Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

4. Dvě tváře

,,Dále," vyzval dotyčného Draco, aby vstoupil, a on i Severus se zahleděli na dveře. Klika se pohnula, dveře se otevřely - a dovnitř vstoupil Anthony, který vypadal, že se sotva drží na nohou. ,,Ahoj, Tony," pozdravil ho Draco a poočku koukl na Severuse, snaže se tak zjistit jeho reakci na příchod Jonese, ale ten nehnul ani brvou a tvář měl kamennou a žádnou emoci nenechal vyklouznout ven.

,,Ahoj, Draco, prosím, mohli bychom si dneska pospíšit? Musím do práce, mám toho nad hlavu a -" náhle se zarazil, protože až teď zaznamenal, že Malfoy není ve své kanceláři sám. Naprázdno polkl, černé oči byly náhle ledové a chladné. Severus mu pohled přímo oplácel, ale nakonec to byl Anthony, kdo odvrátil tvář. Přestože byl Snape jeho kolejní ředitel, nikdy si k němu nevybudoval žádný vztah podobně jako jeho spolužáci. Vždycky byl proti němu takový neutrální, ale jakmile se Harry dal dohromady se svým profesorem a poté měl chvilkový úlet s Anthonym, Tony a Severus byli vždy v přítomnosti toho druhého odměření a napjatí, a vznikala mezi nimi nesnášenlivost, která z Anthonyho strany za ta léta přerostla v nenávist.

Přestože Anthony ujišťoval Harryho i sebe, že mu nevadí, že si místo něj vybral Snapea, opak byl pravdou. Anthonyho to zlomilo, ačkoliv na sobě nedal nic znát. V hloubi duše věděl, že vztah s Harrym nemá budoucnost, přesto ho jeho odmítnutí ranilo a dlouhou dobu z toho byl nešťastný.

Proto, když se zjistilo, že je Snape mrtvý, naivně si myslel, že se mu znovu otevřela cesta k Harrymu. Jenže před jeho smrtí se o Tonyho začala zajímat Gabrielle Delacourová, která jej svým nádherným vzhledem očarovala. Tehdy jej obestíral smutek a neštěstí, a tak se jí snáz podvolil, přestože jeho srdce bilo pro Harryho.

Tolik tehdy doufal, že se k němu Harry vrátí, že bude konečně a doopravdy jen jeho. Jenže Harry vroucně a upřímně miloval Severuse, a čím více dní uplynulo od jeho smrti, tím sklíčenější byl. Byl odhodlaný přivést ho zpět ze světa mrtvých a to Anthonyho ranilo podruhé. Tehdy definitivně pochopil, že u Harryho už nikdy nebude mít šanci, že je pro něj mrtvou minulostí, že tehdy pro něj byl jen chvilkové rozptýlení, jež kdysi potřeboval.

Svůj vztek přesunul ze Snapea i na Harryho. Byl si jistý, že je to jeho chyba, že za to všechno, co se stalo a čím si Anthony prošel, může jen on. To kvůli němu přišel o matku. Kvůli němu zavraždili Gwen. To on mu dokonale popletl hlavu, donutil jej se do něj zamilovat a pak jej surově odkopl, jako by byl jen bezcenný kus hadru, s nímž se dá vytřít špinavá podlaha. Vyměnil ho za někoho lepšího. A Anthonymu zničil celý život.

Prvních pár let manželství si nalhával, že se přes to skutečně přenesl, a že Gabrielle bezmezně miluje. Ta se snažila o to, aby byl šťastný a spokojený, vždycky jej vyslechla, vždy mu pomohla, a nakonec mu porodila i dvě překrásné děti, jež byly snad jeho jediným štěstím. Gabrielle pro něj byla spíše blízká přítelkyně než láska jeho života. Věděl, že Gabrielle si zaslouží někoho lepšího, někoho, kdo ji bude skutečně milovat a bude jí oddaný celým svým srdcem. A on sám byl ze sebe zhnusený, že k ní není upřímný. Jenže za ta léta vášeň zmizela, pomíjivá neupřímná láska se ztratila, a Anthony si konečně přestal lhát, jako to dělal od Harryho odmítnutí.

Stále ho miloval. Miloval Harryho.

Přesto, když Gabrielle záhy onemocněla a lékouzelníci nevěděli, o co se jedná a jak ji vyléčit, jeho srdce znovu změklo a alespoň na nějakou dobu bylo plné lásky, starostlivosti a citu, a on se zodpovědně věnoval péči o Gabrielle i o jejich dvě děti.

Alespoň do té doby, než se v něm zase něco zlomilo. Alex a Beatrice odjeli do Bradavic, on zůstal sám, stav Gabrielle se nezlepšoval. Anthony nevěděl, jak dál, kudy kam, co dělat. Připadal si ztracený, jako by byl ve světě, do něhož nepatří, mezi lidmi, jež nezná. Občas měl pocit, že je uvězněn mezi čtyřmi stěnami, které se k němu postupně blíží, aby jej mohly konečně rozmáčknout jako malého švába. Někdy si přál, aby se to doopravdy stalo. Aby jej to zabilo, zničilo.