Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

24. Výprava na Ministerstvo kouzel

Sobota příštího týdne se ve společenské místnosti Zmijozelu nesla v líném duchu, dokud dovnitř jako rozzuřený hipogryf nevběhla udýchaná Eileen, čímž na sebe samozřejmě upoutala pozornost všech lelkujících studentů, kteří se mezi sebou bavili, dopisovali úkoly, nebo si četli. Eileen se trochu s rozpaky zarazila, jelikož si až teď uvědomila, že její příchod mohl proběhnout trochu klidněji, ale rozhodla se to nechat být a zamířila rovnou ke kulatému dřevěnému stolku, u něhož seděli Alex se Scorpiusem a soustředili se na šachovou partii.

,,Potřebuju s vámi mluvit," vyhrkla Eileen a snažila se tlumit svůj hlas, aby jejich rozhovor ostatní studenti neslyšeli.

,,Jsi zpátky nějak brzy, tátové měli na práci důležitější věci?" poznamenal Scorpius a vychytrale se usmál, když Alexovi sebral královnu.

,,Soustřeď se přece!" křikl na Alexe nahněvaně jeho jezdec a šlehl pohledem po Eileen, která se pro změnu zamračila na Scorpiuse. ,,Vždycky, když přijde, jsi úplně mimo!" Jones se začervenal a sklopil pohled, doufaje, že si toho ani jeden z kamarádů nevšimne.

,,Táta mi řekl, že za chvíli oba dva odchází kvůli schůzi na Ministerstvo," odpověděla jim naléhavě a kousala se do rtu. Její prohlášení oba mladíky zarazilo a nevěřícně na ni pohlédli, ignorujíce pobouřený křik šachových figurek.

,,To jako vážně?" vydechl Scorpius a okamžitě se zvedl ze svého místa. Eileen přikývla a přesunula pohled na Alexe, který si náhle nebyl jistý, jestli to byl skutečně dobrý nápad, a začala se ho zmocňovat úzkost a strach, jestli to vyjde, jestli je někdo nechytne, jestli se něčím neprozradí, nebo co když se něco stane... ,,Ale... nejsme vůbec připravení -"

,,Docela pochybuju, že se na něco takového můžeš připravit. Na Ministerstvu kouzel se může stát naprosto cokoliv, a i kdybychom si něco naplánovali, nemyslím si, že by nám to vyšlo podle představ," řekl Alex s pokrčením ramen a snažil se znít klidně, přestože uvnitř sebe začínal trochu panikařit, jelikož když to řekl nahlas, bylo to snad horší, než když to dusil v sobě a představoval si, jak by reagoval jeho otec, kdyby je chytili. Eileen souhlasně přikývla, přestože z toho nebyla příliš nadšená, ale Alex měl v tomhle pravdu. ,,Co mi dělá trochu starosti, je to, jak se tam dostaneme včas."

,,V první řadě potřebujeme Pobertův plánek," podotkl Scorpius a kývl na Eileen. ,,Já dojdu pro neviditelný plášť. Alexi, potřebujeme vlas tvého otce, který hodíme do mnoholičného lektvaru. Mimochodem, mě tedy spíš dělá starosti to, jak se na to Ministerstvo dostaneme. Pokud jste něco neprováděli za mými zády," Alexe Merlin ví proč donutila tahle věta se začervenat, ,,a nenaučili jste se vytvářet a aktivovat přenášedlo, tak se obávám, že se na celou akci můžeme vykašlat, vážení."

,,Já náhodou vím, že naši se na Ministerstvo dostanou pomocí krbu, který tam na pár hodin nechali připojit. A taky mám náhodou přístup do jejich pokojů, takže se dovnitř bez problémů dostaneme," usmála se Eileen, spokojená sama se sebou. Scorpius se zašklebil.

,,To je tak, když má někdo protekci." Vzápětí už se chlapci rychle vydali do svého pokoje, aby si s sebou vzali potřebné věci, a Eileen zamířila pro Pobertův plánek, aby mohla zjistit, kdy Harry a Severus hrad opustí, jelikož děti nevěděly, kdy se schůze přesně koná.

S bušícím srdcem a s očekáváním toho, co přijde, vběhla do svého pokoje a popadla Pobertův plánek. Z rukávu vytáhla svou hůlku, jejíž špičkou poklepala na kus pergamenu. ,,Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti," zašeptala a zatímco nepřítomným pohledem sledovala, jak se z rohů postupně jako pavučina šíří inkoustově černé tenké čáry, v duchu horečně přemýšlela nad tím, jak jejich výprava na Ministerstvo asi dopadne. Myšlenky jí létaly jedna přes druhou a ji napadaly všechny možné katastrofy, které by se za ten večer mohly přihodit.