Aktývyje

Gylgameš v apatyce

A bil jeden den. Pátek mislim. Jo, pátek. Sďely sme na lavečce. Já, Gylgameš (dřýve romantycká duše, to je třeťý pasývyje, co je pasývyje jen sčásti, tagže to neni holčička) a holka co má ráda lyteratůru, halvňe na vobalech vot vjecý. Furt čte co je rozmyksovanýho vnutř. Řýkejme jý „Vobalka“. Tagže sme tam seďeli já, Gylgoušek a Vobalka. A najednou Gylgymu zazvoňyl telefón a že prej její ségra si votsekla kus nohy a potřebuje zastavyt masyvňý krveprolyťý. A že prej potřebuje v apatyce (téš apotéce či lekárňe) koupit chlaďýcý pouštářek. No to bilo schonu. Polopasývyje má svou roďynu velyce ráda (ostatňe jako fšeckneny z jejych vejsky co je menčý neš Václavák...) a proto ani na vokamžyk nezaváhala a pobýzela nás, ambichom ju doprovoďyly. Ale ouha! Přet apatykou zysťila, že nevý jak se to ďelá, koupit sy takovej chlaďýcý pouštářek na votseklou nohu. Bila celá bezradná a s pláčem nás prosyla, abisme ju podpořyly. Dokonce nám za to slýbyla hroznej cukr. Já se tda nabýd, že tu akcy převezmu pod patronát a že nenecham jejý ségru ve štychu a vona hned bila ráda a zakofuňela z toho.

Vešly sme dovňytř. Bilo to tam jak v ňákym vopchoďe nebo co. Fšude samý produkty. Aš mi přýde nehorázný sy taklenc viďelávat na lickým zdravý. Fpravo vlevo samý léky na tolyk vjecý, aňi sem nevjeďel, že takový části lickýho ťela egzistujou. A uprostřet toho stál pán a zlovjestňe se na nás pozoroval. Strašňe sme se zalekly aš Gylgameš málem umdlel, ale Vobalka ju na poledňý chvýly zachyťyla. Dobrý den, mi na pána a von že taky prej dobrej a co sy přejem. Votočyl sem se za sebe, gde se Gylgameš potácel v mdlobách a posledňýmy pohybami ruce my naznačoval, abich se svého odvážného ůkolu nezalekl a pokročoval. A pán jen koulil vočyma a vipadal ďesyvje. Prosým jeden chlaďycý... hlas se my zajýkal ...pouštářek. A pán hnet uš vitahoval ňáký a jestly prej malej nebo velkej. Jenže v tý vesňycy romantycký duše sou šicí malý (vona že je prej sama neječí) tagže malej samože. Šeckno to bude? Ne! Ješťe hroznej cukr! Tak jo, ale jenom dvje dáfky deňe. Děkuju. A uš po mňe chťel prachy a já chudák nemňel aňy kartu s leťýcym ptákem takže na nás chťel zavolat poldy ale nakonec se to ňák podařylo ujednat a sotva sme vodešly, uš lapyl nákou paňy chudou. Buť jý lekárna lechká.

Možná sy řikáte: „Co to je za bajku?“ Tak pokavať sy myslýte, že de o ňákou baiku, tak ste asi nebili v apotéce ješťe. Já tam teda uš bil a fak to neňy sranda!!

A tak sme sděly na lavičku a jedly dvje dáfky cukru (kromňe Vobalky samože, ta nám akorát vinadala, prže se přečetla, co tma je rozmyksovanýho) a pak přybjehla i holka co ťy uteče a taky sme jý daly dáfku. Konec.

PS.: Gylgamešovo ségra bila zachráňena a to i přesto, že malým ďetem často zakazovala pokračovat v brsleňý a ťym jym ňičyla život!!! (Ps.Ps. ďekujeme romantycký dušy za poskytlý materyjál z jejýho ďetstvý a povoleňý prezentovat jejý osobňý zážytky na veřejnosti [ps.ps.ps. ďýk])