Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-2-

Já, Jared a Ted jsme byli nejlepší kamarádi už od základní školy. Společně jsem se dostali do spousty problémů a zažili ty nejlepší chvíle, na které nikdy nezapomenu.

Prošli jsme přes kontrolu a schytali pár narážek od fotbalistů. Polomozci...

,,Sidney?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a dívala se na Mickiho.

Michael Clark se mnou chodil do školního časopisu. Byl teprve v druháku. Vzhledově nebyl škaredej. Hnědý krátký delší vlasy, tmavý oči a mohl mít tak 170 cm. Byl hodně malej a vzhledem k tomu, že jsem skoro stejně vysoká, tak je to trochu divný.

Jo a zajímavý fakt: Je do mě zabouchlej.

,,Ahoj Micki!" usmála jsem se na něj mile a ihned zabodla pohled do země.

,,Nechtěla bys jít trochu stranou?" povytáhl obočí a nervózně přešlápl.

,,Hmmm," ozvalo se od Teda, který zaujatě zvledl obočí. Jared si mě evidentně nevšímal a nervózně se rozhlížel po chodbě.

,,Promiň, ale spěchám do učebny. Mám tam schůzku s paní Gilbertovou, potřebuje se mnou něco vyřešit. Uvidíme se pak!" mávla jsem na něj při odchodu a rychlým krokem jsem se od něj vzdálila.

Jared a Ted mě samozřejmě následovali.

,,Nebylo by jednodušší rovnou mu říct, že s ním nechceš chodit?" zeptal se Jared a zamířil si to k jeho skříňce. Všichni tři jsme skříňku měli blízko u sebe. Jared na ni měl vyryté různé čtverce a obdélníky.

Pravidlo číslo 19. Svou skříňku si  z venku vyznačte něčím zvláštním. Nikdo nemá rád neoriginalitu!

Já jsem přešla na druhou stranu chodby ke skříňce číslo 681573457318 a naťukala tam kód. Její původní číslo bylo jen 34. Dala jsem si dovnitř nějaký věci a chvíli jen nevědomě přemýšlela.

,,Ježiš Scottová! Zase jen koukáš do blba a nic neděláš! Prober se!" zatřásl se mnou Ted a vytrhnul mě z myšlenkového pochodu.

,,Aby ses nezbláznil Theodore!" vyprskla jsem na něj a podívala se na Jareda, který se na mě díval taky.

,,Co je novýho?" zeptal se Jared a společně jsme pokračovali do našich tříd.

,,No, moji rodiče se mě snaží dát dohromady s nějakou kravkou. Moje auto je rozbitý, ale to ty víš, když jsi u toho byl a jinak vůbec nic!" usmál se Ted a zdravil všechny okolo. Jeho popularita vážně rostla každým dnem. Nechápala jsem, jak se někdo jako já mohl bavit s někým jako je on...

,,Já jsem se rozhodla všechny ve škole ignorovat. Zjistila jsem, že bych se tím mohla vyhnout spoustě trapných situací."

,,Jako například ta s Mickim?" zeptal se Ted a zastavil těsně před třídou.

,,No, líbím se mu jen proto, že se s ním bavím. Jinak bych se mu určitě nelíbila. Jako vlastně ostatním klukům."

Oba se začali nahlas smát a trvalo to dost dlouho. Všichni, co chodili okolo, se na nás dívali jako na blázny. Pokaždé, když se pak na sebe podívali, spustilo to nový záchvat smíchu.

,,Co je na tom tak vtipnýho?!" vyjela jsem na ně a zašla do naší třídy.

,,Že prý se nikomu nelíbí!" znovu se rozesmál Ted a sednul si do lavice. 

Nechápavě jsem se na oba podívala a posadila se do lavice za Teda. Jared si sednul ke mně a taky se pořád přehnaně usmíval.

,,Zlato, ty se líbíš hodně klukům!" začal přehnaně kývat hlavou Ted.

,,Jo, to je pravda. Například minulej týden se mě na tebe ptal jeden kluk z týmu, sice je mladší, ale co. Většinou si tě všímají normálně, ale po každým tvým trapasu si vzpomenou, že to na tebe můžou zkusit."

,,Blbost!" prohlásila jsem tiše a naštvaně jsem si založila ruce na prsou.

Oba dva se znovu zasmáli.

,,Nikdo na mě nikdy nic nezkouší! A nikdy se se mnou nikdo ani nepokoušel bavit!"

Oba dva zvedli obočí a Ted si otočil celou židli směrem k nám.

,,Co?" vyprskla jsem a rozhlédla se po třídě.

,,Nikdy, ale doopravdy nikdy se ti nestalo, že tě někdo pozdravil nebo si k tobě sednul při obědě nebo se tě na něco ptal ohledně učiva nebo se tě ptal, jestli nemáš čas?"

,,To ale vůbec nesouvisí s tím, že se někomu líbím!"

,,No myslíš, že tehdy Ron Matthews od tebe chtěl doopravdy doučování?" usmál se Jared.

,,Jo! Nešla mu matika."

Oba se na sebe podívali a uchechtli se. Ted se zhluboka nadechl a podíval se na mě: ,,Vyhrál okresní kolo soutěže v matematice. Jen ty si nikdy ničeho takovýho nevšímáš, a proto jsi to nevěděla. Víš Scottová, někdy jsou věci úplně jinak než se zdají..."

,,A proč jste mi to sakra neřekli?! Vždyť jsem s ním byla asi pětkrát někde se učit!"

,,Přišlo nám to dost vtipný," vysvětlil Jared a hned ode mě schytal ránu do paže. 

,,Musíte se pořád bít? Je to fakt hrozný..." poznamenal Ted a vážně se na nás oba podíval.

Jared se na mě ublíženě podíval a plácl mě taky přes ruku. Ne, že by mlátil holky, to on doopravdy ne. Bylo to takové to dětské pošťuchování. Já se snažila, aby to ode mě byla aspoň trochu rána, ale on to nikdy tak nebral. Doopravdy to nikdy bití nebylo.

,,Aby ses nezbláznil!"

,,Víš, že to říkáš hodně často?" ušklíbl se Jared a zakroutil hlavou.

,,Ty zase dost často upozorňuješ lidi na věci, který jsou vážně dost nepodstatný!" přidal se k nám Ted a ukázal na Jareda.

,,Myslím, že ani jeden z nás není dokonalej a mohli bychom se s tím konečně smířit."

,,Je vážně divný, když v jedný větě řekneš dokonalej a potom bychom!" znovu poznamenal směrem ke mně Jared.

,,Mohl by sis ty svoje debilní kecy nechat pro sebe, Jarede?!" okřikla jsem ho a jakoby se urazila. Do chvíle jsme se všichni začali smát a válet se po stole.

,,Co je tak vtipného pane Allene?" zeptala se před námi učitelka a v tu chvíli jsme všichni zmlkli.

,,Nic, paní profesorko," flirtovně se usmál Ted.

,,Tak pojďte k tabuli!" ušklíbla se na něj zpět a začala svou hodinu.