Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

5. Vina a odhodlání

Než ho ale Anthony stihl praštit, Severus instinktivně zvedl ruku a chytil ho za paži. Tony zavrčel a snažil se ruku z jeho sevření dostat, ale Snape ho pevně držel a vpíjel se mu do očí.

,,Tohle už nikdy nezkoušej," zašeptal varovným hlasem. Anthony si odfrkl a naznačil smích, který ale, jak cítil, se brzy měl změnit na pláč. Od dalšího nervového zhroucení jej dělil jen maličký krůček.

,,Tolik se snažíte pomáhat. Pokoušíte se ochránit Harryho a Eileen, aby se jim nic nestalo. Ale zamyslel jste se někdy nad tím," usmál se chladně Anthony, ,,že to, co se teď děje, by se možná nikdy nestalo, kdyby to, co bylo mrtvé, mrtvé zůstalo?" V duchu se zaradoval a začal tančit vítězoslavný tanec, když si všiml, jak sebou Severus trhnul a zarazil se. Konečně. Konečně se karty obrátí. ,,Třeba je to všechno vaše chyba. Kdyby se vás Harry nepokoušel zachránit a přivést vás zpátky, třeba by se tohle nedělo. Bytosti temna jsou neklidné, něco se porušilo, nějaký přirozený řád... třeba proto ze světa mizí magie, proto nás pohlcuje temnota. Třeba nám magii bere sama Smrt, kdo ví. Kdybyste zůstal mrtvý, nic z tohohle by se nestalo!"

Draco na svého bývalého zmijozelského spolužáka jen nevěřícně třeštil oči a nemohl uvěřit tomu, co právě řekl. Párkrát zamrkal, jestli se mu to nezdá, a vypadalo to, že i Severus není schopný slova. Anthony se nepěkně usmál. ,,Jak s tímhle vědomím zvládnete žít, to tedy opravdu nevím, Snape. Přeji vám hodně štěstí," zašklebil se a vytrhl se mu ze sevření, když se v ten okamžik otevřely dveře a dovnitř vešel usmívající se Harry. Jakmile spatřil Anthonyho, úsměv se mu rozšířil.

,,Anthony! Tak rád tě zase vidím, jak jen je to dlouho, co jsme se neviděli? Určitě několik měsíců. Jak se ti daří?" ptal se ho. Když se na něj Anthony s kamennou tváří otočil, Harry se zarazil a přelétl pohledem na pobledlého Draca a zaraženého Severuse. ,,Stalo se něco?"

Tony si hlasitě odfrkl a vydal se ke dveřím. ,,Na to se zeptej svého drahého manžela. Určitě ti to rád poví," odpověděl mu s jasným znechucením v hlase Anthony, jenže než stihl odejít, Harry ho popadl za paži a nevěřícně ho sledoval. ,,Co je?" utrhl se na něj. ,,Mám ti to snad povědět sám? Tak tedy dobře! Možná, že kdyby nebylo tebe, a tvého úžasného," naznačil uvozovky, ,,manžela, žádné problémy bychom neměli! Kdybys ho tehdy nechal na druhé straně, třeba by se tohle nedělo!"

,,Anthony, tohle už vážně přeháníš -"

,,Nepleť se do toho, Malfoyi!" štěkl na něj Tony a zase se obrátil na Harryho. ,,No? Mám pokračovat dál, Harry?"

,,Vždyť ty sám jsi mi řekl, že je dobrý nápad Severuse zachránit!" vykřikl Harry. ,,Pomáhal jsi mi!"

Anthony se nevesele zasmál. ,,Tys nic nepochopil, co? No jasně, vždyť jsi měl celou dobu oči pro někoho jiného. Vlastně ti to nemám za zlý. Užívej si svůj život, dokud ještě můžeš, Harry. Za chvíli už třeba nebudeš mít tu možnost."

Harry ho pustil a o krok ustoupil. Nevěřícně ho sledoval. ,,Co se to s tebou kruci stalo?" zašeptal zlomeně a doufal, že se mu moc netřese hlas. Všechno, co mu Anthony křičel do tváře, mu teď dunělo v hlavě.

Jsem zničený. Zoufalý. Rozbitý. To uvnitř sebe křičel Anthony, volal o pomoc. Dusil to v sobě, nikdo ho neslyšel. ,,Svět zlomí každého," odpověděl Tony, zády k němu. Už ho nechtěl vidět. V očích se mu leskly slzy bolesti a smutku. ,,Ale člověk už někdy zkrátka nemá tu potřebnou sílu k tomu, aby se právě díky tomu stal ještě silnějším. Já už jsem to vzdal. Já už jen přežívám," řekl prostě, tiše odešel z Dracovy kanceláře a zanechal tam stát trojici mužů, zaraženou, překvapenou a nechápavou.