Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

21. Přirozené lidské touhy

,,To už si dělá srandu, ne?" řekl mrazivým hlasem a zloba z něj jen sršela. Severus k němu přešel a jemně mu položil ruce na ramena, snaže se ho uklidnit. Pod dlaněmi cítil, jak v Harrym vibruje jeho magie, a tak sklouzl rukama po jeho pažích, po nichž cestou vykresloval malé kroužky.

,,Jen klid," zašeptal mu, ačkoliv i v něm to vřelo a jen tak tak se držel, aby se nezaletaxoval rovnou k Jonesovi, kde by mu mohl konečně jednu vrazit, aby se probral. Spokojeně se usmál, když zaznamenal, že se Harry začal trochu uklidňovat a pod jeho doteky klesla i jeho napjatá ramena. ,,Nestojí ti to za to." Jeho manžel se zhluboka nadechl. A pak spustil.

,,Do prdele, jak může?! To mu to není blbý?! Lhát sobě, svým dětem a dělat z nás kretény? To sám se sebou dokáže žít?!" zasyčel naštvaně Harry, vytrhl se ze Severusova sevření a začal přecházet sem a tam. ,,Co se to s ním, sakra, děje? Proč si vymýšlí? To mu připadá normální lhát svým vlastním dětem o takhle vážných věcech? Beatrice se s tím určitě svěří Eileen. A Eileen ani ostatní zřejmě nebudou chápat, proč jsme její vidiny Anthonymu nepředali, když víme, že s tím dokáže něco dělat, protože pracuje na Odboru záhad. A teď budeme za ty špatný a nezodpovědný otce my! Kurva!" ulevil si Harry a třískl pěstí do stolu, až brky a kalamář nadskočily.

,,Když to Eileen vysvětlíme, pochopí to," chlácholil ho Severus. ,,A ostatní nás nemusí zajímat. Mně stačí, že pravdu známe my a Malfoyovi, o nikoho jiného se nestarám. Neber si to tolik, Harry. Je to idiot, který nám musí neustále přidělávat problémy, jako bychom jich už teď neměli dost."

,,No právě," zavrčel Harry a v zelených očích se mu zaleskla zloba. ,,A jestli s tím už něco neuděláme, bude nám házet klacky pod nohy pořád, protože si bude myslet, že si může dovolit všechno. Ale takhle to já tedy nenechám, nedovolím nikomu, aby špinil naši rodinu a roznášel o nás lži!" zvolal odhodlaně a bezděčně zatnul v pěst levou ruku, na níž zasvítila stará jizva. Nemám vykládat lži.

Vydal se ke krbu, ale to už ho za paži popadl Severus a přitáhl si ho k sobě na hruď, hrubě se zmocňuje jeho rtů. Dravě ho líbal a zajel mu rukama do rozcuchaných vlasů, snaže se vzbudit v něm touhu a donutit ho zapomenout na to, čeho byl svědkem. Harry mu sice polibky více než ochotně oplácel, ale pak zavrtěl hlavou a odtáhl se od něj.

,,Ne, Severusi, teď ne. Promiň. Tohle potřebuju vyřešit. Až se vrátím, předpokládám, že budu pěkně naštvanej, takže v tomhle budeme moci pokračovat." Ještě jednou ho dlouze políbil a v mysli se mu promítly všechny Severusovy protesty, jež k němu díky jejich spojení vyslal, aby věděl, že s tím nesouhlasí. Než mu to ale stihl rozmluvit, už byl Harry v krbu a odletaxoval se pryč.

Anthony zrovna seděl na pohovce a prázdným pohledem propaloval poloprázdnou lahev whisky a sklenku, v níž bylo pálivé tekutiny už jen trochu, ale jakmile se pro ni natáhl, v krbu to zapraskalo a on se zmateně ohlédl. Tmavé oči se mu rozšířily překvapením a nevěřícností, rty se mu roztáhly ve šťastném a nadějném úsměvu, dech se mu zadrhl v krku a líce se mu zbarvily do růžova. Ani by nespočítal, kolikrát už snil o tom, že se tu Harry objeví a -

Sotva mu vyšel vstříc, Harry ho popadl za košili a smýkl s ním na stěnu. Anthony zalapal po dechu, ale v tu chvíli mu to bylo všechno jedno. Dokázal jen vnímat Harryho dech na své tváři, víc než kdy jindy si uvědomoval své vlastní tělo; to, jak se mu do tváří hrne krev, jak mu prudce buší srdce, jak přerývavě dýchá a jak mu v nitru rozkvétá rodící se touha, postupuje celým jeho tělem a dokonale jej ovládá.

,,Harry," zašeptal omámeně, ale jako by byl na nějakou dobu zbaven hlasu, vyšlo z něj jen jakési zachrčení. Dlaněmi našel jeho pas, jenž pevně sevřel, propnul se proti jeho stehnu, načež už se nedokázal držet zpátky a na něco čekat. Přitiskl se k němu blíž, poslepu vyhledal jeho rty, na něž ty své naléhavě přitiskl a začal jej líbat, což si přál udělat už tolik let. Hlava se mu točila, zalykal se štěstím a v nitru mu vybouchl tak velký a spalující ohňostroj pocitů, že si ani neuvědomil, že je něco špatně. V tu chvíli jej Harry ne příliš jemně odstrčil zpět na stěnu, rychle od něj odstoupil a s vyděšeným pohledem na něj hleděl, zatímco Tony chytal dech.