Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

27. Trosky

,,Poslouchej mě, Draco. Ty se teď potřebuješ nejdřív pořádně uklidnit, dobře? Jen klid, tohle zvládneme, ano? Dýchej," šeptal Dracovi Harry, aby ho uklidnil. Blonďák vyběhl z místnosti uprostřed schůze a zamířil rovnou k výtahům, aby odsud mohl zmizet. Naštěstí jej Severus s Harrym stačili dohnat včas, než jim zmizel v krbu.

Draco vrtěl hlavou a Harry sevřel jeho ramena o něco pevněji. ,,To je dobré. Jo. Měli byste se vrátit na schůzi, ať nepřijdete o něco důležitého. Já to zvládnu."

,,Ne, ty jsi důležitější," namítl Harry měkce a Draco na okamžik zavřel oči, než svěsil hlavu a do očí mu spadly prameny jeho platinově blonďatých vlasů. Za ty dlouhé měsíce, kdy pracoval od rána do večera u svatého Munga a výsledky nebyly prakticky žádné, bylo příjemné tohle slyšet.

,,Jde o záchranu celého kouzelnického světa, o záchranu celé naší existence. Já jsem jen další člověk, co balancuje na pomyslném laně, aby nespadl do nekonečné propasti," usmál se trpce Draco a mírně se zachvěl, když ucítil, jak Harry klouže dlaněmi po jeho pažích.

,,Ale ty jsi rodina, Draco," odporoval mu tmavovlásek. To byla pro Malfoye poslední kapka, která rozbila křehkou hranici, za níž skrýval svou slabost. Maska silného a vyrovnaného muže mu okamžitě spadla z tváře a on se náhle zhroutil Harrymu do náruče, co na tom že stáli v Atriu Ministerstva kouzel.

,,J-já - já se hrozně bojím," přiznal se mu šeptem, jako by byl malé dítě, jež se někomu svěřuje se svým tajemstvím. Strach mu zatemňoval mysl, ovládal jeho tělo, a přestože toužil skočit do krbu a přemístit se k Malfoy manor, nohy měl náhle jako z olova a nedokázal udělat ani krok. Potřeboval vědět, že se nikomu nic nestalo, ale zároveň se bál toho, co tam najde, až se na místě objeví. Byl proto Harrymu i Severusovi vděčný, že byli ochotni stát mu po boku a neuposlechli jeho návrhy, aby se vrátili zpět.

,,Já vím. Taky se bojím. Ale musíme se tomu postavit, a to nejen kvůli našemu strachu. V sázce je mnohem víc," zašeptal mu Harry a váhavě zvedl ruku, jíž ho pohladil po vlasech. S Dracem nebyli zvyklí projevovat navenek jeden druhému přátelskou náklonnost a Harry by všechna jejich krátká objetí dokázal spočítat na prstech svých rukou. Proto se od sebe rychle rozpačitě odtáhli a tvářili se, jako by k tomu nikdy nedošlo, ačkoliv mírně pobavený Severus byl jejich svědek.

,,Máš pravdu," souhlasil Draco a chystal se otřít si vlhké tváře, po nichž se mu sklouzlo několik slaných kapek, jež nedokázal zadržet, ale nakonec se zarazil. Malfoyové přece nepláčou... Zavrtěl hlavou. I přestože se nakonec vzepřel proti svému otci i proti samotnému Voldemortovi, některé věci, jež mu Lucius od malička vštěpoval do hlavy, asi jen tak nesmaže a nezapomene. Ale včas ruku zase stáhl dolů a hrdě pozvedl bradu. Jen ať klidně každý vidí slzy, jež jsou důkazem jeho slabosti a toho, že i Malfoy má city a nebojí se je ukázat. Nebylo přece za co se stydět, a on byl odhodlaný být silnější než doposud. ,,Musíme do Malfoy manor."

Harry se široce usmál a ohlédl se na Severuse, který ho vzal za ruku a propletl si s ním prsty. ,,Tak se mi to líbí, Malfoyi. Had nikdy neutíká z boje, ne?"

,,Hadi nemají nohy, takže máš pravdu, z boje neutíkají," ušklíbl se Draco, takže to na okamžik vypadalo, že trojice prožívá obyčejný všední den, kdy se ti dva vzájemně pošťuchují. ,,Z boje se raději plazí pryč, pokud z toho nemají nějaký prospěch. Ale občas nemají na vybranou a musí se obrátit vpřed, když jim za ocasem stojí naštvaný a až hloupě odvážný lev a vyhrožuje jim, že si je dá k obědu."

Harry se zazubil. ,,Promiň, Draco, ale hada bych si k obědu raději nedal. Ještě by mě mohl přiotrávit."

Merlin ví, jak dlouho by tam stáli a předháněli by se, kdo z nich bude mít navrch, kdyby se do jejich slovní přestřelky nevložil Severus. ,,Myslel jsem, že máme namířeno do Manoru, a ne že tu budeme stát jako ti největší tupci uprostřed Atria a dohadovat se o tom, jestli je lepší maso hadí nebo lví." Harry a Draco se na něj zadívali s povytaženým obočím a pak oba dva vyhrkli, že se o ničem takovém rozhodně nebavili. Severus zamrmlal cosi, co znělo jako ,,Salazare, proč jen jsi mi na krk hodil dvě děcka, co nikdy nevyrostou?" a hned poté se vydal ke krbům, následován svým manželem a kmotřencem.