby mě všichni nenáviděli, aby se na mě všichni dívali a nechtěla jsem jít do toho stupidního předu se dívat na ty idioty.

Jared si toho všimnul a chytil mě za ruku. 

Co to sakra znamená?

Povzbudivě ji zmáčkl a dál se díval dopředu. 

Kamarádská podpora?

Ředitel začal mluvit. Celou dobu jsem se dívala před sebe a snažila se nevyšilovat.

Jediný, co mi v tu chvíli pomohlo, bylo přeříkávání textů mých oblíbených písniček.

,,Jdeš slyšet," naklonil se ke mně Jared a zašeptal mi do ucha.

,,Začala sis zpívat," dovysvětlil. Zmlkla jsem.

,,Proto jsem se rozhodl obnovit všechny akce a maturitní ples. A zároveň bych se chtěl veřejně omluvit za svoje prohlášení, vím, že některá nebyla korektní."

Začala jsem vnímat ředitelův proslov až v této části.

,,Viníci se přiznali a zítra kvůli tomu bude pořádána mimořádná školní rada společně se studentskou... Předsedkyni studentské rady ještě upřesním informace. Autoři tohoto nepodařeného žertu ponesou plnou zodpovědnost za všechny škody způsobené na škole v době vaší stávky a demonstrací."

,,Stejně to není fér," prohlásil tiše Adam.

,,Jak může ředitel vědět, že ti, co to napsali, pořádali i ty protesty?" dodal.

Někdo ve předu se na něco zeptal.

,,Ano pane Grosi, ale předem jsem upozornil, že za to budou viní ti, kteří to všechno začali!"

,,A kdo to vymyslel?" vykřikl někdo z druhé strany tělocvičny.

Ředitel se zamyslel, chvíli pátral očima po tribuně.

,,Trojice studentů Allen, Hanson a Scottová."

Podrazák.

Všichni se začali otáčet a hledat zmiňované osoby. Ve většině výrazů nebylo poznat, co si myslí. Jestli jsou naštvaní, překvapení nebo nadšení?

Možná trošku ze všeho. Nejvíc překvapenej byl ale Adam.

Všichni se na nás doopravdy dlouho dívali. Já se nervózně rozhlížela po ostatních, Jared se tvářil neurčitě a Ted taky.

,,Mohli by přestat zírat?" zašeptala jsem.

,,Myslím, že teď budeš dost často středem pozornosti Scottová," opáčil Ted.

,,Zítra, jak jsem oznámil, proběhne mimořádná školní rada ohledně jejich trestu."

Ředitel dál pokračoval s formalitami a poté nás konečně propustil. Pustila jsem Jaredovu ruku a chytila si rukama hlavu.

,,Měli bysme jít, než se sem sběhnou idioti a budou se nás na něco ptát," řekl Jared.

Kývla jsem a všichni jsme se vydali ven s tělocvičny s ostatníma.

Já jsem svoje kámoše nechala za sebou a šla rovnou na záchod. Příliš mnoho pozornosti ve mně vyvolávalo zmatek a hlavně nejistotu. Co si o mně budou myslet? 

Poslední dobou jsem byla hodně mimo. Nějak jsem se nemohla soustředit na svůj osobní život a pořád řešila jen, co by bylo kdyby.

Ve třídě si všichni šeptali. Když jsem vešla, tak většina zmlkla. Bohužel odteď až do oběda jsem neměla hodinu ani s Jaredem ani s Tedem.

Jelikož já jsem nebyla komunikativní ani společenská jako Ted a Jared, tak se mnou nikdo až do oběda nemluvil.

Náš stůl byl najednou přeplněný. Seděli tam Jaredovi a Tedovi kámoši a spousta dalších lidí. Nechápavě jsem se pomalým krokem blížila k němu.

,,Scottová! Chceš udělat místo?" zeptal se Drew. Kývla jsem.

,,Jak to zvládáš?" zeptal se Ted, kterej seděl hned vedle.

,,Zatím se mnou nikdo nemluví a všichni si kolem mě jen šeptají," pokrčila jsem rameny.

,,Stejně nemůžu uvěřit, že jste to byli tehdy vy tři... A celou dobu vám vadilo, že se to rozšířilo po celé škole?" zeptal se někdo. Vůbec jsem netušila, kdo to byl. Možná hrál s Jaredem fotbal?

,,Spíš to bylo divný, vzhledem k faktu, že jsme to psali ze srandy," odpověděl Ted.

Zbytek oběda jsem se nějak nebavili. Adam vypadal uraženě, na což měl docela právo. Nikdo z nás mu to neřekl... Celá škola se chovala tajemně, jako by nevěděli, co si o tom myslet. Aspoň je to pro jednou všechno vyřešený. Doufala jsem v to.

Po škole jsme se ještě měli všichni stavit v ředitelně, kde nám oznámili, že zítra kvůli jednání do školy nemáme chodit a že nám pozítří oznámí výsledné rozhodnutí školní rady.

,,Nechceš někam zajet?" zeptal se Jared před školou. Ne, Teda. Mě.

Ted se díval do telefonu a neposlouchal nás.

,,Nevím, jestli by mi to doma prošlo."

,,Bylo to tak hrozný?"

,,No spíš to bylo náročný. Spousta vysvětlování a vysvětlování a vysvětlování. Je pravda, že jsme se měli přiznat dřív a že jsme porušili školní řád. Navíc kvůli nám má hodně lidí průser, a tak trochu se kvůli nám šikanují učitelé. Mamka má plný právo se zlobit."

,,A taťka?"

,,Ten byl naštvanej čistě z autoritativních důvodů. Ráno už vypadal v pohodě a tohle je jedna z těch historek, který bude tak rád vyprávět."

,,Kdyby něco tak zkus napsat nebo ti napíšu já," usmál se, když jsme došli k autům.

,,Co pořád řešíš Tede?" zeptala jsem se.

,,Píšu si s Ginny, že ten ples nakonec bude," usmál se.

,,Aspoň v tomhle jsi pozitivní."

,,No, v čem jiným? Mám dost velkou pravděpodobnost, že mě vyhodí ze školy, otec mi definitivně zakázal přerušení studia na rok a moji dva nejlepší kámoši se mnou možná budou muset opakovat ročník."

,,Nebyl bys radši?" zvedla jsem obočí.

,,Ne nebyl. Vy dva musíte příští rok na vejšku a tečka."

Přešla jsem k němu a objala ho.

,,Mám tě rád Scottová," usmál se, když jsem se od něj odtáhla.

,,Já tebe taky Králíčku."

Periferně jsem viděla, že se Jared usmál. Je divný, že naše flirtování z legrace mu vadí, ale tohle ne.

,,Kdyby něco, tak zítra něco místo školy podnikneme?"

,,No, vy jste dospělí, tak hádám, že rodiče vám bránit nebudou," pokrčila jsem rameny.

,,No to bych neřekl. Jsem u matky a Kernet mě docela krutě poslední dobou nezvládá. Pořád na mě má potřebu křičet!" zakroutil nevěřícně hlavou Jared.

Povzbudivě jsem se na něj usmála. Potom jsme se už jen rozloučili a každý se vydal svou cestou.