Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

14. Nemilá překvapení

,,Ach jo, mě ten famfrpál tak nebaví!" postěžovala si hlasitě Beatrice, aby ji bylo slyšet, protože zmijozelská tribuna zrovna řvala nadšením, když dal jejich tým gól. Eileen a Alex zápas velmi prožívali a skandovali Scorpiusovo jméno. Ten jim pokaždé, když kolem nich proletěl na Měsíčním paprsku, směšně zasalutoval a zašklebil se. Beatrice mu samozřejmě také držela palce, ale famfrpál ji nikdy nelákal, v prvním ročníku se dokonce bála i nasednout na koště. ,,Scorpius má štěstí, že je dnes tak pěkně, jinak bych zůstala uvnitř hradu."

,,No tak, nekaž nám to," strčila ji do boku rozesmátě Eileen a usmála se na ni. ,,Slibuju, že hned, jak zápas skončí, tě vezmu do kuchyně na horkou čokoládu."

,,Tak to si nechám líbit," zamnula si Beatrice spokojeně ruce a taky se usmála. Alex se na ně s povytaženým obočím ohlédl.

,,Počkat. A co oslava našeho vítězství? To s námi nepůjdete? Tím Scorpiuse rozhodně nepotěšíte."

,,Budeme zpátky dřív, než řekneš Caligologie," zazubila se na něj Eileen. Když se jí Alex zpříma podíval do zelených očí, které překypovaly štěstím a radostí, srdce mu poskočilo a cítil, jak se i jemu na tváři formuje úsměv. Nejraději by takhle zůstal stát a jen se na ni díval... ale v tom ho Beatrice udeřila do paže.

,,Scorpius!" vykřikla a druhou rukou ukázala na blonďatého chytače v tmavě zeleném dresu, který se vrhl střemhlav dolů. Havraspárský chytač si toho všiml a okamžitě ho napodobil. ,,U Salazara, to přece nemůže vybrat!"

,,A je to tady, dámy a pánové! Scorpius Malfoy zahlédl Zlatonku a už je jí v patách! To už zaznamenal i náš druhý chytač Bloom a snaží se Malfoye dohnat!" křičel mrzimorský komentátor.

,,Jen klid, je to Scorpius, ten v tomhle má už praxi," uklidňoval ji Alex a dychtivě se díval, jak Scorpius těsně nad zemí srovnal svůj let a ruku natahoval po Zlatonce, která ale stále měla velký náskok. Zmijozelští tajili dech a převážně havraspárští povzbuzovali svého chytače k větší rychlosti.

Jenže zatímco všichni upírali oči na dění na hřišti, Ela ucítila nenadálý chlad. Ledový vítr jí rozcuchal vlasy a tvrdě ji udeřil do tváře, až musela přivřít oči. Co se to najednou děje? Zvedla hlavu a zahleděla se na oblohu. Slunce bylo skryté za tmavými mraky, které tu ještě před chvílí nebyly. Nerozuměla té náhlé změně počasí...

,,Ale ne! Už ji skoro měl!" zasténal zklamaně Alex a přidal se k ostatním zmijozelským, kteří bučeli na havraspárské odrážeče, kteří proti Malfoyovi poslali Potlouky, a málem se jim podařilo ho vyřadit ze hry. Eileen zatahala Beatrice za rukáv.

,,Cítíš to?" zašeptala jí do ucha. ,,Úplně se tu změnila atmosféra. Je chladněji. Jako by se blížila bouřka..."

,,Chceš se vrátit do hradu?" navrhla nadějně Beatrice, protože věděla, že se Eileen už odmalička bojí bouřek. Pak se ale zarazila i ona. ,,Počkej. Máš pravdu. Brr, to je najednou zima... Co se to děje? Vždyť ještě před chvílí nádherně svítilo sluníčko..." To už si změny počasí začali všímat studenti i profesoři. Eileen chtěla své nejlepší kamarádce odpovědět, když se náhle ozval hlasitý výkřik. Beatrice silně popadla Alexe za ruku a třeštila oči na oblohu, kde se zpoza mraků vynořilo několik mozkomorů. Studenti začali vyděšeně křičet.

,,Proboha..." uniklo Eileen ze rtů a vzápětí byla natlačena na tribunu, když všichni začali utíkat pryč. Profesoři už začali kouzlit své stříbrné ochránce, ale i tak si mozkomoři již našli několik obětí, jímž se rozhodli vysát duši. Poletovali po famfrpálovém hřišti a pokoušeli se zastrašit všechny, kteří se jim chtěli bránit. Ochladilo se a tráva pomalu zamrzala...