Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

18. Všichni jsme jen lidé

Draco se po dlouhé směně v nemocnici u svatého Munga konečně vracel domů. Byl utahaný jako kotě a nemohl se dočkat, až padne do postele a půjde spát, byť musel za čtyři hodiny zase zpátky do práce. Možná bude ještě unavenější, ale co se dá dělat, musí se pokusit nabrat nějakou energii, aby mohl dál fungovat, protože káva mu nemohla vystačit věčně.

Když odemkl dveře a do nosu ho udeřila vůně míchaných vajec, na okamžik se pousmál a zavřel oči. Pak si svlékl tmavé sako, pověsil ho na věšák a zul si boty, než zamířil do kuchyně, kde mu právě Lenka nandavala jídlo na talíř. Potichu přešel k ní a objal ji kolem pasu, načež si položil hlavu na její rameno a vtiskl jí polibek na krk.

,,To jsi nemusela," zašeptal jí a zhluboka se nadechl vůně jejích vlasů, do kterých zabořil svou tvář. ,,Měla jsi jít spát, lásko, a ne čekat, až přijdu domů. Budeš unavená."

,,Už si ani pořádně nevzpomínám, kdy jsme se viděli déle než půl hodiny. Na zítra mám jen nějaké papírování, vzala jsem si to domů. A taky jsem s tebou chtěla konečně normálně a beze spěchu mluvit a užít si to, že jsi zase chvíli doma," odpověděla mu a pohladila ho po pažích. ,,Chybíš mi."

,,Ty mně taky," přiznal jí a objal ji ještě pevněji. ,,U Salazara, tohle všechno mi tak chybělo. Přijít domů a vědět, že na mě čekáš, že tě mohu obejmout a políbit, že se nemusíme honit za prací. Kéž by šel zastavit čas. Nejradši bych takhle zůstal už napořád."

,,To v žádném případě, teď se konečně pořádně najíš a pak si půjdeš lehnout, divím se, že jsi sebou ještě někde neplácnul," řekla starostlivě a otočila k němu hlavu. ,,Kolik hrnků kávy jsi dnes vypil?"

,,Upřímně už jsem to raději přestal počítat," odvětil, otočil si Lenku k sobě, pevně ji vzal za pas, vyzdvihl ji nahoru a posadil ji na kuchyňskou linku. Zvonivě se zasmála, když se vklínil mezi její nohy, přitáhl si ji k sobě a umlčel ji dlouhým polibkem. Neskončil ale jen u jednoho. Plnými doušky si vychutnával, že zase smí strávit nějaký čas se svou milovanou ženou, které se kvůli práci dostatečně nevěnoval, přestože věděl, jak moc by si láskyplnou péči zasloužila. Měl by jí nosit přinejmenším každé ráno snídani do postele, pozorně se jí věnovat a naslouchat, splnit jí vše, co si bude přát, nosit ji na rukou. A on místo toho tráví všechen čas v práci a snaží se zachraňovat lidské životy, přestože už dopředu ví, že je to jen ztráta času.

,,Nejraději - bych se - vykašlal - na všechnu - práci a - byl jenom - s tebou," šeptal jí mezi polibky a usmál se, když mu Lenka vjela oběma rukama do vlasů a lehce za ně zatahala. Ještě jednou ji políbil, než se mírně odtáhl a položil jí svou hlavu na prsa, kde jí rychle bilo srdce. Zavřel oči a naslouchal tomu pravidelnému bouchání, zatímco ho Lenka vískala ve vlasech.

,,To nemůžeš," odvětila šeptem. ,,Přestože bych byla radši, kdyby sis našel nějaké jiné zaměstnání a byl také nějaký čas doma, nemůžeš odejít. Potřebují tě, víme to oba dva."

,,Já vím. Ale taky vím, že ty potřebuješ mě, a to je důležitější. Vím, že se trápíš a že jsi často sama, když já jsem v práci a Scorpius ve škole," povzdechl si Draco.

,,Zvládli jsme už horší věci." Draco zvedl hlavu a skepticky se na ni podíval.

,,Opravdu? Vážně si myslíš, že Voldemort byl horší než tohle? Já si to tedy nemyslím. Když srovnám jeho s tím, co se děje dnes, tak si troufám říct, že oproti tomuhle byl Voldemort zbabělec. A to si říkal Temný pán... Nechtěl nám sebrat všechnu magii jako tohle. Rozvracel rodiny, zabíjel, šířil kolem sebe strach, to ano... ale tohle je mnohem horší. Bojím se, že se vám něco stane - tobě, Scorpiusovi. Nevíme, proti čemu vlastně doopravdy stojíme. Nikdy bych si neodpustil, kdybych vám nemohl pomoct. Kdybych nebyl vyčerpaný na smrt, nejspíš by se mi tak lehce neusínalo s tím vědomím, kolik životů se nám nepodařilo zachránit," řekl jí tupým hlasem, zhluboka vydechl. Konečně. Konečně to mohl ze sebe dostat, konečně se směl skrýt v jejím objetí, jež jej chránilo před výčitkami. Věděl, že ho Lenka pochopí a povzbudí. Věděl, že to zvládnou. Museli. Co jiného jim taky zbývalo?