Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

43. Přistiženy

,,Budeme se prostě muset nepozorovaně odplížit," shrnula to nervózní Beatrice, která musela přecházet po pokoji, aby se trochu zklidnila, zatímco ladily svůj plán. Celý den se neuvěřitelně táhl a ona byla jako na trní. Konečně si odpoledne s Eileen sedly ve svém pokoji a začaly dávat dohromady všechno, co doposud měly.

Z koleje odejdou po večerce, to je minimální pravděpodobnost, že je někdo ze studentů uvidí. Beatrice znala rozpisy hlídek prefektů a primusů, takže věděla, kdy a v jakou dobu budou chodby prázdné. Potom stačilo dát pozor, aby náhodou nepotkaly žádného z učitelů. K tomu jim měl dopomoci Pobertův plánek. S neviditelným pláštěm by to bylo rychlejší a bezpečnější, ale budou se muset obejít bez něj.

Až se dostanou ven, poběží k Hagridově hájence. Tam se totiž se zraněnou tlapkou léčila Gaia, jedno z mláďat Jupitera a Star. Už ale byla víceméně v pořádku, jen si ji Hagrid prozatím nechal blízko u sebe na pozorování, kdyby se náhodou něco zhoršilo. To jim hrálo do karet. Gaia velmi ochotně souhlasila, že je do Krásnohůlek a do Ilvermorny dostane, a snad stihnou být do svítání zpět v Bradavicích, pokud všechno půjde hladce. Bohužel, nikdo, pokud v dané škole nestudoval, nevěděl, kde přesně se kouzelnické školy nacházejí, ale to byla obrovská výhoda Šťastných draků, kteří dokázali najít každé místo, na něž jste se potřebovali dostat.

Pak už bude jen třeba vzít si trochu vody z kouzelné fontány v Krásnohůlkách a utrhnout pár lístků z hadího stromu v Ilvermorny, a to nejtěžší bude za nimi.

,,Nic jiného nám nezbývá," souhlasila s ní zachmuřeně Eileen a znovu se podívala na všechny věci, které si braly s sebou. Rozložily si je na postel, aby si mohly zkontrolovat, že skutečně mají všechno. Pobertův plánek, hůlky, batoh s jídlem a pitím, jež dopoledne dostala od skřítků v kuchyni, teplé pláště, náhradní oblečení... No, to by snad mělo být všechno. Eileen se podívala na Beatrice, která si kousala rty.

,,Tak co? Půjdeme na to?"

,,Půjdeme na to," odpověděla rozechvělým hlasem, a Eileen ji ještě rychle objala. Beatrice se k ní přitiskla a modlila se k mocnému Merlinovi, aby všechno dobře dopadlo a její maminka se uzdravila.

Dívky se začaly připravovat. Oblékly se do zimního oblečení, protože v noci bude chladno a navíc stráví několik hodin ve vzduchu na hřbetě Šťastného draka. Zastrčily si hůlky za pas a Pobertův plánek měly při ruce, jelikož jej bylo ještě potřeba. Eileen si na záda hodila batoh a Beatrice si přes rameno přehodila brašnu s oblečením, kde byly i jejich teplé pláště. Ještě chvilku počkaly, přemítaly, zda něco nezapomněly, a pohledem neustále propalovaly hodiny, jejichž ručička se vlekla neuvěřitelně pomalu. Konečně bylo několik minut po večerce a ve společenské místnosti snad už byli poslední opozdilci.

,,Půjdu první a zkontroluju to. Když tak se můžu vymluvit na to, že jdu za tátou," zamumlala Eileen, když potichu vyšly z pokoje. Beatrice se zmohla na pouhé přikývnutí, všechna slova jí totiž uvízla v krku.

Ela s bušícím srdcem prošla chodbou a nakoukla do společenské místnosti. Úlevou vydechla a mávla na Beu. Nikde nikdo! Pouze praskající oheň narušoval panující ticho.

Obě dívky co nejtišeji došly ke vchodovým dveřím a proklouzly na chodbu. Na stěně se okamžitě zažehly pochodně a vystrašené zmijozelky sebou trhly. Samozřejmě, že už občas porušily školní řád a plížily se chodbami po večerce, ale tohle bylo něco jiného. Utíkaly se školy a chystaly se vstoupit za hranice cizích kouzelnických škol, do nichž neměly pozvání. A kdo ví, co všechno by tím mohly odstartovat, kdyby na ně někdo přišel...

Beatrice už ten vnitřní nátlak nevydržela a chytla Elu za ruku. Ta ji pevně stiskla a mžourala do Pobertova plánku. Nechtěla vytahovat hůlku, aby na ně neupoutala případnou pozornost, takže malé písmo luštila ve světle pochodní. Jejich chodba byla prázdná, až na Harryho, jenž seděl ve svém kabinetu, paní Norissovou, která pochodovala před Velkou síní a po druhém patře pobíhal Filch a honil Protivu, ale také po schodišti scházel Trocar a nejspíš měl namířeno do spodní části hradu. A to se Ele vůbec nelíbilo.