V žytí Týny se lecos od jejýho stupu na naše gymnázijum zmňenilo. Tak předevšým uš ne tak ráda pařyla hry na kompu, ale spýš se učila a prohlubovala svúj život. No postupme času v ňí začala rašit taková zláštní touha. Zprvu nevjeďela, co to je, nedokázala to ňyjak pomenovat - ale jednoho dne na to přyšla! Bila to touha deryvovat!! Ale ouha! Dyš se vitrvale ptala paňý učitelky GDY uš konečňe nastane ten čas deryvací, otpovjeď zňela záporňe.
A dny leťely, mňesýce ubíhaly a roky plinuli a Týna furt neumňela deryvovat. Fšem, co Týnu dobře znaj, to počýnalo bít celkem Týny lýko. Jakpak bi ne, dyť to bil Týny sen, kerej se zdál bít tak blísko. Ale přitom bil taaaak daleko... Otté doby zniklo mnoho memes a pořekadel vo Týňe a deryvacích a fšechny v nás zbuzovaly smíšené pocyty. Za prvé sme se s Týnou jako její kámoši samože těžyly, zadruhé sme tušyly, že do té dobi nás paňý učitelka provede tisýcem a jednou dechberoucý rovnicí a že to nebude žádnej šálek kafe. No nejednu aktývyjy pronásledovaly vopčas močňí nůry, ve kterých Týna stojí přet maturitňý komisí bezbradná, prže neumý zderyvovat ani jeden jediný příklat! A maturyta se den zedne blýžila, ale deryvace v nedohlednu...
I nastal oný den, ješ se nezdál ani tak výmečný. Venku padal sňých - ale ne takovej sňých, z kerýho ste načený a nemislíte na nic jinýho neš na to - bil to ten sňých, kerej je vám uš ůplňe šumák, prže uš padá pátej tejden a stejňe zejtra zase rostaje a pozýtří napadne novej... No vraťme se k tématu. Bila tedy hodina matky a probýraly sme přýrůstky fuňkcí a narazily sme na naši starou známou ex - tedy celým ménem eksponencyjelu. No a paňý učitelka se ptá jak to zjistíme tu promňenou smňernici!? A jakmile sme se začly blýžit nule ve jmenovately, Týna zbystřila jako horská bistřyna, neboď se přiblýžila její chvýle! A čim výc sme se blížily nule, tim výce se Týna blížyla své visňené... Deryvaci!! A jakmyle se doftípila, paňý učitelka řekla: „A tohle je deryvace!“ A nastalo ticho! Nigdo tomu nemoch uvjeřit. Nigdo nemoch uvjeřit, že nastala ta slavná chvýle tolikero lety vočekávaná a právje teť tento den, to je snat jen sen! Ale nebyl! Šampáňa bouchla a slavilo se.
Sem si jistej, že ten den se v Týny hauzu nezamhouřyla očy - medovyna tekla proudem a spývalo se do skorého rána... Aj já sem ten den usýnal s poňekut zadostiučňujícým pocitem - bil sem rát, že uš Týnu od její visňené maturitňý skoušky nic nezadružuje, že uš není ničehoš, cohoš bi Týna přet maturitou netužyla. Usýnal sem se slatkým pocitem v srci. Nemohlo bejt nic krásňejšího, neš vjedomí tohoť, že Týna uš deryvuje!
ČTEŠ
Aktývyje
HumorAktývije sou aktyvní a maj rádi němčinu. Dovjeste se jak dopadne celí příbjech aktývyjý a jejich nefšední třídy a doprovoťte je svíma hvjezdama aš k maturiťe!