Aktývyje

Konvektomat

Je to jiš ňáký ten pátek, co se koťe roshotlo taky ňeco uďelat záslužnýho se svym životem a mýsto škrábáňí gauče si zaříďit brygádu v domovu pro senyjory nedaleko lesa, ve výsce za loukou. Ďelalo tam pomocňicu v kuchyňi a často aj si povýdalo se senyjorama (=odborný víras pro staří lydé) a pozorovalo je. Voňi prej ráďi hrajou byngo a různý hry co zlepčujou pamňeť. Často se taky senyjoři koťete ptaly, jesli uš nemá ňákýho kocoura a jedna paňí, bapča, dokonce jí nabýzela svýho vnuka, prže si mislela, že by bylo moc pjekný, gdyby její prasnacha umňela takle vařit. (No to ješťe nevjeďela, že by její prasnacha byla koťe a fše bi skončilo u plánováňí svadby.) No koťe našťestí fšem ofenzyvním výpadům ze strany senyjorů vodolalo a po prázňinách přišlo do školy stále svobodné. Jendže vo tomdle sem nechťel mluvyt. Koťe totiš nám poté často při vobjeďe viprávjelo jak tam pracovalo a co tam vyďelo a úplňe bilo zaujato jednou novynkou, co tam mňely. Konvektomatem! To prosťe je takovej přístroj, co je skoro jako "ďyvotvorná" trouba a taky se to dokáže pak samo umejt. No se zatajeným dechem sme poslouchaly, jak si múžete v konvektomatu uďelat dobrej pudynk, aniš byste ho musely mýchat! A taky že maso z konvektomatu se jenom rospývá na jaziku! Nemohly sme tomu ani uvjeřit a ve vytržeňí sme si v duchu přectavovaly ten pozoruhodný úžasný konvektomat, co z každého blafu učiní hotovou lahútku!

Vod té doby se pro nás stal konvektomat jakýmsi "svatým grálem", stal se nám bájným předmňetem, po kerým každý v duchu touží, jen ho spatřit, dotknout se ho, vochutnat ten pudynk co se nemusí mýchat... Dycky, dyš nám maso ve školňí jídelňe nešlo moc uříznout, znalecky sme fšichni potřásaly hlavou a navzájem si říkaly: „Njn, gdyby tu mňely konvektomat, to by byla báseň..." A koťe jenom: „To je pravda." A fšichni sme pak žvýkaly to gumové maso sníce vo legendárňým konvektomatu, v kerym si teť senyjoři chystaj ňákou pochoutku, ňákou bošskou ambróziji.

Trvalo to dlouho, aš jednoho dne přišla neuvjeřitelná správa. Ďýfka nám bezdechu psala, že se stalo ňeco mymořádného! Její taťka jí prej voznámyl, že si do pergoly poříďí konvektomat! Byly sme fšoku! Cooožeee?? Ten bájný konvektomat? U Ďýfky doma? Byly sme načený! Naše šťestí bylo nevislovytelné! Spontálňe sme ten den vyhlásily mezinároďním dnem konvektomatů a rozhodly sme, že by se v tento slavný den, 10. března, mňely každoročňe uspořádávat konvektomatové hody a na ulycích by se mňel každému rozdávat pudynk, kerý byl připraven v konvektomatu bes jakéhokolyf mícháňí!

Uš se nemůžu dočkat, aš ten konvektomat u Ďýfky na vlasňí voči spatřím! Bude to totiš velký aktývyjský úspjech! Určiťe nás totiš pak Ďýfka pozve a uďelá nám v ňem pudynk bez mícháňí. A pak ho tam budeme jíst a já poddotku: „Výborný aktývyjský pudynk z aktývyjského konvektomatu!" A koťe po mňe hodí vražedným pohledem...