Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

47. Strážce hadího stromu

Tichý klapot podpatků se odrážel od stěn a vytvářel pravidelnou harmonickou souhru. Trocar si, celý nervózní, mnul ruce, a jak se blížil ke svému cíli, tím víc zpomaloval. Ještě měl čas si to rozmyslet. Ještě se mohl obrátit a odejít.

Ale neudělal to.

Za pár okamžiků už stanul před tmavými dveřmi. Chvíli na ně zíral a v duchu si skládal slova do vět, ale čím déle přemýšlel o tom, co řekne, tím více si připadal jako nezodpovědný idiot. A možná na tom něco bylo. Kdyby tu byl Severus Snape, roztrhl by ho jako hada za to, že jeho jedinou dceru pustil uprostřed noci a navíc v této době neznámo kam, aniž by se předem alespoň vyptal na podrobnosti.

Byl hlupák, hlupák, hlupák.

Harry byl o trochu jiný než jeho manžel. Uměl být laskavý a vždy k ostatním choval úctu. Trocar ale byl přesvědčený o tom, že teď to všechno půjde stranou a i Harry se na něj vrhne jako rozzuřený lev. Ale on si to nejspíš zaslouží.

Se zatajeným dechem nakonec silně zaklepal. Byly skoro tři ráno, Harry byl určitě ve své posteli a spal. Proto byl Trocar docela překvapený, když se za pár minut otevřely dveře a na jejich prahu stál rozespalý Harry, narychlo zabalený do černého pláště. Když zjistil, že tu je Trocar, nechápavě stáhl obočí.

,,Profesor Trocar? Co potřebujete? Děje se něco?" zeptal se ho a trochu nedůvěřivě si ho přeměřoval.

Trocar se nadechl a zavrtěl hlavou. ,,Bohužel děje. Musím s vámi nutně mluvit."

Harry se ještě více zamračil, a jednu dvě vteřiny si vzal k zaváhání. Trocar netrpělivě přešlápl. ,,Tak dobrá. Pojďte dovnitř, nebudeme to probírat mezi dveřmi," pobídl ho Snape a odstoupil ode dveří. Upír s díky kývnul hlavou a prošel kolem něho až do menšího obývacího pokoje, kde se nacházela sedačka z tmavé kůže, dvě křesla ze stejného materiálu a konferenční stolek, před nímž stál krb, a v něm vysoké plameny olizovaly dřevěná polena. Trocar zůstal nerozhodně stát u krbu, byť mu Harry naznačoval, ať se posadí a udělá si pohodlí.

,,Dáte si něco? Čaj, kávu?" zeptal se ho zdvořile Harry, ale Aiden odmítavě zavrtěl hlavou.

,,Prosím, je to opravdu naléhavé, kolego," oslovil znovu Harryho vážným hlasem a začal rázovat sem tam podél hořícího krbu. Harry, který si chtěl udělat alespoň kávu, která by mu doplnila energii a zvedla ho na nohy po noci, při níž toho moc nenaspal, od svého nápadu tedy upustil a šel se posadit na pohovku.

Než Trocar spustil, odkašlal si. ,,Je to skutečně nemilá situace a musíte vědět, že - že svého činu teď zpětně velice lituji," začal těžkým hlasem povídat a Harry z něj nespustil zrak. ,,Nechci se zde obhajovat, vím, že to, co jsem udělal, byla hloupost a moje jednání je neomluvitelné, protože jsem obě dvě svou nezodpovědností vystavil smrtelnému nebezpečí -"

,,Obě dvě? O kom to mluvíte, profesore?" Harry už měl pár tipů, nehodlal ale dělat ukvapené závěry. Navíc pořád netušil, o čem to Trocar vlastně vůbec mluví, a proč přišel právě za ním. Snad jedna z těch dvou nebyla -

Trocar se nadechl. ,,Začnu od začátku. Dnes v noci jsem kvůli své potřebě zamířil do Zapovězeného lesa. Cestou jsem ale na chodbě potkal dvě studentky, které se někam chystaly a nechtěly mi říct kam. Byla to Beatrice Jonesová a vaše dcera Eileen." Harry, byť už měl nějaké tušení, přesto zalapal po dechu a okamžitě vyskočil na nohy. Trocar na obranu zvedl ruce. ,,Slečna Jonesová vypadala skutečně zoufale a řekla mi -"

,,Protože slečna Jonesová vypadala zoufale, nechal jste je jít neznámo kam? Vždyť jim je šestnáct, proboha!" vykřikl Harry, v němž se probouzel strach o dceru. Vůbec nebral najevo, že on ve svých šestnácti letech nebyl jiný a to, jak reagoval, bylo přesně takové jako reakce dospělých, když zjistili, čeho se Harry zase účastnil.