Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

38. Stejná jako on

Eileen mlčky zírala na rozzářeného Rafaela Notta a přestože už předem tušila, že se jí zeptá na to, zda s ním půjde na ples, i tak ji ta otázka zaskočila a najednou nevěděla, co odpovědět. Ples vůbec neřešila, bylo jí jedno, jestli na něm bude nebo ne, a když už, předpokládala, že tam půjde se Scorpiusem nebo s Alexem. Mohli tam jít jako kamarádi. Když ale pohledem zabloudila k místu, kde ještě před chvílí seděl Alex, zjistila, že už je pryč. No, on by se mnou na ples stejně nechtěl jít jen jako kamarád, pomyslela si smutně Eileen.

Trochu ji bodlo u srdce. Alex byl zřejmě přesvědčený o tom, že ona s Rafaelem půjde. Bála se, že teď se jí Ax bude vyhýbat ještě víc.

Nechtěla ho ztratit. Ale nemohla s ním hned druhý den jít na rande, potřebovala čas. Sice se po Scorpiusových slovech začala na Alexe dívat trochu jinak, ale člověk se ze dne na den zamilovat nedokáže.

,,Eileen?"

Když zaslechla své jméno, zjistila, že už nejspíš nějakou dobu na Rafaela zírá prázdným pohledem. Zatraceně. Omluvně se na něj usmála a přešlápla z nohy na nohu. Tak. Alex svou šanci už zřejmě nechce. A ona jinou nabídku stejně nedostane. Mrzelo by ji, kdyby musela Rafaela odmítnout, jen proto, že o ni stojí Alex (který navíc utekl pryč!). Kvůli němu se přece nebude omezovat. A navíc ji na ten ples nepozval. Věděla, že je stydlín, ale znali se už přece tolik let! Nemusel se bát se jí na to zeptat.

Zhluboka se proto nadechla a obdarovala Rafaela širokým úsměvem. ,,Ano, Rafaeli. Na ten ples s tebou půjdu moc ráda," řekla mu a když viděla, jak se štěstím celý rozzářil, zahřálo ji z toho u srdce. Studenti kolem začali tleskat a pískat. Eileen se musela zasmát a cítila, jak se červená. Takovou reakci by pochopila, kdyby ji Rafael požádal o ruku. Vždyť s ní chtěl jít jen na obyčejný ples!

,,Eileen! Ani nevíš, jakou mám radost!" vydechl nadšeně Rafael, popadl ji do náruče a zatočil se s ní, což bylo s kyticí v ruce trochu obtížné. Pak ji položil na zem a rozpačitě se usmál, než jí tu nádhernou kytici předal. Eileen si ke květům přivoněla a na okamžik zavřela oči. Lilie jí vždycky připomněly Severuse a Harryho. A když už o něm byla řeč...

Její otec se právě rychle prohnal kolem zmijozelského stolu a rychle zamířil ven z Velké síně. Eileen se za ním zaraženě a trochu s obavami zadívala. Rafael si jejího výrazu všiml a krátce jí stiskl rameno. Pohlédla na něj. Povzbudivě se usmál, až se mu kolem očí udělaly malé vějířky vrásek, a kývl na ni.

,,Jen běž za ním a zjisti, co se stalo. Já se neurazím. Ještě se přece uvidíme," řekl jí. Ela vydechla přebytečný vzduch z plic, vděčně se pousmála a před odchodem mu vlepila malou pusu na tvář. Zatímco svižně procházela kolem zmijozelského stolu, její spolužáci jí gratulovali k tak dobrému a pěknému partnerovi. Sotva to vnímala. Myslela jen na Harryho a na to, co ho asi tak mohlo rozrušit. Ihned se jí v hlavě začaly objevovat ty nejhorší scénáře a většina z nich se týkala Severuse. Ne, ne, ne. Ten je určitě v pořádku. Rychle se ty nehezké myšlenky snažila zaplašit a vyběhla ven.

,,Tati!" zavolala za ním, když viděla, že pomocí složitých kouzel odemyká hlavní bránu. Překvapeně se na ni ohlédl, a když spatřil, jak tam bezradně stojí s obrovskou kyticí v ruce, neubránil se úsměvu. Ela se začervenala. ,,Tati..."

,,Rafael Nott? Gratuluji ti. Pohledný, chytrý, docela milý, na zmijozelské poměry..." poškádlil ji, ale v obličeji byl poněkud bledý. Eileen k němu mezitím došla. Potřebovala vědět, co se stalo. ,,Jsem rád, že půjdeš na ples, Eileen. Potřebuješ se trochu uvolnit a přijít na jiné myšlenky. Já si svůj první ples sice příliš neužil, ale ty jsi děvče a bude to jiné -"