Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

44. Temnou nocí

,,Tak pojďte, honem," sykl na ně netrpělivě Trocar, který trochu litoval toho, že tak rychle souhlasil s tím, že jim pomůže. Měl se nejdříve zeptat, kam a pro co se chtějí vydat, a teprve potom jim nabídnout případně pomocnou ruku. Ale na to už bylo pozdě, Filch jim dýchal za krk, a pokud jej přistihne se dvěma studentkami, odskáče si to u McGonagallové právě i Trocar.

,,Díky, pane profesore," zamumlala Eileen a přitáhla si kabát blíže ke krku, než vykročila ven a zmizela v černočerné tmě. Beatrice se ještě chvilku zdržela. Otočila se na Trocara, který se na ni zachmuřeně díval, ale rysy jeho tváře lehce povolily, když spatřil vděčnost v dívčiných očích.

,,Děkujeme. Nikdy vám to nezapomenu," zašeptala Beatrice a věnovala mu malý úsměv. Než mu ve tmě stihla zmizet i ona, natáhl se pro její ruku a něžně ji sevřel ve svých chladných dlaních. Ale Beatrice se ani přes studený dotek neotřásla.

,,Buďte opatrná," zachraptěl a hluboce se na ni zadíval. Beatrice se zmohla na pouhé přikývnutí. Srdce jí prudce bušilo, a kdyby jim Filch nešlapal na paty, věřila, že by tu s Trocarem vydržela stát ještě dlouhou dobu. Na okamžik měla pocit, že kolem nich nic není. Že jsou jen oni dva.

,,Tak už běžte. Jděte. Já ho zdržím," přislíbil jí a pustil její ruku. Omámená Beatrice se musela rychle probrat z transu. Ještě na něj kývla, než se otočila a pospíchala za Eileen, která ji stáhla za paži k sobě a skryla se s ní ve stínu mohutného sloupu.

,,Hledáte něco, pane Filchi?" zvolal poté Trocar směrem ke školníkovi, který s mumláním prohledával každý kout a paní Norissová čmuchala kolem.

,,Profesor Trocar..." zabručel Filch, když si učitele všimnul. ,,Bylo mi sděleno, že nějací studenti nejsou ve své posteli."

,,Tak o tom nic nevím, pane Filchi, já jsem cestou nikoho nepotkal," řekl poněkud veselým hlasem Trocar a Filchova kočka na něj nespokojeně zaprskala. ,,No, tak vám tedy přeji hodně štěstí v hledání. Když mne omluvíte, já se teď půjdu nadýchat čerstvého vzduchu..."

,,Čerstvého vzduchu... no jistě..." mrmlal si Filch uštěpačně, protože nebyl takový idiot, aby mu nedošlo, že Trocar míří do Zapovězeného lesa, aby i on ukojil své potřeby.

,,Říkal jste něco, pane Filchi?"

,,Ale nic, vůbec nic..."

,,Pojď, musíme zmizet, než nás Trocar dožene a stihne nám to zatrhnout," zašeptala naléhavě Eileen a už kamarádku tahala pryč. Beatrice poslušně běžela, přesto se ale každou chvilku ohlédla, jestli náhodou neuvidí Trocara. Stále ještě nemohla uvěřit tomu, že je skutečně pustil.

,,Gaio?" zavolala potichu Eileen jméno Šťastného draka, jenž je měl dnes dopravit do Francie a Ameriky. Když si Beatrice představila tu délku cesty, zatočila se jí hlava. ,,Gaio, kde jsi? Jsme tu!"

Dračice Gaia ležela stočená na zemi nedaleko Hagridovy hájenky a děvčata si jí zprvu nevšimla, byť se od jejích perleťově růžových šupin odrážel lesk měsíčního svitu. Gaia radostně zamrskala svým ještěrčím ocasem a dívky ji okamžitě tišily, poněvadž by tím hlukem mohla probudit Hagrida.

,,Jsi připravená?" zeptala se Gaiy Eileen, když se všechny přivítaly, a pohladila ji po čumáku.

,,Samozřejmě, že jsem," souhlasila vesele dračice a naznačila dívkám, ať se posadí na její hřbet. Eileen Beatrice pobídla, ať si sedne jako první, a ta ji poslechla a trochu nešetrně se vydrápala na Gain hřbet. Ještě nikdy na Šťastném drakovi neseděla a přišla s nimi do minimálního kontaktu, byť je její kamarádka navštěvovala často a pravidelně. Eileen se vyhoupla hned za ní a zkušeně Gaino tělo stiskla mezi koleny. Lesknoucích se šupin se dalo přidržovat jen lehce.