Duchové minulosti ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ²

16. Která bude ta šťastná?

Ačkoliv se příroda teprve začala probouzet a slunce pomalu vycházelo, Eileen už byla nějakou dobu vzhůru a tupě zírala do stropu. Přemýšlela nad tím, jestli udělala dobře, když se zapletla do tolika věcí, které byly příliš nejasné a docela riskantní.

Přestože to byl její nápad, teď začala trochu litovat toho rozhodnutí, aby se vydali na Ministerstvo kouzel, protože Beatrice se jí svěřila s tím, že si myslí, že je to hloupost, protože sice můžou získat nějaké informace, ale jak s nimi naloží, když si s tímhle problémem nedokážou poradit ani dospělí? Tohle byl skutečně výstřel do tmy, který se postupně začal měnit v nedomyšlenou hloupost, a Eileen, ač se raději řídila vlastním úsudkem a snažila se nenechat ovlivnit názorem ostatních lidí, s ní musela nakonec souhlasit.

A pak tu byla ještě ta věc s Beatrice. Slíbila jí, že určitě najdou nějaký lék pro její maminku, ale pravda byla taková, že absolutně nevěděla co, nebo kde hledat. Jenže Beatrice jí to uvěřila a znovu se v ní zrodila naděje na lepší budoucnost. Začaly tedy pátrat v knihovně, ale dosud nebyly úspěšné - hledaly v knihách už několik dní a Beatrice stále neztrácela zápal pro věc na rozdíl od Eileen, která z toho začínala být zoufalá.

Mnoholičný lektvar byl už skoro u konce, a díky blížícímu se termínu začala Eileen pociťovat výčitky svědomí, protože Harrymu a Severusovi slíbila, že se do ničeho motat nebude a zůstane v bezpečí. Tehdy je samozřejmě lživě ujistila o tom, že se do ničeho pouštět nebude.

Čím víc tajemství před nimi měla, tím těžší je bylo všechny udržet skryté, jelikož každý týden měla minimálně jednu lekci nitrobrany se Severusem, který byl na ni přísný a jakožto geniálnímu nitrozpytci mu nedělalo žádný problém dostat se do její mysli, ať se ho snažila sebevíc zablokovat. V takových okamžicích ji vždycky zachvátila panika a pokoušela se ho ze své hlavy rychle dostat pryč, aby nešťastnou náhodou nezahlédl žádné její myšlenky, které se týkaly připravující se akce. Neuvěřitelně ji to stresovalo a vyčerpávalo, a každý večer před spaním se snažila všechny myšlenky pečlivě uzamknout. Po každém takovémhle přešlapu, kdy Ela neudržela své emoce na uzdě a dala najevo svou nervozitu, ji Severus bedlivě pozoroval, až jí to bylo nepříjemné. Vždycky se bála, že přece jen něco tuší, ale snažila se uklidnit a nedat na sobě nic zdát.

Druhá postel tiše zavrzala, když se Beatrice přetočila na bok. Eileen se na ni ohlédla a zlehka se pousmála, když viděla, jak leží schoulená do klubíčka a většinu obličeje jí zakrývají vlasy. Posadila se na posteli a chvíli se na svou spící kamarádku dívala, než se zvedla a tiše došla k ní. Zlehka jí odhrnula vlasy z tváře a pak ji opatrně přikryla, aby ji neprobudila.

Vrátila se zpět ke své posteli, vklouzla do bot a přes pyžamo si přehodila hábit, načež z nočního stolku sebrala svou hůlku a tiše opustila jejich ložnici. Vyběhla po schodech nahoru, kde se jí nabídly dvě cesty; buď mohla sejít dolů do chlapeckých ložnic, nebo zamířit do společenské místnosti. Ušklíbla se. Samozřejmě, že si vybrala tu druhou cestu, a tak zabočila doleva, pár kroků stačilo k tomu, aby se ocitla u sochy Salazara Zmijozela, prošla kolem něj a objevila se ve společenské místnosti.

Čekala, že tu v tuhle brzkou ranní hodinu nikdo nebude, proto ji překvapilo, když si všimla Alexe sedícího na huňatém tmavém koberci před krbem, v němž celoročně plápolal oheň, do něhož skoro mechanicky přikládal polínka. Eileen si povzdechla, rozešla se k němu a než si vedle něj přidřepla, zaťukala mu na rameno.

,,Ahoj," pozdravila ho a on jen nepatrně přikývl, že ji slyšel. ,,Jak dlouho už tu sedíš? Je docela brzo. Mimochodem, do toho krbu nemusíš přikládat, ten oheň nikdy nezhasne," dodala s mírným úsměvem.