Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

31. Otázky bez odpovědí

Scorpius seděl ve výklenku okna a prázdným pohledem sledoval okenní tabulku, na níž začal dopadat a vzápětí se i rozpouštět první sníh. Uplynulo pár dní od chvíle, kdy přišel do Severusova kabinetu a rozzářil se, když spatřil svého otce a matku. V první moment ho nenapadlo, že se musí jednat o něco vážného, když přijeli do Bradavic osobně. Teprve jejich sklíčené obličeje a neprolité slzy v otcových očích a hluboký smutek v těch matčiných mu napověděly, že se muselo stát něco hrozného.

Řekli mu to okamžitě, co ho na přivítanou vtáhli do pevného objetí, v němž jako by se mu snažili předat snad všechnu svou lásku, jíž k němu chovali. Protože jak sami pocítili na vlastní kůži, člověk si v téhle době nemůže být jistý, zda i zítřek bude stejně bezstarostný jako dnešek.

Scorpius tomu zpočátku nemohl uvěřit a jeho mysl ani nedokázala vstřebat ten samotný fakt, že jeho milovaná babička, která mu pokaždé s láskou prohrabovala vlásky a s upřímným úsměvem ho štípala do tváří, je po smrti. To přece nemohla být pravda. Tolik doufal, že se mu to zdá, ale když otec propukl v tichý pláč a matka se k němu o chvilku později přidala, pochopil, že se tohle děje doopravdy. Hrdlo se mu sevřelo a srdce se stáhlo bolestí, když na něj pravda plně dolehla. V očích ho zaštípaly slzy, jež mu po tvářích stékaly ještě několik dní poté, když si uvědomil, že ji už nikdy neuvidí, nikdy ji nebude moci obejmout, mluvit s ní, popíjet čaj nebo se procházet zahradou, jíž tolik milovala. Zhroutil se na otcovu hruď a nechal se objímat, protože věděl, že jedině v náruči rodičů bude pochopen a vyslyšen, a že jen oni porozumí jeho bolesti a spolu s ním ji dokáží nést.

Při jakékoliv myšlence na Narcissu Malfoyovou mu vstoupily slzy do očí. I teď, když zíral na bradavické pozemky, jež začal pomalu přikrývat běloučký sníh. Tiše popotáhl a hřbetem ruky si otřel vlhký nos. V uších mu zněl babiččin zvonivý smích, když ji jako malý kluk tahal za ruku ven, pokaždé, když napadl sníh, a pak se s ní vesele kouloval. Přepadla ho panika a úzkost, když si uvědomil, že za nějakou dobu už si nebude pamatovat zvuk jejího hlasu a smíchu, zapomene, jak její kůže voněla po vanilce a jak ho její světlé vlasy lechtaly na krku, když jej objímala, a dokonce zapomene i na její tvář. Rychle se napřímil a zhluboka vydechl.

,,Ahoj, Scorpe," zaslechl vedle sebe opatrný dívčí hlas, a tak se rychle otočil. Zastavila se u něj Eileen, ruce v kapsách hábitu, a smutně se na něj usmála. ,,Ahoj. Proč jsi nešel s Beou a Alexem do Prasinek, zlato? Předvánoční slevy u Taškáře -"

,,Nákupy nějakejch žertovnejch blbostí mi jsou momentálně naprosto ukradený, Elo," přerušil ji ledovým hlasem, jenž jí projel jako ostrý nůž. Párkrát zamrkala, jako by si nebyla jistá, zda slyšela dobře. Blonďák si povzdechl a vjel si rukama do vlasů, za něž bezděčně zatahal. ,,Promiň, Lee. Nemyslel jsem to tak. Já jen - víš -"

,,Je to pro tebe těžký, já vím," dokončila za něj potichu a posadila se k němu, popadajíc ho za ruce, které vymotala z jeho vlasů. ,,Máš pocit, jako kdyby najednou nic nemělo smysl. Jako by všechno ostatní nebylo důležité." Zvedl k ní své smutné oči a jí se sevřelo srdce, protože vypadal jako štěně, jež někdo vyhodil na ulici. Stejně ztracený a zlomený. ,,Ale život plyne dál, Scorpe. Svět se nezastavil. Já vím, že teď nemáš chuť nic dělat a nejraději bys byl ve svém pokoji, ale, promiň mi to, jsme... ve válce. A z války se nemůžeš jen tak vypařit s tím, že se potřebuješ na chvilku zahrabat pod deku a pobrečet si. Musíme proti tomu bojovat, ať je to, co je to, ať je to, kde je to. Najdeme to a zničíme to, pomstíme tvoji babičku a všechny nevinné, kteří se stali obětí... tohohle," mávla neurčitě rukou, protože ani teď nedokázala najít to správné slovo, jež by jejich situaci vystihovalo.