Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

19. Trable rodiny Jonesových

,,Beatrice, tak počkej přece!" Dívka na okamžik zatla ruce v pěst, když zaslechla volání svého bratra a následný dupot, jenž byl hlasitější, jak se Alex přibližoval. Nakonec přece jen trochu zpomalila a počkala, než s ní srovná krok. Nějakou dobu kráčeli mlčky bok po boku, než se zase ozval Alex, jelikož se zdálo, že Beatrice bude spíše mlčet. ,,Jak dlouho spolu ještě nebudeme mluvit? To se na mě budeš zlobit do konce života za to, že jim - nám - chci pomoct?"

,,Já se na tebe nezlobím," odpověděla nakonec tiše, a v jejím hlase nebylo po zlobě skutečně ani stopy. ,,Jen s tím nesouhlasím a tehdy mě naštvalo, že... že jsi prostě chtěl takhle riskovat. A pořád chceš. Ale je to tvoje rozhodnutí a já se do toho nebudu motat. Jen se mi to prostě nelíbí, Alexi, to je všechno. Nechci se ti do toho plést, ale zároveň bych ti v tom ráda zabránila."

,,Je těžký být holkou," zakřenil se Alex, ale než došli ke kabinetu profesora Snapea, zastavil se a vzal Beatrice za paži. ,,Počkej ještě. Viď, že to neřekneš tátovi? Prosím, Beo. Jsem ochotný riskovat všechno, abych se dozvěděl, zda mamce dokáže něco pomoct."

Beatrice zavrtěla hlavou a povzdechla si. ,,Ne, neřeknu mu to. Ale jestli vás odhalí, tak vás krýt nebudu, jasný?" Alex se široce usmál a přikývl. Jeho sestra ještě chvíli přešlapovala na místě a kousala se do rtu, než dodala: ,,Víš, možná i kvůli tomuhle s vámi nechci jít. Bojím se, že bych zjistila, že je všechno snažení ji zachránit marné. Nevím... nevím, co bych dělala."

Alex si ji bez řečí přitáhl na svou hruď a v duchu si oddechl, když se od něj neodtáhla, ale naopak se k němu přitiskla ještě víc. Pohladil ji po zádech. ,,Neboj se. Zvládneme to."

,,Tolik chci věřit tomu, že mi říkáš pravdu," špitla a stěží zadržovala slzy, když si uvědomila, že za pár okamžiků se po dvou měsících zase setká se svou maminkou, která bude pravděpodobně ve stejném stavu, jako ji viděla naposledy. Ne-li v horším... ne, ne, ne. Zavrtěla hlavou a přinutila se nemyslet na ty nejhorší scénáře, které by se mohly stát. Jemně se vymanila z Alexovy náruče a pokusila se o úsměv. ,,Měli bychom jít. Profesor Snape na nás už určitě čeká a táta si bude dělat starosti, kde jsme tak dlouho." Alex přikývl na souhlas, a tak se společně rozešli ke kabinetu Eileenina otce.

Jakmile zaklepali, vpustil je dovnitř a ve stručnosti jim zopakoval všechny instrukce od ředitelky McGonagallové, které za ta léta znali už zpaměti. Když jim pokynul, že mohou přejít ke krbu, jako první se domů odletaxovala Beatrice, hned po ní Alex. Sotva vypadli z krbu, rozkašlali se a zmateně se rozhlíželi po obývacím pokoji. Anthony tu nebyl.

,,Myslíš, že je ještě v práci?" otázal se opatrně Alex a ohlédl se na Beatrice, která si z oblečení oprašovala saze. Beze slov mykla rameny. Obě děti v tu chvíli tížila ta stejná otázka: Co když na to zapomněl?

,,Třeba... ještě spí," navrhla nadějně Beatrice a její dvojče rychle přikývlo. Alex se přesto znovu rozhlédl po pokoji, jako by se tu jejich otec někde skrýval a čekal na vhodnou chvíli, kdy na ně bude moct vybafnout.

,,Vypadá to tu docela neuklizeně," řekl tiše a v tom měl tedy rozhodně pravdu. Stará vydání Denního Věštce se válela všude kolem, (noviny byly opravdu staré, jelikož z několika prvních stránek na něj pomrkávala Harryho tvář, když ještě studoval a poté začal učit) pohovka byla posunutá nakřivo, před krbem se na koberečku povalovala spousta popela a na stole se kupily hrnečky od kávy. A sklenice od -

,,Ale ne," vyhrkla Beatrice, která si všimla nedopitého alkoholu a poloprázdné otevřené skříňky, v níž se ukrývalo ještě pár lahví whisky a vína. ,,Neříkej mi, že... že zase pije," špitla plačtivě. Alex s povzdechem pomalu zavrtěl hlavou nad nerozumným chováním jejich otce. Co se to s ním jen dělo? Nikdy dřív takový nebyl. ,,Bože, neměli jsme do Bradavic jezdit. Neměli jsme ho tu nechávat samotného. Kdybychom tu byli s ním, neměl by pocit, že je na všechno sám, a tohle by se nestalo."