Zlatá Pravidla Střední Školy ✔️

-7-

,,SIDE!!!" bušil někdo na moje dveře.

Otevřela jsem oči a dlouho mi trvalo než jsem se zorientovala. Sedla jsem si na posteli a prohrábla si vlasy.

Bušení na dveře stále nepřestávalo a navíc jsem měla pocit, že se čím dál tím víc stupňuje.

,,Side, vylez nebo si pro tebe dojdeme!" ozvalo se zpoza dveří a já s kňučením přistála znovu na polštáři a přetáhla si přes hlavu peřinu.

Někdo rozrazil dveře a pokojem se ozvaly hlasité rány dopadajících nohou na mou podlahu.

Strhli ze mě peřinu a začali se mnou třást.

,,Nechte toho idioti!" vykřikla jsem na ně a bránila se ze všech sil.

,,Vstávej! Jdeme hrát!" řekli oba a konečně přestali.

Sedla jsem si na postel a líně se rozhlédla po pokoji.

,,To tu budete stát celou dobu?" prskla jsem ospale.

,,Ne, jen se chceme ujistit, že vstáváš."

,,A kdy odjíždíme?" zeptala jsem se.

,,Máš třicet minut," řekl Nick a už se oba konečně vydali ke dveřím.

Vzala jsem si čisté oblečení a vlezla si do koupelny. Koupelny jsme měli v domě tři. Jednu dole u ložnice rodičů a jednu nahoře u našich pokojů, která je jen moje a Nickova. Wade si udělal provizorní byt z kousku našeho domu.

Přestavěl půlku druhého patra a část nad garáží, takže teď měl ložnici, malou koupelnu a ještě kuchyň s obývákem. Sice to všechno bylo dost malý, ale měl aspoň nějaký svůj osobní prostor.

Jakmile Wade začal pracovat u táty, začalo se mluvit o jeho budoucnosti. Nějak extra ji neřešil, ale věděl jedno. Dokud se neožení a nenašetří na dům, bude muset bydlet tady.

Po rychlé sprše jsem si oblékla svůj dres. Černý s bílými okraji a číslem. Vlastně to byla souprava, kterou pro nás nechal udělat táta k Vánocům. Každej jsme měli na zádech svoje oblíbené číslo, název člena a velký nápis Scott.

Udělala jsem si vysoký culík a rychle přiběhla dolů do kuchyně.

,,Dobré ráno!" usmála jsem se na všechny. Teda spíš jen na mámu, která v kuchyni byla. Vzala jsem si z lednice jogurt a zamířila rovnou na pohovku. Kuchyň obývák a jídelnu jsme měli jako jednu doopravdy obrovskou místnost, která byla rozdělena jen občas nějakým nábytkem nebo částí zdí, ale nikdy tam nebyly dveře.

Bratři a táta už seděli na pohovce a probírali taktiku.

Na všechny jsem se usmála a začala jíst.

,,Je doopravdy škoda, že Sid už nevyrostla. Kdyby byla tak o patnáct centimetrů vyšší, tak by to bylo mnohem lepší," poznamenal Nick.

,,Jo samozřejmě! Byla bych jak nějaká žirafa a nebyla schopná si najít kluka, to tak!"

,,Hele, to není pravda, byla bys pořád menší než mi dva!" ukázal Wade na něj a na Nicka.

,,Já jsem spokojená se svýma 169 centimetrama, tak toho oba nechte ano?" ušklíbla jsem se na ně.

,,Akorát při basketu je to dost na houby..." poznamenal Wade.

Protočila jsem očima a dojídala poslední lžičku jogurtu. Ano, doopravdy jsem uměla jíst rychle.

Ještě jsem si skočila vyčistit zuby, vzít si tašku a už mi jen zbývalo pomoct mámě s přípravou pití a svačin.

Od narození ve mně všichni měli kluka. Moji bráchové mě odmalička tak brali, a pak se k nim postupem času přidal i táta. Moje máma mě podporovala i v jiných věcech než jen ve sportu jako ostatní. Vždy se mi snažila vštípit, že dokážu cokoliv na světě. A samozřejmě mě vedla k nezávislosti.

