Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

30. Zraněná srdce

Lenku probudily první zlaté paprsky vycházejícího slunce, které ji šimraly na tváři. Zhluboka si povzdechla, odhrnula si své světlé vlasy z tváře a protřela si oči, než se přetočila na bok a natáhla ruku na druhou polovinu postele. Když nahmatala jen prázdno, rychle se posadila a přejela pohledem celou ložnici.

,,Draco?" zavolala a zaposlouchala se do ticha domu, jež jí bylo i odpovědí. Neslyšela téct vodu z koupelny, ani nezaznamenala žádný hluk z kuchyně. Zamračila se a vstala, cestou se natahujíc pro župan přehozený přes židli u kosmetického stolku. Rychle se do měkkého kusu oblečení zabalila a bosýma nohama vyšla z pokoje a zamířila rovnou do druhé místnosti, zavazujíc si pásek kolem pasu. ,,Draco?" zkusila zavolat znovu a rychle vběhla do pokoje. Okamžitě se zarazila na místě, když spatřila svého muže, jak nehybně stojí u okna, dívá se ven a naslouchá tichému ženskému zpěvu, jenž se linul z gramofonové desky.

Lenka k blonďatému muži tiše došla a pak jej zezadu něžně objala kolem pasu. Zaznamenala, že se mírně uvolnil, a překryl její ruce těmi svými.

,,Vzbudil jsem tě?" zeptal se jí tiše. Zavrtěla hlavou. ,,Nemohl jsem usnout. Tak jsem si řekl, že si půjdu sednout sem, abych se zbytečně nepřevaloval ze strany na stranu a nebudil tě. Poslal jsem jim do práce zprávu, že dneska nepřijdu. Na to teď vážně nemám," svěsil sklesle hlavu.

,,Já ti rozumím. Pochopí to. Potřebuješ si odpočinout, Draco," zašeptala Lenka a konejšivě ho pohladila po břiše. Její manžel se nevesele uchechtl.

,,Takhle si moc neodpočinu, Lenko. Budu pořád myslet na to, co se stalo. Proč jsme se nepřestěhovali? Proč jsme si nekoupili nějaký jiný dům, kde by to navíc tolik nepáchlo tou příšernou minulostí? Kdyby k tomu domu neměla takové pouto, dávno bych ho prodal a koupil něco lepšího. Mohli jsme si to dovolit. Proč jsem to neudělal? Ještě štěstí, že jsme si tehdy alespoň koupili tenhle byt, jinak vážně nevím, kam bychom šli," poznamenal tupým hlasem a zavřel oči, poslouchaje veselou melodii. ,,Tuhle píseň měla tak ráda. Pamatuju si, jak ji pouštěla vždy, když pořádala ty své čajové dýchánky, anebo ji poslouchala, když otec nebyl doma. Když jsem byl malý, vždycky mě pak brala do náruče a tančila se mnou celým pokojem," svěřil jí se smutným úsměvem a setřel si první slzy, které opustily jeho oči.

,,Byla to úžasná žena. Měla jsem ji moc ráda. Bude mi tolik chybět. Není to fér," povzdechla si Lenka a smutně se opřela tváří o Dracova záda. Ten přikývl na souhlas.

,,Ani nevíš, jak moc bude chybět mně. U Salazara, udělala toho pro mě tolik. Bez ní bych byl mrtvej a bezcennej Voldemortův pěšák, kterej by slepě bojoval na jeho rozkaz proti Harrymu. Udělala ze mě lepšího člověka. A teď je prostě pryč," vzlykl a dál už to nevydržel. Otočil se k Lence a sevřel ji v pevném objetí, jako by se bál, že se mu rozplyne i ona. Hlasitě a srdceryvně vzlykal a bořil tvář do její hrudi, zatímco ho pomalu hladila ve vlasech, jež začaly smáčet i její slzy. Poklesli spolu na kolena na podlahu a pevně se objímali, oba plakajíce nad ztrátou ženy, která byla pro něj i pro ni nepostradatelnou matkou.

,,Měli bychom to říct Scorpiusovi. Ať se to dozví od nás a ne z novin," poznamenal mdlým hlasem Draco, když po nějaké době přestal plakat. Lenka ho políbila do vlasů.

,,Jsi na to připravený, zlato?" zeptala se ho něžně. Draco zavřel oči.

,,Na tohle nebudu připravený nikdy."

•••

,,Eileen, opravdu si moc vážím toho, že do toho jdeš se mnou," řekla vážným hlasem Beatrice, když se obě dívky chystaly na snídani. Byla to sotva chvilka, co se obě dvě rozhodly, že si udělají malý výlet do Francie a Ameriky, aby získaly lék pro maminku Bey a Alexe.