Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

33. Šokující zprávy

Jako by se v ten okamžik zastavil čas. Harry tam stál jako solný sloup a nevěřícně třeštil oči na bystrozory, kteří jim přinesli určitě mylnou zprávu. Severuse přece nemohli zatknout a uvrhnout do Azkabanu. To prostě... nešlo.

,,Mýlíte se," řekl zastřeným hlasem. Bystrozor se jen ušklíbl, mávl hůlkou a Severus měl spoutané ruce. Harry zalapal po dechu. ,,Spletli jste se. Severus je nevinný, za nic nemůže. Pusťte ho."

,,O tomhle vy nerozhodujete," opáčil se zavrčením bystrozor a pokýval na své kolegy. Dva z nich namířili hůlky na Severuse, další dva na jeho manžela. Jako prevenci, kdyby se o cokoliv pokoušeli. ,,Máme důkazy a příkaz tohoto muže zatknout. Vy s tím nemůžete udělat nic. Tak raději mlčte a nechte nás dělat naši práci, jinak ponesete následky."

,,Určitě je to nějaký omyl, jistě se tohle nedorozumění nějak vysvětlí," přispěchal Harrymu na pomoc ohromený Draco a položil svému příteli v uklidňujícím gestu ruku na rameno.

Harry, nechte to být. Prosím. Nedělejte to ještě horší, ozval se Harrymu v hlavě náhle Severusův hlas. Málem hlasitě zalapal po dechu. Skoro zapomněl na jejich spojení. Teď se jim však náramně hodilo.

Severusi, co to sakra říkáš? Musíme tě zachránit!

,,Malfoyi, vás se to netýká. Čemu jste nerozuměl?" zeptal se bystrozor výhružně a o krok se k nim přiblížil. Dracova tvář však byla jako z kamene, nehnul ani brvou, ani v očích mu neprobleskla jediná emoce. ,,Váš otec je mrtvý a vaše jméno v tomhle světě už nic neznamená. Musíme dodržovat pořádek. Žádné výjimky. Odveďte ho!"

,,Ne, ne, prosím! To nemůžete! Prosím, spletli jste se! To nesmíte..." zašeptal Harry zlomeně poslední větu a se slzami v očích se díval, jak jeho milovaného Severuse odvádějí spoutaného do Azkabanu. Lenka svého přítele konejšivě objala a on k muži natáhl ruce jako malé děcko, co se chce přivinout k matce.

Miluju tě.

Harry cítil, jak mu po tvářích stékají horké slzy. Vzlykl a pevně Lenku objal. Měl pocit, že se na něj upírají všechny pohledy v místnosti, ale to mu bylo jedno.

Co se stalo? Proč ho odvedli? Co to mohlo být za důkazy, že je ihned prohlásili za důvěryhodné? Někdo je musel očarovat... drží je pod Imperiem... chtějí rozvrátit jeho rodinu... dostat Ministerstvo... a vládnout celému kouzelnickému světu...

Harry se otřásl. Co když existuje nový Temný pán, který má tohle všechno na svědomí? A už na svou stranu získal stoupence, jež ovládá jako loutky? Musí to tak být... on na to přijde... dostane Severuse zpátky. Tohle nenechá jen tak.

Možná, že kdyby nebylo tebe a tvého úžasného manžela, žádné problémy bychom neměli! Kdybys ho tehdy nechal na druhé straně, třeba by se tohle nedělo!

Vytřeštil oči, když mu ta slova probleskla hlavou. Odtáhl se od Lenky, pohledem bloudil po sálu, kde už to zase začínalo žít. Jako kdyby se nic nestalo. Ale Harrymu se právě bořil celý svět.

,,Jones," vydechl nepřítomně a stále dotyčného hledal. Věděl, že tu někde je.

Lenka a Draco si vyměnili zaražený pohled. ,,Harry, o čem to mluvíš?" zeptal se ho Malfoy opatrně.

,,O Jonesovi. O Anthonym. Musím ho najít. Pamatuješ, jak jednou Severuse obvinil z toho, že je všechno tohle jeho chyba?" odpověděl mu Harry a v očích mu naštvaně zajiskřilo, když konečně spatřil Anthonyho, jak se baví s tím mužem, s nímž přišel, a něčemu se směje. Rychlým krokem se vydal k němu.