Aktývyje

Týna - ďýfka z mlýna (část 1.)

Toto neňý žádná fanfykce aňy ňyc poddobnýho. Je to pouze přýbjech na motyvy ůsňý lydové slovenskosti - tedy pohátka. Prosťe takový vánočňý specyjál. (Ale teť je ješťe furt advent syce, ale to neva. Doufam.) Tak tedy přýjemný počet.

Bilo nebilo. V malebném ůdolý u potoka, který bzurčyl po kamenech z nadelého lesa v horách - bily tam dvje hory a mezi nima zápat slunce ve tvaru srce zrovna - stál krásný mlýn. A ftom mlýňe žil mlynář se svojou cerou a menovala se Týna. Teda fšichni jý tak nazívali, takže se tak pravděpdomovně i menovala. Teda jen pan učitel z vesnice jý říkal Kristýnka a házel po ňý svýma očima, ale to sem vůbec nepatřý. No a teda ftom mlýně sy žyly šťasně. Týna moc ráda uklízela a pracovala. Starala se o veškerou havjeť jako např. drůbeš a slepyce. Krmyla holuby a sovy. Mylovala praňý prádla v ledové voďe mýsního ptůčku a zefšeho nejrači mlela. Pořát ňeco mlela. Buť mouku, nebo jenom ňákou drť a nebo outropy. (Asy nevýte co sou outropy, ale to neva, protože outropy umý umlýt stejňe jenom Týna.) Týna pracovala tak moc, že se její tatínek pan mlynář začal nutit a nemňel co ďelat. Mněl tedy čas sám na sebe a začal psát své pamňeti. (Menuje se to: „Kronyka z mlýna, gde žyla Týna“ - odtut je také znám tetnto příbjech a neupadl v zapomňeňý.)

Bil krásný den, mislým ůterek nebo středek. Týna jako každé ráno se vracela z lesňých houštin s plným košýkem lesňých plodů a brusynek a spatřyla, jak podél potoka po cesťe od panského hradu uháňý ňáká delegace - bila to skupina jescú - to znamená asy ňáká delegace. Zastavyly u mlýna a chťely mluvyt s mlynářem. Ten zrovna potajý pucoval mlýnský kamen, abi to Týna nevjeďela a nechťela taky. Pozval delegacy ke stolu do sjetňyce a předložyl jym chléb se solý, který Týna zrovna vytáhla dokřupava upčený spece (ale bez soly, tu tam naspala aš pak). Týna ale musela za dveře, protože mužy zdelegace nechťely, aby tam bila. Ale asi se jym docela lýbyla, protože na ňy nebili surový. Ale aňy nebili mylý, ale prosťe se chovaly zhůvjeřile. Týna tedy vibjehla na půdu a vrtákem provrtala dvje ďýry do podlahy, abi to fšechno mohla pozorovat objema očyma. A to vážňe bila překvapená, co se tam doslechla.

Pokračováňý přýště. (Vánočňý čas je ještě před námy a syce - přeju Veselý Vánoce. A nezlopte paňy učytelky (aňy o Vánocých aňy po ňych). Buťte prosťe.)