Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

22. Ve víru myšlenek

Eileen už netrpělivě přešlapovala po pokoji, jelikož se blížila večerka a Beatrice stále nikde. Začínalo jí to být divné. Nestalo se něco? Neublížil jim někdo? Nebo se třeba rozhodli, že dnešní noc stráví doma...

Málem nadskočila, když uslyšela Scorpiusův hlas. Okamžitě přiskočila k obousměrnému zrcátku, které leželo na posteli, a vzala ho do ruky. ,,Jo?" vyhrkla s očekáváním a netrpělivě vyčkávala, co z něj vypadne.

,,Alex se teď vrátil," informoval ji tlumeným hlasem a roztržitě si vjel rukou do rozcuchaných platinově blonďatých vlasů. ,,Jenom mě pozdravil a zavřel se v koupelně. Hádám, že dnešek neproběhl tak dobře, jak předpokládal..."

,,No sakra," zamumlala Eileen a nadějně pohlédla ke dveřím. ,,Beatrice tu ještě není. Cožpak nepřišla s Alexem?"

,,Já nevím, Elo. Třeba se šla ještě projít, nebo zašla do kuchyně pro nějaké jídlo... Určitě bude za chvíli tady," pokrčil rameny Scorpius, kterého to očividně nijak netrápilo. Jeho nejlepší kamarádka si povzdechla. ,,No tak. Hele, kdyby se dlouho neukazovala, dej mi vědět, dobře? Musím končit, nerad bych, aby se Alex vrátil a zjistil, že s tebou mluvím o něm... Tak dobrou."

,,Dobrou," zamumlala Eileen v odpověď a vzápětí už zírala na svůj odraz. Odhodila zrcátko vedle sebe a začala se přehrabovat v nočním stolku, hledajíc Pobertův plánek, který jí dal její otec. Když ho našla, natáhla se pro hůlku, jejíž špičku přiložila na kus starého pergamenu. ,,Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti," řekla a jakmile se jako pavučina začaly od rohů směrem ke středu šířit tenké černé nitky, netrpělivě plánek rozevřela a vyhledala zmijozelskou společenskou místnost, která se ještě dokreslovala. Všimla si, že Alex a Scorpius jsou ve svém pokoji, do očí ji udeřila tečka se jménem Rafael Nott, ale to teď nebylo důležité, hledala Beatrice...

Oddechla si, když ji spatřila v kabinetu Severuse. Tečky se jmény Severus Snape a Beatrice Jonesová se nehýbaly, takže předpokládala, že spolu ti dva o něčem diskutují. Jakmile ale z laboratoře vyšel i Harry, Beatrice se od nich odpojila a zamířila na chodbu. Eileen bedlivě pozorovala tečku s jejím jménem celou dobu, než dívka došla do zmijozelské společenské místnosti. Pak ještě letmo zalétla pohledem k Harrymu a Severusovi a překvapeně povytáhla obočí, když si všimla, jak se Harry od lektvaristy vzdaluje a vzápětí z plánku zmizel úplně. Teď ale neměla čas přemýšlet o tom, co se stalo a kam se to vypařil, jelikož se otevřely dveře a do pokoje konečně vstoupila Beatrice.

,,Už jsem se bála, že snad nepřijdeš!" přiznala se jí Eileen s úsměvem, když ale viděla, že Beatrice jen bez zájmu přikývla, úsměv jí z tváře začal pomalu mizet. Starostlivě sledovala, jak se její nejlepší kamarádka posadila na postel a s povzdechem si přitáhla kolena k bradě.

,,Upřímně jsem chvílema skutečně přemýšlela o tom, že alespoň na dnešní noc zůstanu doma," přiznala se jí tiše a upírala oči kamsi do země. Eileen se zvedla a došla k ní, načež se posadila na postel a objala ji kolem ramen. Beatrice jí vděčně položila hlavu na rameno.

,,Co se stalo, Beatrice?" vyptávala se Eileen a v duchu se trochu obávala odpovědi. Trochu ji ale uklidňovalo, že Bea nepláče. Zatím... ,,Povídej, jsem jedno ucho." Vzápětí přes ně přehodila deku a trpělivě vyčkávala, až Beatrice najde dostatek odvahy, aby se jí mohla vypovídat.

,,Když jsme se s Alexem vrátili domů, nikoho jsme tam nejdřív nenašli. Všude byl ale děsnej nepořádek, až to skoro vypadalo, že nás snad vykradli. Mysleli jsme si, že táta nahoře spí, nebo je třeba ještě v práci, ale potom jsem si všimla několika lahví od alkoholu. A nebylo jich zrovna málo," řekla jí tiše a hlas se jí trochu roztřásl. Eileen ji objala pevněji a jednou rukou ji začala konejšivě hladit po paži. ,,Hrozně se bojím, že to nebylo poprvé ani naposled, co se takhle opil, Eileen. Nevím, co se děje, a co je důvodem, proč se chová takhle. A neskutečně mě štve, že nevím, jak mu mám pomoct," špitla a zabořila jí tvář do ramene, zatímco zadržovala slzy. Nechtěla svého tátu vidět v takovémhle stavu. Nechtěla myslet na to, že zatímco oni jsou v Bradavicích, on je sám doma a užírá se minulostí i nejasnou budoucností, a aby zapomněl na všechny problémy, opíjí se.