Zlomenej chleba

10 5 0
                                    

Jistojystě fšichni je známo příslový, že uš se láme chlép. A to se dalo vopravdu postřehnout, dyš sme psaly dydakťáky. Poslední pýsemka na tý ďyvný škole. Nešlo neuronit slzu. Obzvlášť, dyš sme mňely analyzovat tekst o Amale a Kamale, nýčko sem si živje spomňel na našeho bívalého pana učitele, kerýmu spadly brejle, dyš sme chtěly zdobyt třídu a zdemoloval nám kostel na vokňe. Zmýnka pana prfesora Matějčka mne velmy natchla. Po testu z čj sme dostaly výzo a společně se naposlet v naší tříďe vyfotily. Vyděly sme se tak vlasně fšichni pohromadě poprvý vot Vánoc, coš tehdá nigdo z nás netušil, že se tak potkáme zas aš u maturyty... (Tehdá sem vidal kapytolu "Poslední Vánoce" a fšichni z toho byly dojatý a ptaly se, jesli uš to neni snat kapytola poslední a já je ujistil, že ne - no sám sem netušyl, že uš se fšichni normálňe ve škole vod tý doby nigdy neuvidíme...)

Napsaly sme si teda češtinu, no jiš den předem bily psány dydakťáky z anglyčtiny a matyky, obvzlášť ten z matyky byl prý taky k breku, no ne ze spomínek, nýbrš z nespomínek. No my - dvje aktývyje s kotětem - sme psaly dydakťák vjerňe z nj aš den po a velmy sme si to užily. Nezaskočil nás ani smisluplný článek o poplachu v brémské zahraďe, gde senyjor našel bonbu z druhý svjetový, ale pak zistil, že je to přerostlá vokurka a neš přijely pyrotechnici, tak ju zdlábl. Nebo pan bes bot, co vles pani do domu voknem, či soucytnej rozhotčí, co ukončil zápas za stavu 25:1. Tuhle ůlohu málem kotě nevotpovjedělo, prže nedokázalo uvjeřit, jagby něgdo moch... No jo, fodbalistka. Naštěstí se fšak tentokrát žádná žena neprovdala za most, jako tomu bilo v anglyčtině.

Jediné, s čím nás témňeř fšechny vipekly, bylo hlášení ve vopchoďáku. Mňely sme napsat, co se našlo zapomenutý ve vopchodě s hadrama. Tak sem poslouchal, ale za žádnou cenu sem neslišel nic jinýho neš "régn" - no déšť si asi ve vopchodě človjek těško zapomene, tak sem tam hodil deštník. Nakonec to byl prsten, coš typla správně pouze Ďýfka.

Dydakťáky sou tedy dopsány a teť uš se jen vrhnout na naši poslední povynnou náštěvu školy. Posledňý skoušení. Pjekně si tam popovídáme, popijem kafčo, pojíme koláče a uděláme si heský votpoledne. Popravdě, uš se nemůžu dočkat!

AktývyjeKde žijí příběhy. Začni objevovat