Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

26. On není můj otec

,,Já nevím, panebože, nechápu to," odpověděla Eileen a byla tak zděšená, že neměla daleko k tomu, aby se rozplakala. Něžně Alexovi kapesníkem otírala krev z obličeje a chvilkami ho poplácávala po tvářích, když viděla, že začíná být trochu mimo. ,,U Merlina, musíme odsud zmizet. Pomoz mi ho zvednout, Scorpiusi. Myslím, že teď chvilkama nebude vnímat, navíc předpokládám, že za chvíli se začne měnit zpátky do své podoby..." Scorpius jí přispěchal na pomoc. Než ale Alexe zvedli, přetáhli si kapuce přes hlavu, aby je na první pohled nikdo nepoznal. Potom s ním doklopýtali k výtahu a dojeli do Atria, kde už bylo mnohem méně kouzelníků než při jejich příchodu.

,,To je dobrý. Já to k těm krbům zvládnu sám, vy se schovejte pod plášť," zamumlal Alex a protřel si oči. Eileen a Scorpius z toho nebyli nadšení, tady se s ním ale nehodlali dohadovat, a tak ho pustili a skryli se pod pláštěm. Přesto šli hned vedle něj, kdyby se mu náhodou udělalo nevolno a podlomily by se mu nohy.

,,U Merlinových pitomých kalhot, já se zblázním! Proč jsme naplánovali tak debilní výpravu?" durdila se tiše Eileen, když je pohltil dav a na chvíli je od sebe odtrhnul. Pak si Alexe naštěstí všiml Scorpius, ale oba dva zarazilo, když zjistili, že není sám.

,,U Salazara, co se ti stalo, Anthony?" ptal se ho zrovna muž, který ho odtáhl do tmavého koutu kousek od krbů. Držel ho přišpendleného na stěně a pozorně sledoval jeho tvář. Když mu uhýbal pohledem, něžně ho vzal za bradu. ,,Někdo ti ublížil? Jestli chceš, můžu ho -"

,,Ne, to je dobrý, já to... vyřeším," zamumlal Alex, který se začal cítit nepříjemně. ,,Můžeš mě, prosím, pustit? Potřebuju jít domů."

,,No tak, Tony, chováš se, jako kdybys nevěděl, kdo jsem. Od té noci se mi vyhýbáš a já nechápu proč. Myslel jsem, že se ti to líbilo," zavrněl a pohladil ho po boku, načež se k němu sklonil a přitiskl své rty na ty jeho. Eileen nechápavě pootevřela ústa a Scorpius několikrát zamrkal, jestli se mu to nezdá. Alexovy oči se rozšířily překvapením, když ho muž začal líbat, a tak ho od sebe zděšeně odstrčil. Vysoký kouzelník se zatvářil dotčeně. ,,Co se s tebou děje?"

,,N-nic, já jen... není mi dobře. Musím domů," vykoktal Alex a třeštil na něj oči. Vyšší muž vypadal zklamaně.

,,To je škoda, myslel jsem, že bychom dnes mohli zajít někam na večeři... Dej mi vědět, až ti bude lépe. Chybíš mi," zašeptal mu do ucha, kousl ho do ušního lalůčku a pak se spokojeným úsměvem odešel.

,,Tohle se mi snad jenom zdá," poznamenal Scorpius směrem k Eileen, která neměla slov. Alex se zaraženě vydal ke krbům. ,,Prosím tě, řekni mi, že je to jen blbej sen."

Ela si povzdechla a dívala se, jak se bledý Alex přemisťuje pryč. Vlezli do krbu. ,,Obávám se, že ne. Vypadá to, že jsme do teď neměli tušení, jaká tajemství naše rodiny skrývají," zamumlala, objala Malfoye kolem pasu a zavřela oči, když se odletaxovali zpátky do Bradavic.

Jakmile Scorpius s Eileen vyklopýtali z krbu a objevili se v Severusově kabinetu, roztržitě se rozhlédli kolem, před očima ještě příliš živý obraz toho, co se stalo na Ministerstvu kouzel. Zrak jim nakonec padl na sípajícího Alexe, který klečel před pohovkou a čelo si opíral o paže položené na ní. Ela a Scorpius si vyměnili starostlivý pohled a poté na sebe kývli, jako by mezi nimi proběhla němá konverzace. Vzápětí Scorpius odstoupil zpět ke krbu a tmavovlasá čarodějka se posadila vedle Alexe, pokládajíc třesoucímu se chlapci ruku na rameno.

,,Alexi," zašeptala něžně a pohladila ho po zádech, zatímco soucitně sledovala, jak se přeměňuje zpět do své podoby. Z obličeje lehce vymizely mužské ostré rysy, vlasy se mu zkrátily a zesvětlaly, pokožka nabrala bledý odstín. Ruce již nebyly tak silné a prsty měl hubenější, temné oči získaly oceánově modrý odstín, což Eileen nemohla vidět, jelikož před ní skrýval svou tvář. Podvědomě tušila, že se v ní zračí vztek a pohrdání, nevěřícnost a zášť, jež v něm rostla a byla mířená proti jeho otci. Slyšela, jak lape po dechu, tělo se mu otřásalo pod náporem tichých vzlyků, a tak si jej přivinula k sobě do náruče jako malé dítě, jež se bojí tmy a samoty, a šeptala mu konejšivá slova, zatímco se choulil ve vřelém objetí, jež mu ochotně a s láskou poskytla.