Beatrice seděla v koutě knihovny a pročítala si knihy o lektvarech. Pořád přemýšlela nad svou matkou, nad tím, jak se asi má, a zda jí ten lektvar opravdu pomůže. Měla by se s Eileen domluvit, kdy půjdou najít potřebné přísady. Bylo by nejlepší pustit se do toho co nejdřív, než bude příliš velká zima na létání na Šťastných dracích. Škoda, že Eileen půjde na ples s Rafaelem Nottem. V tu dobu bude celá škola ve víru tance, dobré nálady a punče, takže by se zrovna v ten den hodilo odsud nepozorovaně zmizet. Ale Ela má doprovod a stejně by byla nejspíš moc velká zima.
Bea přemýšlela, co Scorpiusovi najednou přelétlo přes nos. Poslední dobou byl myšlenkami jinde a když ho z toho omámení někdo vyrušil, hned po něm vyjel, sbalil se a odešel. Přestože s tím zpočátku nesouhlasila, nakonec si myslela, že všichni čtyři půjdou v párech jako kamarádi. Eileen s Alexem a Beatrice se Scorpiusem. Ale zřejmě se to ani jednomu z nich nezamlouvalo a Beatrice nechápala, proč s tím měl Scorpius takový problém, když to navíc sám navrhnul. Vždyť přeci neměl žádnou jinou partnerku, neměl přítelkyni, kterou by chtěl pozvat a užít si s ní večer. Tak proč tak vyváděl, u Merlina? To pro něj byla Beatrice tak ošklivá?
Půvabná tmavovláska sice nezdědila podobu své matky, byla však stejně okouzlující jako ona. Jemné rysy tváře, dokonalá postava, ten spalující oheň, který v sobě nedokázala jen tak uhasit, když se pro něco nadchla. Tmavé vlasy měla hebké a lesklé a její tmavé oči dokázaly zaujmout nejednoho člověka. A přesto ji na ples nepozval ani její nejlepší kamarád.
Trochu se zamračila a z kapsy sukně vytáhla malé zrcátko. Chvilku hleděla na svůj odraz a snažila se přijít na to, co je na ní špatně. Tváří se moc naštvaně, arogantně? Má divný nos? Špatnou pleť? Mračila se a prsty si přejížděla po tvářích a hledala nedokonalosti.
,,Vypadáte jako vždycky velice půvabně, slečno Jonesová, nemějte strach," ujistil ji známý baryton podbarvený pobavením. Beatrice se polekala a rychle zaklapla zrcátko. Ucítila, jak se jí hrne červeň do tváří a v duchu si vynadala, když zjistila, že u jedné z polic stojí profesor Trocar a shlíží na ni.
,,No, já jen - ehm - děkuju," dostala ze sebe s rozpaky, když si uvědomila, že jí vlastně složil kompliment.
,,Nemusíte se mi tu obhajovat, proč koukáte do zrcátka. Každá dívka chce vypadat dobře, a o to zvlášť v období, když se blíží taková sláva jako je ples," podotkl Trocar a Beatrice znovu napadlo, zda její profesor neumí číst myšlenky. Mírně se na něj usmála a zastrčila si pramen vlasů za ucho. ,,Jak říkám, nemějte obavy, že byste nebyla krásná. Velmi vám to sluší."
,,Ale pane profesore, tohle nemusíte. Jsem přece jenom vaše studentka..." zamumlala Beatrice, ale lhala by, kdyby tvrdila, že jí to nelichotilo. Naopak, jeho komplimenty si velice užívala. Tohle byl muž, gentleman. A ne to stádo pitomců, co běhá po škole. Najednou vlastně ani nelitovala, že ji nikdo nepozval. Její doprovod si jí musel vážit.
,,To máte pravdu, slečno Jonesová, ale také jsem nyní ředitel vaší koleje a musím přeci dbát na to, aby moji svěřenci měli co nejméně trápení," mrkl na ni profesor. A Bea uznala, že na tom asi něco je.
,,A co vy, pane? Už máte partnerku?" zeptala se ho, nedokázala potlačit svou zvědavost. S žádným jiným učitelem si nebyla nikdy tak blízká jako s Trocarem a bylo na tom cosi vzrušujícího.
Trocar se zasmál tím svým hlubokým smíchem a Beatrice potichu vzdychla. Bylo to skoro jako hudba pro uši. ,,Kdepak, slečno, já na ples s nikým nepůjdu. Protože s tím, s kým bych chtěl, to nelze. Je to proti pravidlům a vlastně si ani nejsem jistý, zda by ten dotyčný člověk se mnou jít chtěl," odpověděl jí a tak pronikavě se na ni zadíval těma svýma černýma očima, až Beatrice zašimralo v podbřišku. Byla ráda, že sedí, protože hrozilo, že by se jí podlomily nohy.
ČTEŠ
Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²
FanficII. díl Od porážky dvou nejmocnějších černokněžníků všech dob uplynulo již více než dvacet let. Mnozí předpokládali, že teď už budou svobodní a budou moci žít bez každodenního strachu. Po několik let tomu tak skutečně bylo - než se objevila nová hro...