Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

42. Spřízněné duše

,,Víš, co chci? Probouzet se každý ráno vedle tebe. No vážně, už nikdy nechci spát vedle někoho jinýho," prohlásil rozespalý Scorpius s úsměvem, když na rtech ucítil něžný polibek. Otevřel oči a pohlédl na mladíka, jenž ležel u něj v posteli a tiskl se k jeho rozpálenému tělu. Záplava medových kudrn, růžové tváře, chtivé záblesky v očích a měkké rty, jejichž dotek stále ještě cítil na těch svých. Ach, u Merlina, jak jen to miloval.

,,Jo, na tenhle pohled bych si dokázal zvyknout," zavrněl spokojeně Scorpius, zatímco očima mapoval tvář svého přítele. ,,Jsi tak roztomilej. Proboha, proč jsi tak roztomilej, Kiro?" vydechl zmučeně a v dlaních sevřel tvář mladého mrzimora. Naléhavě ho políbil a z chuti jeho měkkých rtů a úst se mu zatočila hlava.

,,Miluju tě," zašeptal náhle Kiro. Hlas se mu ustrašeně zachvěl, přesto se v těch dvou slovech skrývalo určité odhodlání a přesvědčení, že to, co řekl, myslí vážně. Scorpius celý ztuhl a odtáhl se od něj. Třeštil na něj oči a snažil se zpracovat, co mu Kiro právě řekl. Mozek jako by mu ale vypověděl službu. Celým tělem mu projel spalující záblesk, mrazivé zachvění, a v mysli mu problikávalo jediné slovo. Panika, panika, panika.

,,Promiň? Mohl bys to zopakovat?" řekl Scorpius tak trochu prázdným hlasem. Kiro sklopil pohled, aby blonďatý zmijozel nespatřil, jak se mu v očích zaleskly slzy zklamání.

,,Omlouvám se, to byla hloupost. Nechtěl jsem - zapomeň na to," vyhrkl rychle a tváře se mu zbarvily do nachova ponížením a ztrapněním. Rychle se vysoukal zpoza deky, ale než se stihl rychle obléct a zmizet, Scorpius ho popadl za paži a stáhl si ho zpátky k sobě.

,,Kiro," pronesl něžně a palci mu setřel neposedné slzy, jež se mu sklouzly po tvářích. Dojatě mladíka pozoroval a pocítil neuvěřitelnou touhu to milované stvoření sevřít ve své náruči a celého jej zulíbat. Byl jako malé ustrašené kotě, jež se vydalo objevovat svět. ,,Já na to ale nechci zapomenout. Řekni to. Řekni to ještě jednou, prosím."

Kiro zalapal po dechu. Bál se, že si to celé jenom vysnil. Nechtěl na Scorpiuse zničehonic vychrlit, že se do něj zamiloval. Ale už to nevydržel. Ta láska, jež se rozlévala jeho hrudí jako spalující žár, byla skoro až bolestivá. Musel mu to říct, ale bál se, že on to tak necítí. Že byl pro Scorpiuse jen tajný milenec, pobavení na pár nocí...

,,Miluju tě," zopakoval znovu, tentokrát pevnějším hlasem a objal jej kolem krku. ,,Vím, že to bude znít jako to největší klišé, ale já už si bez tebe svůj život nedokážu představit. Miluju tě tak moc, že na to nestačí všechna slova. Chci, abys věděl, že udělám cokoliv, jen abych tě viděl šťastného. Chci ti toho říct tolik a ujistit tě o tolika věcech, ale..." Trochu zoufale se zasmál a vjel si rukou do vlasů. ,,Ale nevím, jak to říct. Bože, to je to nejhorší vyznání všech dob, ale já prostě -"

Scorpius mu přiložil ukazováček na rty a usmál se na něj. ,,Ššš. Taky tě miluju, Kiro. Nikdy jsem nikoho nemiloval tolik jako tebe. A troufám si říct, že se to nezmění. Ale přestaňme se bavit o lásce. Láska je větší než příval slov. O lásce se nemusí mluvit. Cítíš ji. Láska prostě je. A na tom jediném záleží."

Oba dva se na sebe poťouchle culili a v ten okamžik cítili zvláštní spojení. Jako kdyby ta dvě slova jen upevnila jejich pouto. Scorpius nikdy nevěřil, že existuje něco jako spřízněné duše. Když ale potkal Kira, začal nabývat pocitu, že něco takového přece jen existuje. Že každý v životě má toho jednoho člověka, jenž je jeho druhou polovičkou. Jen je třeba jej najít.

Se smíchem Kira povalil zpět do peřin a vztyčil se nad ním. V ten okamžik pocítil neuvěřitelnou vděčnost, že to laskavé milující stvoření, jež by se pro všechny rozkrájelo, má vedle sebe.