,,S kým jsi včera přijela?" zeptala se nenápadně. 

,,S Tedem, byli jsme s děckama v Barney's."

,,Aha," pronesla trochu zklamaně.

,,Co?"

,,Jared tam nebyl?" vytáhla obočí.

,,Mami, kolikrát ti to mám říkat, Jared je můj nejlepší kamarád a má holku!" zakroutila jsem hlavou.

,,Jareda ti naprosto schvaluju!" zavolal z pohovky Nick.

,,Jo a Teda bych bral taky, on by se k tobě choval hezky!" taky zavolal Wade.

,,Nepotřebuju vaše svolení na to s někým chodit! Vy jste se taky neprosili!" řekla jsem nakvašeně.

,,Ale ty jsi naše sestřička a to je rozdíl!" řekl Nick, který zrovna přišel ke kuchyňské lince.

,,Ty sis toho všiml po těch 17 letech, to se divím. Vzpomínám si totiž na období, kdy jste mě vy dva oblíkali do klučičího a musela jsem s vámi chodit na hřiště předvádět, jak dobře hraju basket a fotbal. Říkali jste o mně, že jsem váš mladší bratr!"

,,To že jste udělali?" naštvala se mamka. Nikdy moc nemusela, když ze mě dělali kluka až moc. To, co jsem, už tak na ni bylo trochu moc, ale nikdy mi to nezazlívala.

,,Bylo ji jen osm," řekl omluvně Nick.

Máma po něm naštvaně hodila utěrku a pokračovala v balení sendvičů. 

Jakmile jsme všichni byli hotoví, tak jsme začali nastupovat do aut.

Já a rodiče jsme jeli v našem rodinném a mí bratři jeli v Nickově. Koupil si ho hned po maturitě za ušetřené peníze a jelikož můj táta vlastnil autodílu, tak nejenže ho sehnal za lepší peníze, ale potom si ho i na brigádě dost vylepšil. To stejný udělal i Wade, ale ten to auto už měl o trochu lepší a dražší... Taky na něm pracovával ve dne v noci.

Jeli jiným autem, protože měli vyzvednou svý holky. Přeci jen obě už skoro patří do rodiny a tohle je rodinná záležitost.

Dojeli jsme k hřišti a na parkovišti vedle něj čekali na bratry.

Přijeli asi po deseti minutách a Wade už byl trochu nervózní. Nerad chodil pozdě.

Jakmile Abigail vystoupila z auta, ihned jsem ji šla obejmout. Musela jsem přetrpět doopravdy hodně Wadeových rádoby holek. Doopravdy byly otřesný, ale Abigail? Musíte vždy něco protrpět, abyste dostali odměnu.

Abigail Littleová. Chodí do druháku na místní vysoké a s Wadem se seznámili díky Nickovi. Tehdy na jednom z mejdanů před Nickovou maturitou se dali do řeči a já jsem pak společně s Nickem do Wadea tlačila, aby se dali dohromady. Hraje fotbal a studuje podnikatelství. Je odvážná, akčí, živá a trochu praštěná. Do naší rodiny se dokonale hodí!

,,Tak co jak to jde ve škole a už ti došel dopis ze univerzity?" hned se začala vyptávat. Mluvila doopravdy rychle.

,,Ne, ještě ne, ale hned ti zavolám až se to stane. Musíme uspořádat menší mejdan!" usmála jsem se na ni a už vyhlížela Ruth.

Ruth Dudley. To byla pro změnu Nickova holka, která je stejně stará jako on a Abigail. Ona však bydlela ve vedlejším městě, takže se seznámili až v prváku na vysoké. Oba se dlouho crushovali až jsem zase musela zasáhnout já a pomohl mi Wade. Ruth byla doopravdy zlatíčko. Byla milá, laskavá, rodinný tip, upřímná a klidná. K Nickovi se hodila díky její klidné povaze, protože to on doopravdy nebyl.

,,Ahoj! Jak bylo na praxi?" taky jsem ji objala.

,,No, mohlo to být i lepší. Určitě nebudu veterinář pro farmu," zvedla obočí.

,,Pojďte nebo přijdeme pozdě," pronesl nervózně vždy přesný Wade.